Je vodík palivem budoucnosti? Velké ropné společnosti na něj sázejí, za poslední měsíc oznámily investice za miliardy - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Je vodík palivem budoucnosti? Velké ropné společnosti na něj sázejí, za poslední měsíc oznámily investice za miliardy

Jan Boháč,
Je vodík palivem budoucnosti? Velké ropné společnosti na něj sázejí, za poslední měsíc oznámily investice za miliardy
Zdroj: Depositphotos
  • Ropné společnosti se snaží přizpůsobit poptávce po zelené energii a doufají, že zůstanou nadále ve hře i po snížení produkce ropy

  • Mnoho z nich proto nedávno oznámilo masivní investice do nových továren na vodík v hodnotě desítek miliard dolarů

  • Vodíkové továrny budou poháněné solární a větrnou energií a budou vyrábět také čpavek

Po letech přešlapování nad budoucností vodíku to vypadá, že mu ropné společnosti konečně začaly věřit. Největší firmy v oboru plánují obří investice, které mají z tohoto chemického prvku udělat skutečnou alternativu k současným palivům.

Cílem ropných společností je vybudovat obrovské elektrárny, jež budou schopny vyprodukovat velké množství elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tato energie bude následně použita k výrobě vodíku a chemikálií, jež mají být vzápětí rozvezeny po světě, aby mohly pohánět nákladní automobily, lodě či letadla.

Solární elektrárna o rozloze Vysočiny

Celý systém je podobný tomu, jak funguje ropný průmysl nyní. Což je samo o sobě pro dotčené společnosti velice lákavé, leč nikoliv zcela bezrizikové – oznamují totiž několikamiliardové investice do technologie, která se ještě plně neosvědčila. Mnozí jejich vysoce postavení představitelé ale neskrývají optimismus a podle svých vyjádření vodíku zcela věří.

„Díky zelenému vodíku a zelenému čpavku vznikne zcela nový energetický průmysl,“ uvedl pro agenturu Bloomberg vedoucí oddělení energetiky a obnovitelných zdrojů firmy Trafigura Julien Rolland. Ta představuje druhého největšího obchodníka s ropou na světě.

Další vlaky na vodíkový pohon začnou s přepravou německých cestujících v roce 2024. Soupravy dodá společnost Siemens Mobility

Důvěru ve vodík ale lépe ukazují nedávno oznámené investice. Společnost BP plánuje v severozápadní Austrálii postavit obrovskou větrnou a solární elektrárnu s rozlohou 6,5 tisíce kilometrů čtverečních, což je jen o trochu méně, než kolik má celý kraj Vysočina.

Projekt s názvem Asian Renewable Energy Hub (AREH) vyjde na astronomických 36 miliard dolarů (zhruba 848 miliard korun). Po dokončení má mít elektrárna výkon 26 GW a za rok má vyrobit až 90 terawatthodin. To je zhruba třetina veškeré elektřiny, která byla v Austrálii vyrobena v roce 2020. Všechen výkon elektrárny bude následně použitý k rozdělení molekul vody na vodík a kyslík. Díky tomu by měla ročně vyrobit zhruba 1,6 milionu tun zeleného vodíku a devět milionů tun čpavku, jenž se používá při výrobě hnojiv.

Místo zeleného vodíku elektromobily. Investice do životního prostředí rostou, většina jich ale míří špatným směrem

Další významnou investici pak oznámila Total Energies (i ona patří k největším společnostem zabývajícím se zpracováním ropy vůbec). Firma se spojila s indickým miliardářem Gautumem Adanim, s jehož pomocí hodlá v příštích deseti letech do vodíku investovat až 50 miliard dolarů (necelých 1,2 bilionu korun). Také tento projekt počítá s větrnými a solárními elektrárny, z jejichž energie se budou následně vyrábět oba již zmíněné chemické prvky.

Pozadu nechce zůstat ani ropný gigant Shell. Jeho viceprezident pro vodík Paul Bogers nedávno uvedl, že firma nyní hledá vhodnou lokaci pro velkou elektrárnu, jež se bude nacházet na dostatečně větrném a slunném místě. Její americký konkurent Chevron je pak připraven utratit miliardy dolarů za směs zeleného a modrého vodíku, která pomocí chemické reakce rozštěpí zemní plyn a zachytí a uloží oxid uhličitý. Vhodné lokace pro projekty elektráren pak hledá i zmíněná Trafigura.

Ropné společnosti vidí ve vodíku záchranné lano

Pozoruhodné je, že až donedávna byly plány velkých ropných společností ohledně vodíku poměrně skromné. BP zatím vyvinulo elektrolyzér ve své rafinerii Lingen v Německu a v závodě Castellon ve Španělsku, vyrobený vodík ale slouží pouze pro použití v těchto dvou továrnách. V menším měřítku už si zmíněný plyn vyzkoušel i Shell, který vloni spustil 10megawattovou továrnu na jeho výrobu v rafinérii v německém Rheinlandu, již by výhledově chtěl rozšiřovat.

Podle odborníků je každopádně zájem těchto firem právě o vodík poměrně logický. „Elektrická energie nepotřebuje typ infrastruktury, na kterou se specializují velcí ropní výrobci. Oproti tomu povaha vodíku s jeho komplexními zpracovatelskými závody, tlakovými potrubími, skladovacími zařízeními a specializovanými tankery potřebnými pro distribuci z něj činí něco, čemu ropné společnosti velmi dobře rozumí. Dalo by se říct, že je to jejich záchranné lano pro nízkoemisní budoucnost,“ řekla agentuře analytička její dceřiné firmy BloobergNEF Meredith Annexová.

Investice jsou během na dlouhou trať

Navzdory gigantickým projektům velkých nadnárodních společností je před lidstvem ještě dlouhá cesta, než se ukáže, zda bude zelený vodík komerčně úspěšný a výdělečný. Aby byly nové technologie efektivní, bude zapotřebí jej vyrábět ve velkém měřítku, přičemž právě to by podle generálního ředitele firmy Hy24 Pierra-Etienna Franka mohlo být dosti problematické:

„Nemůžete přejít z výkonu 10 megawattů na několik gigawattů jen tak. Nejprve bude nutné postavit zařízení v rozsahu stovek megawattů, což je zhruba desetinásobek výkonu současných pilotních projektů. To posílí naše provozní znalosti a kapacitu výroby elektrolyzéru nezbytnou pro další rozšíření do většího měřítka.“

Že si na masivní výrobu zeleného vodíku pár let počkáme, se domnívá rovněž vedoucí oddělení obnovitelných zdrojů společnosti Rystad Gero Farrugio. „Je před námi ještě dlouhá cesta, než jeden z těchto projektů skutečně začne zaznamenávat významné kapitálové investice. Možná se toho před rokem 2030 ani nedočkáme,“ nechal se slyšet Farrugio.

Letecký průmysl řeší, jak zajistit ekologičtější provoz celého odvětví. Šéf Airbusu vidí budoucnost v letadlech na vodíkový pohon

I takto pomalý přechod na čistší energie by ale byl v souladu se současným harmonogramem expanze zeleného vodíku, který zveřejnily třeba BP nebo Total Energies. Stále by jim totiž zbývalo téměř dvacet let do plánovaného dosažení nulových emisí uhlíku, kterýžto cíl si stanovily na rok 2050. Jinými slovy, i když není výroba vodíku ve velkém měřítku dosud zcela ověřena, představuje zatím nejlepší šanci velkých ropných společnosti na to, aby zůstaly klíčovými hráči v energetickém průmyslu i ve druhé polovině 21. století, napsal Bloomberg.