Počínaje 1. lednem 2026 odpadne českým seniorům žijícím v zahraničí jedna poněkud bizarní povinnost. Zdejším úřadům už totiž nebudou muset před každou výplatou starobního důchodu dokazovat, že žijí. Jak upozorňuje náš sesterský web Podnikatel.cz, právě se začátkem nového roku Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) zruší část některých svých starších postupů, které pro seniory neznamenaly nic jiného než nadbytečné papírování.
Díky přechodu na nový systém mohou tisíce seniorů žijících v zahraničí tyto starosti hodit za hlavu. Tedy alespoň do značné míry.
Jste spokojeni s výší vašeho starobního důchodu?
Žádný doklad o tom, že je člověk v penzi stále naživu, již nebudou muset českým úřadům posílat lidé pobývající na Slovensku. Obě země bývalé federace, respektive dotčené orgány těchto států, si dané informace budou mezi sebou vyměňovat automaticky.
Pakliže senioři pobývají v jiných zemích Evropské unie, ale také ve Velké Británii, Švýcarsku, Norsku, Lichtenštejnsku, na Islandu a dalších státech se smlouvou o sociálním zabezpečení, výše uvedená povinnost jim zůstane. Změní se však podstatně její frekvence. Namísto měsíčního zasílání potvrzení jej budou muset nově doložit už jen dvakrát do roka, a sice vždy v červnu a v prosinci.
Ve zbylých, tedy nesmluvních státech se podmínky nemění, potvrzení bude nadále nutné posílat každý měsíc.
Dobrou zprávou budiž rovněž, že by mělo dojít i ke zlepšení rytmu výplaty jako takového. Dříve byli důchodci nuceni čekat na doplatek do té doby, než bylo potvrzení doručeno, nyní by nicméně měla být výplata mnohem předvídatelnější a přehlednější, jelikož ve většině států budou mít nově zajištěn pravidelný měsíční příjem, který se bude vztahovat k právě probíhajícímu měsíci.
Stárnutí populace jako globální problém
Průměrná výše starobního důchodu dosáhla loni v tuzemsku dle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) částky 20 736 korun. To činilo takřka 45 procent průměrné mzdy, která se podle ČSÚ vyšplhala na hodnotu 46 175 korun.
Důchody, respektive jejich vyplácení, pochopitelně nepředstavují ožehavé téma jen v Česku, ale také v ostatních zemích Evropy, totiž světa. To proto, že stárnutí populace je jev globální, jak před časem připomněl například britský list The Guardian.
Ve kterých zemích se seniorům žije nejlépe? Na to se pro změnu zaměřuje Globální penzijní index konzultační společnosti Mercer.
Její analytici v rámci každoročního žebříčku porovnávají důchodové systémy jednotlivých zemí světa, a to na základě více než 50 různých ukazatelů, jež jsou součástí tří základních pilířů – adekvátnosti, udržitelnosti a integrity. Každé zemi přiřazují konkrétní skóre jak právě v rámci oněch pilířů, tak i skóre celkové.
Nejlépe hodnocený důchodový systém mají v Nizozemsku
Stupně „A“, tedy nejlepšího možného, jenž značí robustní důchodový systém, který nabízí dobré benefity, je udržitelný a zaručuje vysokou míru integrity, dosáhlo letos celkem pět zemí, z nichž hned tři se nacházejí v Evropě. Konkrétně jde o Nizozemí, Dánsko, Island, Singapur a Izrael.
„Ačkoliv v Nizozemsku právě probíhá významná penzijní reforma, v rámci níž stát přechází od převážně kolektivní struktury dávek k více individualistickému přístupu, jeho systém se i nadále těší celkovému nejlepšímu skóre (85,4 bodu). Důvodem je, že nehledě na popisované změny systém i nadále poskytuje velmi dobré benefity a je řádně regulován,“ píše se ve zprávě.
Dobře si vedou zejména severské země
Hodnocení „B+“ si pro letošek vysloužily Švédsko, Austrálie, Chile, Finsko a Norsko. O kategorii níž, které náleží stupeň „B“, spadají Švýcarsko, Velká Británie, Kuvajt, Uruguay, Hongkong, Kanada, Nový Zéland, Francie, Mexiko, Belgie, Chorvatsko, Německo, ale také Irsko, Saudská Arábie, Portugalsko a Kazachstán. Všech těchto jednadvacet států má důchodový systém se solidní a zdravou strukturou, mnoha dobrými doplňky, ale zároveň se v něm dá najít i několik míst pro zlepšení.
Konkrétně například Finsko v rámci svého systému kombinuje takzvaný zákonný důchod závislý na výdělku spolu s důchodem národním, jenž i osobám bez výdělku zajišťuje alespoň minimální příjem. Aby měl člověk nárok na plnou výši národního důchodu, musí v této severské zemi pobývat mezi 16. a 65. rokem života přinejmenším po dobu 40 let.
Podobné je to i v sousedním Norsku. Také zde se starobní důchod dělí na dvě části, kdy jedna se odvíjí od celoživotních příjmů, zatímco ta druhá představuje státem garantované minimum. Na něj má nárok každý, kdo v zemi mezi 16. a 66. rokem žil alespoň tři roky.
Spojené státy, Španělsko, Omán, Kolumbie, Malajsie a Spojené arabské emiráty – to je šestice zemí, která si letos v žebříčku vysloužila stupeň „C+“. Stupněm „C“, tedy o kategorii níž, byl pro změnu ohodnocen například důchodový systém v Polsku, Itálii, Rakousku a několika dalších zemích.
Obě tyto skupiny disponují systémy starobního důchodu, které nabízejí několik zajímavých výhod, ale zároveň nejsou zcela bez rizika. Pokud přitom státy tyto neduhy nevyřeší, mohlo by se to podepsat na jejich dlouhodobé udržitelnosti.
Česká republika, respektive její systém starobního důchodu do žebříčku začleněn nebyl.
