Ač se to na první pohled nemusí zdát, Latinská Amerika se v poslední době veze na obří fintechové vlně. Finančně technologických firem v ní přibývá jak hub po dešti, neboť se těší velkému zájmu ze strany rizikového kapitálu. Příkladem budiž třeba skutečnost, že podle dat Meziamerické rozvojové banky (IDB) se objem digitálních plateb na kontinentu (v součtu s Karibikem) mezi roky 2019 až 2022 zhruba zdvojnásobil, a to navzdory tomu, že ještě před 10 lety zde tento sektor v podstatě neexistoval.
„Nejde ale jen o čísla. Při bližším pohledu na konkrétní projekty a hráče v regionu je patrné, že tento růst vychází z kombinace nenasyceného trhu, dlouhodobě nízké digitalizace tradičního bankovního sektoru a silné poptávky po moderních a srozumitelných finančních službách,“ objasňuje pro Euro.cz Martin Korbelář, ředitel obchodu pro střední a východní Evropu v Tapixu, který spadá pod Dateio.
V rámci své pozice v tomto českém fintechu se postaral o navázání spolupráce s více než patnácti bankami a finančními institucemi po celém světě, včetně právě Latinské Ameriky. I díky němu tak dnes řešení Tapix využívá více než 126 milionů koncových uživatelů.
Na začátku byla Nubank
Dle Korbeláře k nástupu nynějšího trendu v Latinské Americe výrazně pomohl efekt brazilské společnosti Nubank. Právě tato instituce byla jedním z lídrů inovací bankovního sektoru v rámci celého kontinentu, jenž skončil nebývalým úspěchem, který inspiroval řadu dalších a zcela změnil vnímání investorů. Dnes její klientela čítá již zhruba 120 milionů lidí.
Faktorů, které současný růst latinskoamerického fintechu umožnily, je ale pochopitelně mnohem více. A z některých by si mohla vzít příklad i Evropa. „Zásadní rozdíl je patrný v přístupu k regulaci. Latinská Amerika nabízí obecně flexibilnější prostředí pro testování nových finančních produktů, zejména díky regulatorním sandboxům. V praxi to znamená, že fintechové firmy mohou nové služby ověřovat v omezeném a regulátorem řízeném režimu, aniž musejí hned splnit všechny formální požadavky. Tento přístup výrazně zkracuje cestu od nápadu k reálnému provozu a umožňuje rychle ověřit, zda má produkt skutečný tržní potenciál,“ podotýká Korbelář s tím, že typickým příkladem toho, jak může regulace fungovat coby akcelerátor inovací je (opět) brazilský systém okamžitých plateb Pix.
„Projekt iniciovaný centrální bankou se během krátké doby stal jedním z nejpoužívanějších platebních systémů na světě mimo karetní schémata. V praxi zásadně změnil platební chování obyvatel i firem a stal se referenčním modelem pro řadu dalších trhů. Zatímco v Brazílii se nový platební standard rychle stal součástí každodenního fungování ekonomiky, v evropském prostředí se podobné změny zavádějí pomaleji a s větším důrazem na kompatibilitu se stávající infrastrukturou,“ konstatuje manažer.
Pomohly i opakující se ekonomické krize
Latinské země si, na rozdíl od těch evropských, v mnohem větší míře procházejí hlubokými krizemi, jež bývají často spojeny s měnovými reformami a obecně nízkou důvěrou ve finanční instituce typu bank a dalších. Zářným příkladem z poslední doby je Argentina, která se ještě v prosinci roku 2023 potýkala s inflací počítanou v desítkách procent.
Následná série razantních ekonomických experimentů ze strany pravicového prezidenta Javiera Mileie sice zaznamenala několik nezpochybnitelných úspěchů, včetně zkrocení zmíněné inflace i poklesu chudoby, důvěra veřejnosti v tradiční banky se nicméně podle Korbeláře navrací jen velice pomalu. Což na druhou stranu novým fintechovým firmám pochopitelně nahrává do karet.
„V praxi je patrné, že uživatelé v Latinské Americe jsou ochotnější měnit finanční aplikace a zkoušet nové služby, pokud jim okamžitě řeší konkrétní problém. Věrnost značce zde hraje menší roli než funkčnost a rychlost, což výrazně zrychluje adopci nových digitálních produktů. Fintechové služby se proto v LATAM neprosazují postupně, ale často skokově,“ tvrdí s tím, že významnou roli sehrává i každodenní realita fyzických front na bankovních pobočkách, což, jak známo, dokáže řadu klientů spolehlivě odradit.
„V mnoha zemích Latinské Ameriky lidé stále musejí osobně řešit celou řadu administrativních úkonů, od základních změn údajů po platby. Právě při osobních návštěvách bank a jednáních s lokálními partnery je patrné, jak výrazně se tato realita liší od evropské zkušenosti a proč zde digitální řešení nacházejí odezvu tak rychle,“ poznamenává Korbelář.
Tradiční hráči se snaží držet krok
Nastalá situace pochopitelně nutí tradiční hráče na trhu reagovat. Jak? Nejčastěji pomocí takzvaných greenfield neobank. Pod tímto termínem si lze představit zcela nové digitální společnosti sázející na moderní technologie, jež ovšem fungují pod křídly velkých bankovních domů.
„Tyto projekty využívají důvěryhodný brand mateřské banky, zároveň však cílí na jiný segment klientů, především na mladší generace, které očekávají moderní vizuální styl, intuitivní ovládání aplikace a rychlé digitální procesy. Mezi nejúspěšnější projekty patří například kolumbijská Daviplata banky Davivienda s přibližně 19 miliony uživatelů, Nequi od Bancolombia s více než 13 miliony klientů nebo peruánský Yape od Banco de Crédito del Perú, který dnes využívá kolem 20 milionů lidí,“ vyčísluje Korbelář.
Druhým dechem nicméně dodává, že růst podobných platforem má své limity, a to právě proto, že i když nejsou „zatíženy historickými systémy, zůstávají součástí velkých bankovních skupin, což se dříve či později projeví v rychlosti rozhodování, prioritách rozvoje i ochotě experimentovat“.
Trh připomínající Petriho misku
Ač se to nezdá, fintechový trh v Latinské Americe představuje jakousi laboratoř, či snad lépe řečeno jednu velkou pomyslnou Petriho misku, ve které se v reálném čase testují nejrůznější podoby moderního bankovnictví, díky němuž budou mít lidé o svých financích neustálý přehled. Což právě v této části světa nebylo vždy úplnou samozřejmostí.
„(Latinská Amerika ) ukazuje, jak rychle je možné inovovat v prostředí, které nemá co ztratit, a jak zásadní roli hrají agilita, odvaha testovat a schopnost přeskočit evoluční kroky,“ míní Korbelář a pokračuje: „Evropa v tomto srovnání čelí jiné realitě. Expanze fintechových řešení je zde výrazně složitější kvůli roztříštěnosti trhu, rozdílným regulatorním režimům, jazykovým bariérám i odlišným národním kontextům napříč jednotlivými státy, což z ní činí dlouhodobě náročnější a často pomalejší cestu. Zároveň by ale byla chyba vnímat Evropu pouze jako brzdící prostředí. Regulace typu PSD2 a připravovaná PSD3 nutí tradiční banky otevírat svá data a služby, zatímco neobanky jako Revolut nebo N26 nastavují zavedeným bankovním domům zrcadlo a ukazují, že finance lze dělat jinak.“
