Český pracovní trh lidi ze zahraničí potřebuje. Ještě před několika lety se o nich často mluvilo jako o dočasné výpomoci pro směnný provoz nebo sezónní práce, dnes už ale v mnoha firmách tvoří stabilní součást týmů. Užiteční jsou zejména v oborech, které dlouhodobě narážejí na nedostatek zaměstnanců a pomáhají udržet v provozu výrobu, logistiku, stavebnictví i služby.
Z údajů Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že loni v Česku pracovalo 935 tisíc cizinců, meziročně o 11 procent více. A tento trend potvrzují i aktuální data Graftonu Recruitment. Zatímco loni zaměstnávaly zahraniční pracovníky zhruba dvě třetiny společností, letos už je to 84 procent. V logistice a průmyslu je přitom podíl cizinců ještě vyšší, zaměstnává je 92, respektive 86 procent firem. Česká ekonomika navíc vstupuje do období, kdy bude ubývat lidí v produktivním věku a silné ročníky začnou odcházet do důchodu. Pracovní migrace je tak jedním z klíčových nástrojů, jak nedostatek zaměstnanců částečně zmírnit.
Zahraniční pracovníci jako opora týmů
Firmy oceňují zahraniční pracovníky hlavně tam, kde je tlak na rychlé obsazení pozic a zajištění směn. Podle zmíněného průzkumu považuje 61 procent společností za jejich hlavní přínos rychlejší obsazování volných míst. Téměř polovina firem pak vyzdvihuje ochotu pracovat ve směnném provozu.
A podobně je vnímají i zaměstnanci, kteří se s kolegy jiné národnosti potkávají přímo na pracovišti. Tuto zkušenost má podle průzkumu už sedm z deseti Čechů. Nejčastěji zmiňují sdílení mezinárodních zkušeností nebo nižší tlak na výkon díky tomu, že je v týmu dostatek lidí.
„Zahraniční pracovníci přestávají být v českých firmách doplňkem pracovních týmů, ale stávají se jejich stabilní součástí. Důležitou roli hrají především v oborech, které se dlouhodobě potýkají s nedostatkem lidí, a pak také u fyzicky náročných a méně atraktivních pozic,“ říká Radka Čechová, manažerka z Gi Group Grafton Recruitment.
Nábor funguje lépe než dlouhodobá integrace
S rostoucím počtem pracovníků ze zahraničí se každopádně výrazněji ukazují i slabá místa celého systému. Firmy se sice naučily cizince nabírat, často i poměrně rychle, jejich dlouhodobější začlenění do týmů ale zůstává méně propracované. Integrace se v praxi mnohdy omezuje na základní administrativu, úvodní školení nebo ubytování. Zdaleka největší překážkou je každopádně jazyk.
Právě komunikaci jako hlavní bariéru při spolupráci s cizinci uvádí zhruba polovina zaměstnanců a více než dvě třetiny zaměstnavatelů. Přes 30 procent pracovníků upozorňuje také na rozdílný přístup k práci a necelá třetina na kulturní rozdíly. Firmy vedle toho řeší byrokracii, dlouhé čekací lhůty i náklady spojené se zaměstnáváním lidí ze zahraničí.
Většina společností navíc nemá nástroje, které by spolupráci českých a zahraničních zaměstnanců systematicky podporovaly. Školení či workshopy zaměřené na toto téma absolvovalo jen přibližně třicet procent zaměstnanců. Oslovené firmy je plošně zmínily pouze v osmnácti procentech případů, dalších šest procent pak tuto podporu poskytuje jen manažerům. A celé tři čtvrtiny firem žádné specifické programy pro integraci nemají. Tedy řečeno jinak, na jedné straně firmy zahraniční pracovníky potřebují, na straně druhé je mnohdy stále nevnímají jako plnohodnotnou součást týmu, do níž se vyplatí investovat.
Jedno školení problém neřeší
Nutno podotknout, že nedostatečná integrace se nemusí projevit hned. V prvních týdnech může firma získat potřebné lidi do provozu a ulehčit stávajícím zaměstnancům. Pokud ale chybí jasná komunikace pravidel, práce s celým týmem nebo podpora manažerů, mohou se postupně objevovat nedorozumění, větší fluktuace i nižší produktivita.
Problém se přitom netýká jen samotných zaměstnanců ze zahraničí. Do integračního procesu musí být zapojeni také jejich čeští kolegové. Právě kontakt s nimi mnohdy rozhoduje, jestli se pracovník v nové firmě udrží, nebo odejde po několika měsících jinam.
„Integrace není jednorázový krok, ale dlouhodobý proces. Nestačí jen úvodní zaškolení, firmy musí průběžně pracovat s celým týmem a aktivně podporovat spolupráci, jinak se potenciál zahraničních pracovníků plně nevyužije,“ upozorňuje Čechová. Podle ní je potřeba stávajícím zaměstnancům vysvětlovat nejen kulturní rozdíly, ale i konkrétní přínosy zahraničních kolegů pro provoz a konkurenceschopnost podniku.
Zejména v regionech s vyšší koncentrací cizinců má integrace širší rozměr. Nejde jen o to, jestli pracovník zvládne směnu nebo se domluví s nadřízeným. Důležitá je také dostupnost bydlení, škol a školek, zdravotní péče i dalších služeb. A pokud mají cizinci v tomto směru omezené možnosti, může napětí vznikat i mimo samotné pracoviště.
Část potenciálu zůstává nevyužita
Zahraniční pracovníci v Česku stále zastávají hlavně méně kvalifikované pozice. Firmy je zpravidla nabírají jako operátory ve výrobě, skladníky, řidiče, stavební dělníky nebo pracovníky v gastronomii či úklidu. Právě v těchto profesích tuzemský trh práce dlouhodobě naráží na nízký zájem českých uchazečů. Daný model tak pomáhá firmám řešit akutní personální problémy, ale zároveň omezuje využití schopností a kvalifikace některých cizinců. Spousta z nich naráží na potíže s uznáním vzdělání, jazykovou bariéru nebo absenci cílenější podpory. Na to ve výsledku doplácí celá ekonomika, která přichází o cennou hodnotu.
Podle Tomáše Ervína Dombrovského z Alma Career se situace u jednotlivých skupin cizinců výrazně liší. Zatímco u Slováků, kteří často míří do technických oborů, služeb, zdravotnictví nebo dalších profesí vyžadujících vyšší kvalifikaci, se integrace na českém trhu práce daří, u části pracovníků ze třetích zemí platí pravý opak.
„Typicky u Ukrajinců vidíme výrazné plýtvání kvalifikací. Řada z nich má vzdělání a zkušenosti, které česká ekonomika potřebuje, kvůli jazykové bariéře, uznávání kvalifikací nebo regulovaným profesím ale končí na pozicích hluboko pod svými možnostmi,“ vysvětluje pro Euro.cz Dombrovský.
Snaha o férové podmínky
S rostoucí rolí cizinců na českém pracovním trhu sílí také důraz na férové a transparentní zaměstnávání. Asociace poskytovatelů personálních služeb letos uzavřela memorandum o spolupráci s integračními centry v Praze, Jihomoravském a Ústeckém kraji. Cílem je posílit ochranu zahraničních pracovníků, zlepšit jejich orientaci na trhu práce a omezovat prostor pro nelegální praktiky.
Spolupráce se zaměřuje například na informovanost o právech zaměstnanců, prevenci nelegálního zaměstnávání nebo možnost doporučovat cizincům ověřené agentury práce. Slouží k tomu workshopy i vícejazyčné informační materiály, které mají lidem ze zahraničí pomoci poznat férové agentury.
„Cizinci jsou dnes nedílnou součástí českého pracovního trhu. Pomáhají pokrývat dlouhodobý nedostatek pracovních sil a zároveň významně přispívají do veřejných rozpočtů. Přesto se na ně často nahlíží převážně optikou problémů, což je nejen nespravedlivé, ale i krátkozraké,“ popisuje výkonný manažer APPS Ivan Dzido.
Podobně téma vnímá i společnost ManpowerGroup, podle níž se pracovní migrace musí posunout z operativního náboru do strategického řízení. V praxi to znamená propojit firemní HR procesy s jazykovou podporou, uznáváním kvalifikací, bydlením i regionálním rozvojem. „Integrace není sociální agenda, ale ekonomická nutnost. Pokud ji podceníme, zaplatíme za to nižší produktivitou, vyšší fluktuací a rostoucím napětím ve společnosti,“ uzavírá Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu zmíněné společnosti.
ČLÁNKY DO MAILU