V období, kdy se vládě daří, nemají ministři na podnikatele čas. Musí totiž mluvit s odboráři. Donekonečna se diskutuje o platech a sociálních dávkách, kvůli dvěma procentům pro železničáře jsou ochotni zasedat i v noci. Když zrovna nejednají s odbory, tak hovoří s ekology.
Nebo se státními úředníky. S kapitány průmyslu nikdo nemluví, přinášejí málo hlasů a často obtěžují s problematickými projekty. Je to skutečně otravný hmyz. Jen občas jsou dobří, v době krize. Ke kormidlu potácející se lodi je třeba postavit věrohodné figury. Tak prý dostal nabídku na vládní křeslo šéf největší automobilky Vratislav Kulhánek či nadějný manažer Martin Roman. Vedle nich také někdejší prezident Svazu průmyslu Stanislav Kázecký. Žádný z nich funkci, pokud vůbec byla nabídnuta, nepřijal. Proč také, vzdát se kvůli členství v udržovací vládě byznysu je šílenství. Později, až začnou ministři fungovat, se to ale obrátí proti podnikatelskému stavu. „My jsme vám křesla nabízeli, vy jste je nechtěli,“ bude se ozývat ze Strakovy akademie. „Teď už na vás nemáme čas, projednáváme třinácté platy administrativních pracovnic.“ Příležitost mluvit do politiky bude zase až o dalších volbách. Omylem podnikatelů ale není, že někteří jednotlivci odmítnou tu kterou funkci. Chybou je, že nedokáží vystoupit jako organizovaná síla. A bez toho věci veřejné dopředu posunout nelze.
