Strategické suroviny se stávají klíčovým faktorem globální ekonomické stability i geopolitického vlivu. Státy i firmy bez nich nedokážou zajistit energetickou bezpečnost, technologický rozvoj ani průmyslovou soběstačnost. I proto snahy využít dosud nevyužité arktické zdroje nabírají v posledních letech na obrátkách.
Ve snaze prolomit dominanci Číny v kritických minerálech státy po celém světě obracejí pozornost k tajícímu a řídce obydlenému severnímu polárnímu regionu. Chtějí si tak zajistit přístup k tamním surovinám a zároveň těžit z nových obchodních tras. Ostatně, už dříve americký prezident Donald Trump opakovaně zdůrazňoval význam Grónska a označil vlastnictví tohoto rozsáhlého ostrova za „absolutní nezbytnost“ z hlediska bezpečnostních a ekonomických zájmů USA.
Své investice do Arktidy kvůli tamním surovinám – i s ohledem na vyostřené vztahy se Spojenými státy – navyšují rovněž Kanaďané, a stejně tak tuto oblast považuje dlouhodobě za strategickou prioritu Rusko. „Arktida včetně Grónska je vnímána jako zásobárna a zdroj mnoha surovin, nejen ropy a plynu, ale také strategických materiálů a vzácných zemin, všechno tam je. Jenže až donedávna se považovalo za nereálné tam cokoli těžit,“ uvedl pro CNBC Marc Lanteigne z Arctic University of Norway v Tromsø.
Grónsko jako strategická zásobárna
S pokračující změnou klimatu a splavností arktických vod v letních měsících začíná svět vnímat Grónsko jako potenciální alternativní zdroj surovin mimo Čínu. Globální oteplování navíc zásadně mění také samotnou krajinu ostrova. Analýza satelitních snímků ukázala, že části grónského ledového příkrovu nahradily mokřady, keře a holé skály, což těžařům zpřístupňuje dříve nedostupná místa.
Rostoucí zájem investorů o tento dánský ostrov potvrzuje Tony Sage, šéf Critical Metals, která v jižním Grónsku rozvíjí jedno z největších světových ložisek vzácných zemin. Podle něj se poptávka zvýšila poté, co se Trump vrátil do úřadu a znovu otevřel otázku převzetí kontroly nad tímto územím.
O grónské nerosty se uchází i těžební a průzkumná společnost Amaroq. Její šéf Eldur Olafsson nedávno oznámil objev kvalitních vzácných zemin na jihu Grónska, přičemž tak rozšiřuje svůj záběr i mimo těžbu zlata a dalších strategických minerálů. O několik dní později navíc firma ve svém západogrónském hubu potvrdila i komerčně využitelné množství germania a galia.
Dlouhá cesta k zisku
Oba zmíněné prvky jsou klíčové pro širokou škálu výrobků, od elektromobilů přes polovodiče až po vojenské technologie. To představuje pro Evropu i USA problém, protože Čína jako jejich hlavní světový producent zavedla v roce 2023 první exportní kontroly a později dokonce v reakci na americká omezení zaměřená na čínský čipový sektor jejich export do USA zcela zakázala. Zákaz byl sice později zmírněn, ale tak jako tak zůstává vývoz inkriminovaných kovů silně regulován. Právě tyto minerály přitom Spojené státy i Evropská unie naléhavě potřebují, upozorňuje Olafsson.
Ovšem i když se v médiích často hovoří až o „horečné“ snaze všech zainteresovaných společností rozjet na území Grónska těžbu vzácných minerálů, realita je mnohdy o poznání složitější, tvrdí Lanteigne z Arctic University of Norway. Každý, kdo chce v této oblasti otevřít důl, si musí na místo doslova vše dovézt. I za ideálních podmínek navíc podobné projekty zpomalují logistické překážky, extrémní klima a odlehlost regionu, takže skutečného zisku se firmy mohou dočkat za nějakých 15 až 20 let.
Švédský potenciál
Pozornost spojená s arktickými minerály se kromě Grónska upíná i na některé z nejsevernějších oblastí Švédska. Ve městě Kiruna tam státní těžební společnost LKAB pracuje na rozvoji naleziště Per Geijer – jednoho z největších známých ložisek vzácných zemin v Evropě, které leží v těsné blízkosti rozsáhlého železorudného dolu. Objev ložiska firma oznámila už v roce 2023.
Vedení LKAB nyní jedná s evropskými zákonodárci o tom, jak zajistit ekonomickou udržitelnost projektu. „Materiál už máme vyzdvižený na povrch, přičemž veškeré náklady pokryla těžba železné rudy. Přesto není zatím jasné, že z toho bude životaschopný byznys, i když to tak nyní vypadá,“ přiznal zástupce LKAB Niklas Johansson. Druhým dechem doplnil, že firma má většinu infrastruktury a potřebného zázemí na místě – a to vyvolává otázku, jak náročné to bude pro ostatní evropské hráče, kteří takové podmínky nemají.
