Menu Zavřít

Volby v Itálii: pryč s dluhy a ponožkami v sandálech

Autor: Redakce

Kdyby cvrkot na Twitteru (#AboliamoQualcosa - „Zrušme něco“) cokoli předznamenával, pak nejlepší předvolební nápad Italů by spočíval v zákazu spolehlivé espézetky českých buranů: ponožek v sandálech. (Teprve nyní je začali nosit módní opozdilci typu Davida Beckhama nebo Justina Biebera a připojili se k českým průkopníkům.)

Italští žertéři tím reagují na webovou stránku, kterou spustil favorit voleb Hnutí Pěti hvězd, kde vyzývá své příznivce, ať navrhnou, co by nejradši z rozbujelé džungle italských zákonných norem (187 tisíc předpisů se silou zákona) vzali motorovou pilou.

 Ponožky v sandálech, stále trademark burana? Trademark burana? K českým průkopníkům se aktuálně připojili David Beckham a Justin Bieber.

Matador italské politiky Silvio Berlusconi slibuje nižší DPH na krmivo pro domácí mazlíčky a rovnou daň pro jejich majitele, kupodivu není jeho nápad znovu zavést nevěstince a zdanit je (s tím přišel jeho koaliční partner Matteo Salvini z Ligy Severu).

Dost legrácek - celkový objem italského veřejného dluhu je s 2,3 bilionu eur na úrovni 133 % italského HDP, tedy asi dvanáctinásobku českého HDP, a představuje pětinu celkového veřejného dluhu v eurozóně.

Takže není divu, že kdybyste se zeptali na největší riziko v současné eurozóně, pak ještě před pár měsíci byste na téměř 100 % dostali jednoslovnou odpověď: Itálie.

Akutní hrozba, že by 4. března vyhrálo populistické hnutí M5S, poněkud ustoupila s tím, jak se v lednu z oficiálního programu vytratil návrat liry. Změna nastala poté, co bývalého komika Beppeho Grilla v čele vystřídal jednatřicetiletý Luigi di Maio.

Itálie také bude poprvé volit podle nového volebního zákona, který kombinuje poměrné zastoupení s modelem „vítěz bere všechno“ a fakticky motivuje k tvorbě předvolební koalice.

Ta už ostatně vznikla v případě pravostředových stran na čele s Forza Italia Silvia Berlusconiho, který se v jednaosmdesáti pokouší o politický comeback. Koho rozčiluje schopnost partají v Česku jedním dechem navrhovat věci, které se vzájemně vylučují, přišel by si v Itálii teprve na své.

Bez ohledu na umístění na politickém spektru slibují, až se hory zelenají, ani poledne nedrží. Slíbit masivní snížení poplatků a daní, růst sociálních dávek, zdvojnásobení minimálního důchodu a zároveň pokles zadluženosti, všechno je fácile, protože všechno zaplatí takto navozený hospodářský obrat v zemi, která po něm opravdu touží.

Vývoj italského HDP (meziročně):

It GDP Annual Growth Rate

Nedivím se, Itálie nezažila solidní růst pomalu jednu generaci a je pořád o 6 % pod úrovní HDP před deseti lety.

Potíž je v tom, že při italské úrovni zadluženosti ani podstatně rychlejší dynamika nominálního HDP nebude stačit na snížení dluhu, když se deficit vymkne kontrole a třeba jen o chlup stoupnou úrokové sazby.

Evropská centrální banka nemůže pěstovat extrémně uvolněnou politiku, kterou by Itálie při svém dluhu a apetytu na fiskální rošády potřebovala. Flagrantní ignorování fiskálních pravidel eurozóny její třetí největší ekonomikou jde proti Macronovým plánům na utužení tvrdého jádra, ale hlavně je to naprosté anatéma pro Němce.

bitcoin školení listopad 24

I bez ponožek v sandálech to půjde těžko.

Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:

Kde je ten národní kapitál?

Poučení z voleb: spraví to láskyplná péče o Sudety?

Vratné lahve

Rok osmičkový

Finské mzdové náklady dokazují, že co umí růst, dovede padat. A bolí to

Českým národním zájmem je nestát jenom u montážního pásu

Brexit na konci začátku

Comrade Bob Mugabe - velmi opožděný podzim patriarchy

Kde brát, když nejsou (lidi)?

Vyšší úrokové sazby, americký daňový velbloud a jiné novinky

Miloš a vzpomínky na Zetor


  • Našli jste v článku chybu?