Debaty o zdanění majetku nejbohatších lidí světa poutají pozornost široké veřejnosti čím dál častěji. A to i v takovém Švýcarsku, které je pro mnohé z nich právě z daňových důvodů zemí zaslíbenou – koneckonců, pouhých 300 jeho nejmajetnějších obyvatel disponuje podle časopisu Bilanz jměním ve výši 850 miliard švýcarských franků (tedy více než 22 biliony korun).
Že obyvatelé této alpské země patří dle loňského odhadu CNBC s průměrným čistým jměním téměř 700 tisíc dolarů (téměř 16 milionů korun) k nejbohatším na světě, asi netřeba příliš akcentovat. Tato skutečnost řadí v pomyslném žebříčku Švýcarsko dokonce před USA či Hongkong.
Není proto vůbec překvapivé, že novou dědickou daň voliči v nedělním referendu jednoznačně odmítli. Proti jejímu zavedení se vyslovilo 78 procent zúčastněných.
Peníze měly jít na boj proti klimatu
Dle nového návrhu mělo být každé dědictví nebo dar nad 50 milionů švýcarských franků (zhruba 1,3 miliardy korun) zdaněno padesátiprocentní sazbou. Výsledek přivítala silná švýcarská podnikatelská lobby Economiesuisse, která uvedla, že „hrozba nucených prodejů firem a následné oslabení atraktivity Švýcarska jako podnikatelského místa přesvědčila voliče ze všech politických táborů.“
Peníze z daně získané měly být určeny na financování opatření proti globálnímu oteplování – tedy alespoň o to usilovala podle návrhu z roku 2024 mládežnická organizace levicové Sociální demokracie. Strana tvrdila, že by tímto způsobem „každoročně směrovaly miliardy na ochranu klimatu a zároveň by to znamenalo boj proti extrémní majetkové nerovnosti“.
Jako královny na šachovnici
Ještě před hlasováním uvedli někteří pozorovatelé pro CNBC, že zmíněná iniciativa celkem pochopitelně znervóznila bohaté jednotlivce i rodinné firmy. Například švýcarský miliardář a majitel společnosti Stadler Rail Peter Spuhler pohrozil, že v případě prosazení návrhu zemi opustí. Jeho rodina by měla problém takovou daň zaplatit, protože má majetek vázaný ve firmách, jak dodal pro deník Tages-Anzeiger.
Potenciální dopady zkoumal i Stefan Legge z Univerzity St. Gallen. Podle něj se mnoho majetných lidí už před referendem radilo se svými právníky a daňovými poradci, protože si chtěli být jistí, že by v případě potřeby byli připraveni zemi opustit. „Když zacílíte na superbohaté, jsou jako královny na šachovnici. Jsou velmi mobilní a mají spoustu možností, jak optimalizovat své daně,“ dodal Legge.
Dle jeho názoru by zavedení oné padesátiprocentní daně mělo na daňové příjmy státu paradoxně negativní dopad. Daň by přitom dopadla zhruba na dva tisíce ultrabohatých, tedy asi 0,3 procenta populace, kteří už nyní platí na daních ročně pět až šest miliard švýcarských franků (131 až 157 miliard korun).
Destinace číslo jedna
Přestože Švýcarsko čelí konkurenci bohatých center na Blízkém východě a v několika dalších evropských zemích, „stále si udržuje silnou pozici v hledání rovnováhy mezi zdaněním a kvalitními veřejnými službami“, nechal se slyšet Legge. Podobný názor navíc sdílí i šéf švýcarské soukromé banky EFG International Giorgio Pradelli.
„Podíváme-li se na konkurenci, zůstává Švýcarsko pro mezinárodní privátní bankovnictví a správu majetku stále destinací číslo jedna. Máme ekosystém, který je mimořádně zdravý a silný,“ prohlásil Pradelli minulý týden.
