Tváří v tvář nové éře geopolitického soupeření se ukazuje, že Evropa není připravena na tempo změn ani tvrdší pravidla hry a její ekonomický model přestává fungovat. Právě na tuto slabinu upozornila prezidentka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová, když varovala, že zdejší ekonomika je „nastavená na svět, který postupně mizí“, a zdůraznila potřebu reforem EU pro povzbuzení růstu.
Podle šéfky ECB činí závislost Unie na mezinárodním obchodu blok jako takový zranitelný, a to zrovna ve chvíli, kdy se klíčoví partneři od trendu globalizace, který evropským exportérům přinášel bohatství, postupně odvracejí. Odklon od volného obchodu k politice protekcionismu podle ní odstartoval americký prezident Donald Trump poté, co uvalil vysoká cla téměř na všechny obchodní partnery. Svoji převahu ovšem současně využívá i Čína, a to zejména co se týče produkce kritických materiálů.
Jako příklad strategického oslabení EU z důvodu její „závislosti na třetích zemích v oblasti bezpečnosti a dodávek kritických surovin“ zmínila Lagardeová čínské kontroly nad klíčovými prvky pro elektrické motory, větrné turbíny a další technologie. Opomenout nicméně podle ní nejde ani úzké hrdlo v podobě čipů firmy Nexperia, jejichž nedostatek ohrožoval výrobu automobilů po celém světě, píše britský list The Guardian.
Začarovaný kruh
Ve svém projevu na Evropském bankovním kongresu ve Frankfurtu nad Mohanem se Lagardeová nechala slyšet, že Evropa nedokázala vyřešit vlastní slabiny. Tvůrci politik podle ní spíše přihlíželi, jak tyto problémy „tiše erodují růst, protože každý nový šok nás posouvá na o něco nižší trajektorii.“
Dodala, že jednotný trh stagnuje právě v oblastech, které budou určovat budoucí růst, tedy v digitálních technologiích, umělé inteligenci či na kapitálových trzích, jež mají inovace financovat. Starý kontinent tak podle ní čelí „začarovanému kruhu“, kdy evropští investoři přesouvají kapitál do amerických akcií, čímž podporují rychlejší růst USA než EU. Výsledkem je „stagnující domácí produktivita a rostoucí závislost na ostatních“.
Na pokračující fragmentaci jednotného trhu upozorňuje i hlavní ekonom XTB Pavel Peterka, podle něhož brzdí potenciál ekonomiky EU více než třeba Trumpova cla. „Mělo by dojít k dobudování jednotného kapitálového trhu, což usnadní financování byznysu, startupů a dalších inovačních projektů. Dále je třeba vytvořit vhodné prostředí pro rozvoj moderních technologií, které budou v dalších dekádách určovat vítěze na poli globální ekonomiky,“ říká pro Euro.cz.
Bourání bariér uvnitř EU
Navzdory mnoha neduhům má dle Lagardeové Evropa i některé silné stránky, na nichž může stavět. Konkrétně se jedná například o odolný trh práce, rostoucí digitální investice a zvyšující se vládní výdaje na obranu. Součástí jejího receptu na oživení je i snižování bariér pro obchod uvnitř EU – podle analýzy ECB jsou právě tyto překážky ekvivalentem 100procentního cla na služby a 65procentního cla na zboží. Jejich snížení na úroveň otevřené ekonomiky Nizozemska by dopad amerických tarifů zcela vykompenzovalo.
Šéfka ECB rovněž vyzvala ke vzájemnému uznávání regulovaných firem, pokud jsou schválené v jedné členské zemi. Současně by EU měla přijmout kvalifikovanou většinu při hlasování o daňových otázkách, aby se zabránilo situaci, kdy jediný stát může změny vetovat. Přínosy by pak zahrnovaly i možnost harmonizace DPH, což by menším evropským podnikům výrazně usnadnilo přístup na celý trh EU, aniž by se musely vyrovnávat s 27 různými daňovými režimy.
Právě nedostatek skutečné integrace je podle expertů dlouhodobý problém. „EU příliš brzy rezignovala na svůj původní cíl, tedy budování jednotného trhu, a nastolila agendu, která s tím vůbec nesouvisí. Nejenže na ni plýtvá silami a penězi, ale hlavně zasahuje do investičního rozhodování firem, vytváří nejistotu, která investice odrazuje, případně jen expanduje dotační byznys,“ objasňuje naší redakci hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek. Dodává, že EU ztratila „drive“, svoji hospodářskou i politickou pozici ve světě a že strategie a dotace vytvořené úředníky ji ve stále ostřejší globální konkurenci opravdu nespasí.
Jeho rady zní přitom na první pohled jednoduše: „Odstranit překážky v podnikání a rozvolnit investiční rozhodování, které svazují vznešené cíle. Svět jede na výkon, a ten se odvíjí od rychlosti inovací. Kdo bude investovat na stárnoucím trhu s vysokými náklady na energie, pracovní sílu, bující regulací a byrokracií? Jednotný daňový režim je sice fajn, ale co platí, když hlavním cílem EU je rychlá dekarbonizace, která zdraží život i podnikání a srazí dál firmy v mezinárodní konkurenci? A to v době, kdy Německo narušuje jednotný trh a jede si po vlastní linii.“
