Ráj velkostatkářů - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Ráj velkostatkářů

,
Ráj velkostatkářů

Za vlády jednoho z největších výrobců potravin v Evropě se v Česku sotva co změní.

Dobře se najíst je jednou z nejpodstatnějších radostí, jichž si člověk užívá. A řadu let to v Česku není radost zrovna snadno a lacino dosažitelná. Když se někdo pokouší na tomto stavu změnit cokoli k lepšímu, stojí to za pozornost.

Ne že by nebylo v současnosti možné sehnat, zejména v Praze, jakoukoli lahůdku. Ale jednak se při tom člověk hodně naběhá a za druhé velmi často skončí u dovážené produkce. Nebo si musí počkat na jarní otevření farmářských trhů.

Vše komplikuje i to, že český spotřebitel je nejen dost citlivý na cenu, ale také drobet nedůvěřivý a značka Bio ho moc neuchvátila, protože žije v poměrně silném přesvědčení, že normální farmář se od biofarmáře liší jen tím, že hnojí i ve dne, a důvod k enormní cenové přirážce nevidí.

Agresivní akvizice

Ale svůj díl viny má i politika. Jak ta komunální, tak vládní. Především struktura zemědělské výroby, v níž dominují velkofarmy a na ně navázané zpracovatelské kombináty, které se těší významné státní podpoře. Jak dotační v rozsahu v Evropě nebývalém, tak obecně politické při různých kampaních proti dovozu údajně nekvalitních potravin ze zahraničí, které cenou vytlačují kvalitnější českou produkci z obchodní sítě.

Následkem je vysoká koncentrace výroby horizontálně i vertikálně, což pro spotřebitele ještě nikdy nikde na světě nic pozitivního nepřineslo. A tvrdit, že české výrobky v českých řetězcích jsou kvalitnější, neřkuli levnější než polské v polských či německé v německých, může jen ten, kdo to nikdy nevyzkoušel.


Přijde český BioLidl? Branže kvalitních potravin hledá cestu z kruhu

 Obchod s biopotravinami, ilustrační foto


To zdánlivě vytváří velký prostor pro každého, kdo chce nabídnout alternativu. Jenže to by se nesměl potýkat se silnou byrokratickou bariérou na straně jedné a aktivním odporem velkovýrobců na straně druhé. Každý řezník, který drobet vyroste a je schopen konkurovat kolem svého komína, má dnes hodně těžký život. K dotacím, které pobírá jeho velkovýrobní konkurence, se přes administrativní potíže dostane jen náhodou a dříve nebo později se tak jako tak stane terčem agresivní akvizice. Za vlády jednoho z největších výrobců potravin v Evropě se na tom sotva co změní.

Praze chybějí tržnice

Malým výrobcům a farmářům se podpory státu přitom nedostává, ač kvalita jídla má na zdraví populace o dost větší vliv než zákaz kouření v hospodě. Nejde zdaleka jen o dotace, ale také o zjednodušení regulace a snížení neúnosné byrokracie, která malé podnikatele dlouhodobě deptá. A v posledních čtyřech letech erár ještě citelně přitvrdil.

Ale jsou i jiné formy pomoci, k nimž není třeba nějaké vládní politiky. Je například nepochopitelné, proč Praha – jako snad jediná metropole v Evropě – nemá alespoň jednu opravdovou tržnici s celoročním provozem. Pokud za ni nebudeme považovat vietnamskou Sapu.

Pro drobné pěstitele a výrobce potravin není tak moc zajímavé putovat po pražských farmářských trzích a rozkládat a skládat stánky, hledat parkování a platit nezanedbatelné nájmy a v těchto podmínkách plnit tvrdé hygienické předpisy, o nějaké EET nemluvě. Koncept firmy Sklizeno, který se pokouší v nějaké decentralizované síti vytvořit producentům tržnici a zákazníkům místo, kde dostanou to, co skutečně chtějí, v den, kdy to chtějí, je určitě bohulibou aktivitou. A bylo by fajn, kdyby experiment uspěl. Leč optimismu se při pohledu na náš potravinářský trh člověku moc nedostává.

Čtěte další komentáře Pavla Párala:

Se skandálem

Ejdž ár Andrej

Strach z referenda

Soumrak nad babstapem

Zase ty daně

Tož, vypime si

Když musíš, tak musíš

Čerstvý vzduch

Kupředu leva. Bulharsko do dvou let zavede euro, na rizika nehledí

Chudák zrůda


Ohodnoťte tento článek
Diskuze