Loňský rok byl ve znamení dalšího zhoršování veřejných rozpočtů. Prakticky všechny země OECD si v loňském roce zhoršily výsledek veřejných rozpočtů. Nešlo přitom jen o široce diskutované "provinilce" proti Paktu stability a růstu - Německo a Francii. Ještě rapidnější zhoršení zaznamenaly Spojené státy, ale i Velká Británie.
Situace zřejmě nebude o mnoho lepší ani letos. Zatímco ještě v roce 2000 skončil rozpočet poloviny členských zemí OECD přebytkem (rekordmanem bylo Norsko s přebytkem ve výši neuvěřitelných 15 % HDP, především ovšem díky příjmům z těžby ropy a zemního plynu), v letošním roce očekává přebytek jen „tvrdé jádro“ rozpočtových „fundamentalistů“, tj. skandinávské země (vedle Norska i Finsko, Dánsko a Švédsko) a skupina bývalých britských kolonií (Nový Zéland, Austrálie a Kanada). Rozsah rozpočtového uvolnění v USA nemá v moderní historii obdobu. Zatímco v roce 2000 skončil rozpočet USA přebytkem 1,4 % HDP, letos bude ve schodku okolo 5 % HDP. Podobně velkoryse s penězi budoucích daňových poplatníků zachází vláda Velké Británie, která přešla z přebytku téměř 4 % HDP v roce 2000 do schodku 2-3 % HDP v letošním roce. Japonská rozpočtová „politika“ pak pokračuje v dlouhodobé agonii, schodek se v Japonsku v letošním prohloubí až někam ke 13 % HDP. V této souvislosti není výsledek českých veřejných rozpočtů až tak překvapivý. Naše vláda přesně „kopíruje“ trajektorii schodků prezidenta Bushe. Rozdíl je především v tom, že americké schodky představují uvolnění rozpočtové politiky, ale naše jsou výsledkem zpřísnění. Zatímco Bush navazoval na rozpočtově střídmého Clintona a mohl si tedy dovolit snižovat daně, Špidla zdědil rozvrácené rozpočty po Zemanovi (a po sobě), takže daně musí zvyšovat.
Autor je vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK.
