Letos v červenci oslaví ve Spojených státech 250. výročí podepsání Deklarace nezávislosti. Mnozí Američané však tento svátek neprožijí doma. Jejich vlast se totiž mění doslova před očima a zemi, do níž spousta lidí chtěla emigrovat s vidinou lepšího života, teď naopak mnozí opouštějí. Důkazem budiž fakt, že vloni se vůbec poprvé od doby Velké hospodářské krize před takřka sto lety z USA více lidí odstěhovalo, než přistěhovalo.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zápornou čistou migraci pochopitelně označila za naplnění slibu, že zpřísní deportace a víza. Méně viditelný je každopádně jiný trend, a sice že nemizí jen nelegální imigranti, ale naopak v rekordních počtech odcházejí američtí občané, kteří často i se svými rodinami míří do zemí, jež považují za dostupnější a bezpečnější. Píše o tom list The Wall Street Journal (WSJ).
Oficiální data o počtu lidí, kteří opouštějí USA, sice k dispozici nejsou. Že Američané aktuálně v rekordní míře takříkajíc „hlasují nohama“, lze nicméně vyčíst z údajů o povolení k pobytu, nákupech nemovitostí, zápisech na univerzitách a dalších statistik z více než 50 zemí světa. Miliony z nich se vydaly do zahraničí studovat, pracovat na dálku nebo trávit svůj důchod.
Lisabon, Dublin i Bali
V ulicích Lisabonu skupují Američané tolik bytů, že si na všudypřítomnou angličtinu stěžují i nově příchozí. V módní dublinské čtvrti Grand Canal Dock se podle realitních makléřů narodil jeden z patnácti obyvatel v USA, což je více, než kolik Irů žilo v USA po velké vlně migrace v 19. století.
Moderní stavby a Red Sticks Dublin navržené umělkyní Marthou Schwartzovou v módní dublinské čtvrti Grand Canal Dock
Ne všude jsou ale Američané vítaní. Na Bali, v Kolumbii či Thajsku vyvolává příliv pracovníků na dálku placených v dolarech protesty místních, kteří kritizují rychlé zdražování a proměnu tradičních čtvrtí v enklávy pro cizince. V Barceloně se na zdech objevují nápisy „Digital Nomads go home!“ Přesto všechno se zájem o přesídlení zvyšuje.
Podle firmy Expatsi, která pomáhá s relokací, se minulý měsíc přihlásilo téměř 400 Američanů zajímajících se o přestěhování do Albánie. Země totiž nabízí zvláštní vízum umožňující občanům USA po dobu jednoho roku žít a pracovat bez zdanění zahraničních příjmů. Navíc zde lze velmi snadno vyžít za zhruba tisíc dolarů (asi 21 500 korun) na měsíc.
„Dříve odcházeli dobrodruzi a vysoce kvalifikovaní odborníci, ale teď jsou to obyčejní lidé jako já,“ říká Jen Barnettová, zakladatelka Expatsi a zároveň rodačka z Alabamy, která se přestěhovala do Mexika. Cílem agentury je podle ní přestěhovat jeden milion Američanů.
Úprk před Trumpem, nebo hlubší změna?
Někteří komentátoři nazývají současnou vlnu emigrace „Donald Dash“ (volně přeloženo „úprk před Donaldem“, pozn. red.), protože čísla výrazně vzrostla právě až po začátku druhého funkčního období prezidenta Trumpa. Na druhou stranu platí, že fenomén jako takový je viditelný už roky – pohání jej větší obliba práce na dálku, rostoucí životní náklady v USA, ale také přitažlivý životní styl, zejména v Evropě.
Potvrzují to ostatně i výpočty think tanku Brookings Institution, na který se WSJ odkazuje. Podle nich dosáhla loni čistá záporná migrace v USA kolem 150 tisíc lidí. A v roce 2026 odliv pravděpodobně ještě zesílí. Celkově vzato pak imigrace do USA klesla z téměř šesti milionů osob před třemi lety na zhruba 2,7 milionu v roce 2025. Úřady evidují 675 tisíc deportací a 2,2 milionu takzvaných „sebe-deportací“.
Analýza samotného WSJ v 15 zemích ukázala, že jen vloni se ke svým krajanům žijícím v zahraničí připojilo nejméně 180 tisíc Američanů. Skutečné číslo však bude nejspíš ještě vyšší. Odhady hovoří o celkem čtyřech až devíti milionech občanů USA trvale pobývajících mimo Spojené státy – asi 1,6 milionu osob žije v Mexiku, přes 250 tisíc v Kanadě, více než 325 tisíc ve Spojeném království a přes 1,5 milionu lidí v Evropě.
Francouz George Clooney
Ve většině států EU je počet Američanů přicházejících na Starý kontinent žít a pracovat v současné době rekordní. Zájem je přitom nejen o velké země jako Francie či Itálie, přitažlivé jsou i ty menší, třeba Slovinsko či již zmíněné Portugalsko. Právě tam vzrostl počet lidí z druhé strany Atlantiku ve srovnání s dobou před covidem o více než 500 procent, zatímco v sousedním Španělsku, ale také v Nizozemsku nebo v Česku, se během uplynulé dekády zdvojnásobil. Co se Německa týče, do něj se vloni přestěhovalo více Američanů než Němců do USA, kdežto v případě Irska se jejich příliv meziročně zvýšil na dvojnásobek a dosáhl počtu deseti tisíc osob.
Rychle narůstá i počet žádostí o zřeknutí se amerického občanství, kterých bylo v roce 2024 meziročně o 48 procent víc. Zájemců o britské pasy bylo naopak podle WSJ vloni nejvíce za uplynulých 21 let a pokud jde o pasy irské, těch mělo být dokonce vloni Američanům vydáno hned 40 tisíc, což by představovalo absolutní rekord. Celkově pak platí, že zatímco během recese v roce 2008 chtěl USA opustit jen jeden z deseti tamních obyvatel, vloni to byl už každý pátý.
Pohled na Gordes, malé typické město v Provence na jihu Francie
Mezi žadateli o cizí pasy jsou navíc často i známé osobnosti. Například hollywoodský herec George Clooney si spolu se svou rodinu po zisku francouzského občanství pořídil v Provence dům s vlastní vinicí a tamní klid si nemůže vynachválit.
Půl miliardy eur na přilákání špičkových vědců
Jak již bylo nastíněno, motivace emigrantů se liší. Zatímco některé přitahují především ekonomické pobídky a životní styl, jiní jsou zklamaní z politických turbulencí v USA a vysokých životních nákladů. Většina z nich každopádně, pokud jde o Evropu, oceňuje především levnou zdravotní péči, města vhodná pro pěší, dostupné bydlení a bezpečné školy, které jsou navíc zdarma.
Ostatně, rostoucí počet amerických akademiků hledajících práci v zahraničí hlásí také univerzity. Snaží se přitom využít skutečnosti, že EU na přilákání špičkových vědců vyčlenila okolo půl miliardy eur (více než 12 bilionů korun). Počet zahraničních studentů v USA loni na podzim klesl o 17 procent, Američanů studujících v Evropě oproti tomu od roku 2011 přibylo na dvojnásobek.
