Naše hlavní město se v současnosti mění doslova před očima. Důkazy lze hledat takřka na každém rohu – od Vršovic přes Malou Stranu až po Modřany. Mezi další pražská území, která procházejí radikální přestavbou, snad největší od doby, kdy vznikly Vinohrady, ovšem patří i Smíchovské nádraží a jeho okolí.
Vydejte se s námi v druhém díle našich fotoreportáží právě sem, kde z místa zanedbaných kolejí a provizorních řešení vzniká supermoderní dopravní hub a v jeho těsném sousedství pod taktovkou Sekyra Group i zcela nová čtvrť s jasnou urbanistickou strukturou a bohatou občanskou vybaveností.
„Jsem rád, že se konečně to místo rekultivuje a přichází sem město, a to z mnoha důvodů. Pražské brownfieldy působí jako vředy, přitom co jiného bychom měli měnit než staré naddimenzované továrny a nevyužitá kolejiště. Kde jinde stavět chybějící byty než na těchto místech, kde se desítky let nic nedělo – místo budování dalších a dalších satelitů. Jediné, co mne mrzí, je, že to trvalo tak dlouho,“ uvádí pro Euro.cz jeden z šéfů kanceláře DAM architekti Jan Holna. Pro dokreslení připomíná, že na studii nové podoby Smíchova se on sám podílel už v 90. letech na škole.
Logistické srdce pražské čtvrti
Industriální minulost Smíchova není jen archivní vzpomínkou, dodnes je patrná v uliční struktuře, vlečkách i proporcích bloků. Od poloviny 18. století tu vznikaly manufaktury a postupně velké tovární komplexy. Klíčový zlom přinesl rok 1852 a založení Ringhofferovy strojírny, z níž vyrostl jeden z nejvýznamnějších podniků Rakouska-Uherska. Jeho vagónka, slévárny, montážní haly i dělnické kolonie vtiskly čtvrti tvář průmyslové metropole přezdívané pražský Manchester.
Tento průmyslový charakter zásadně formoval i prostor dnešního Smíchovského nádraží – místa určeného pro rušný provoz. Koleje, vlečky, sklady a později i tramvaje vytvořily logistické srdce čtvrti. Zatímco jinde v Praze vznikaly reprezentativní třídy, tady šlo především o pohyb materiálu, strojů a lidí. Právě tato funkční neokázalost definovala charakter celého území.
Po otevření nádraží v roce 1862 se prostor stal jedním z nejdůležitějších dopravních bodů města. Sloužil Ringhofferově továrně, pivovaru i desítkám dalších podniků, denně tudy projížděly vozy s uhlím, cisterny mířící do Lihovaru i osobní vlaky s dělníky z okolí Berounky a Vltavy. Ve 20. století se s příchodem tramvají, autobusů a později i metra proměnil v hlavní přestupní uzel. Zároveň však při výstavbě linky B zmizela část staré zástavby a území zůstalo urbanisticky poddimenzované. Po odchodu průmyslu po roce 1989 začaly zdejší areály rychle chátrat, zatímco zbytek Smíchova se proměnil v moderní centrum.
Město krátkých vzdáleností
Právě zmíněný kontrast mezi dynamicky se rozvíjejícím Andělem a stagnujícím prostorem nádraží o rozloze více než 200 tisíc metrů čtverečních vytvořil obrovský potenciál pro současnou přeměnu. S ní v Sekyra Group začali již před pěti lety, a to prostřednictvím ambiciózního projektu Smíchov City, který se soustředí na brownfield mezi ulicemi Nádražní, Na Knížecí a Za Ženskými domovy.
Místo někdejších kolejišť tady vzniká moderní bulvár se stromořadím, parky, školy, byty a kanceláře, které doplní komerční parter i multifunkční kulturní dům. Nové bloky navazují na historii místa, přičemž materiálově a architektonicky odkazují na industriální minulost – v cihelných plochách, kovových detailech i robustních objemech budov. Přeměna území okolo Smíchovského nádraží však není jednorázová, ale rozfázovaná do několika etap, jež by měly být dokončeny v roce 2032. Celý projekt vyjde zhruba na 35 miliard korun, dalších 15 miliard budou činit veřejné investice do souvisejících infrastrukturálních staveb.
Jako první začala vznikat severní část, jejíž podobu navrhli mimo jiné lidé ze studií A69 – architekti, Kuba & Pilař, Haascookzemmrich STUDIO 2050, Chalupa architekti, LÁBUS AA – Architektonický, D3A nebo Projektil. Tato etapa definuje podobu nového bulváru – široké městské třídy se stromořadím, která propojuje Smíchovské nádraží s územím Na Knížecí a později až s Budějovickou bránou u Radlické. Bulvár nese jméno Madeleine Albrightové, přičemž po významných ženách budou pojmenovány i další ulice a veřejná prostranství.
Na sever naváže urbanisticky různorodá jižní etapa, která propojí území směrem k Radlické ulici a autobusovému nádraží. Jednotlivá studia respektují zastavovací plán od vítěze, kterým jsou Baumschlager Eberle Architekten a Pavel Hnilička Architekti, zatímco koncept funkčního parteru navrhli v Chapman Taylor. Architektonické týmy mají navázat na atmosféru místa pomocí materiálů a detailů inspirovaných estetikou železnice. Sídlo pro svůj kampus zde najde například Česká spořitelna nebo ČEZ.
Nový dopravní hub
Nedílnou součástí proměny celého území je i rekonstrukce a dostavba samotného Smíchovského nádraží podle návrhu A69, jež se stane největším přestupním uzlem v metropoli. Projekt budoucího multimodálního uzlu, pro který se dosud používal název Terminál Smíchov, nově ponese jméno Nádraží Smíchov, a to včetně návazných zastávek MHD i stanice metra. Rekonstrukce samotné železniční stanice se rozeběhla již před dvěma roky a jako taková vyjde na více než pět miliard korun. Celkové investice se nicméně vyšplhají na částku zhruba 13,5 miliardy.
Do nového dopravního uzlu bude integrován autobusový terminál Na Knížecí, takže se zde uvolní pro developery další území u metra B. Rekonstrukce samotné výpravní budovy Smíchovského nádraží z poloviny minulého století má probíhat v příštích dvou letech. Budoucí Nádraží Smíchov by tak mělo propojit železnici, metro, tramvaje, městské i regionální autobusy, přičemž je doplní velkokapacitní parkoviště P+R zhruba pro tisícovku aut a stejně velké B+R pro kola, které vznikne západně od železniční stanice. Autobusový terminál pro regionální i dálkové linky bude umístěn nad nástupišti, změní se i přednádražní prostor v ulici Nádražní.
Nové podchody, širší nástupiště, propojení s autobusovým terminálem, navazující pěší koridory a veřejný prostor mají z nádraží udělat místo, které už nebude bariérou, ale přirozenou součástí města. Architekti pracovali s industriální estetikou, k níž náleží beton, ocel, velké průhledy a jasná orientace. Zároveň se ale snažili, aby byla stavba vstřícná veřejnosti, s přirozeným světlem, výsadbou a vizuální prostupností. To vše má být dokončeno v roce 2028.
