To, co dříve mohlo vypadat jako neškodná zábava, se v dnešní geopoliticky napjaté době stává obrovským problémem schopným způsobit rozsáhlou paniku a nemalé finanční ztráty. Neoprávněných přeletů dronů v Česku, a nejen v něm, přibývá. V součtu za prvních šest letošních měsíců došlo na českém území podle dat společnosti AIRSEC k 220 takovým případům – tedy oficiálně, neboť přesně tolik jich bylo nahlášeno. Skutečnost ale podle Marka Šoltyse, jednatele zmíněné české společnosti, která se zabývá právě detekcí a neutralizací neoprávněných dronů, může být diametrálně odlišná.
„Reálné počty i s neohlášenými incidenty mohou být odhadem i mnohonásobně vyšší, několik tisíc ročně. Přirovnat by se to dalo k počtu nahlášených sprejerů, kdy lidé kolikrát nenahlásí přestupek, který vidí, a raději se do věci nevměšují,“ přibližuje pro Euro.cz.
Od Česka po Belgii
Že se problémy s neoprávněnými přelety dronů zdaleka netýkají jen Česka, potvrzují události z letošního podzimu. Nevítané létající „návštěvníky“ musely v uplynulých týdnech řešit bezpečnostní složky v Německu, Belgii i Dánsku. Drony byly zpozorovány v blízkosti tamních mezinárodních letišť, vojenských základen i jiné kritické infrastruktury. A v několika případech si dokonce vyžádaly dočasné přerušení leteckého provozu.
Belgické úřady, jež k tomuto opatření musely v průběhu uplynulého týdne přistoupit hned několikrát, z neoprávněných přeletů podezřívají Rusko. Podle serverů ČTK a Seznam zprávy, které o incidentech informovaly, přitom vycházejí z informací, které jim poskytla tamní tajná služba, jež svá tvrzení opírá o fakt, že dotčené stroje letěly v blízkosti kritické infrastruktury za tmy a ve formaci, což obvykle neodpovídá pilotním dovednostem lidí, kteří s drony létají pouze a jen pro zábavu. Moskva pochopitelně spekulace o jakémkoliv zapojení do takovýchto operací odmítá.
„V těchto případech trvalo obnovení provozu čtyři hodiny a vyžádalo si masivní nasazení bezpečnostních složek,“ říká na adresu nedávných neoprávněných přeletů dronů napříč evropskými zeměmi Šoltys. Jak na tyto hrozby reagovat? Prosté sestřelení, které asi každého napadne jako první, ve skutečnosti povětšinou nepřipadá v úvahu.
„Ačkoli sestřelování dronů může pro laickou veřejnost působit populárně, takové řešení je v praxi krajně nebezpečné,“ upozorňuje Šoltys s tím, že v evropském prostředí není možné po dronech střílet především kvůli vysokému riziku vedlejších škod.
Analyzovat komunikaci, zaměřit, převzít kontrolu
V AIRSECu, který vznikl již v roce 2015, věří, že mnohem efektivnějším řešením výše popsaných incidentů je takzvaná „tichá metoda“ eliminace. Společnost za tímto účelem vyvinula řadu systémů, které jsou mimo jiné schopné analyzovat rádiovou komunikaci mezi dronem a ovladačem, odlišit ji od běžné mobilní komunikace, pozici onoho dronu i samotného pilota zaměřit a následně, pokud je potřeba, prostřednictvím selektivního rušení řídicí frekvence (jamming) nebo kybernetického protiútoku nad dronem převzít kontrolu a donutit jej přistát na konkrétním místě.
Stejně tak si v AIRSECu podle Šoltyse dokážou poradit i s drony řízenými pomocí optických kabelů, jichž ale ve skutečně bývá poměrně málo. „Většina dronů je řízena rádiem, včetně všech těch, které v poslední době sužují území EU,“ míní a pokračuje: „Dron na optickém vlákně se dá pochopitelně zastavit kinetickou silou, tedy sestřelením či zničením pomocí dalšího dronu, potažmo přerušením optického vlákna. A samozřejmě lze pomocí radaru sledovat i průběh jeho letu, podle něhož určíme přibližnou pozici pilota a následně tyto informace předáme bezpečnostním složkám.
Výhoda výše popsaných moderních metod spočívá především v samotné rychlosti reakce. „Například na velkém letišti, kde minuta provozu stojí desítky tisíc eur, se investice do těchto systémů obvykle vrátí během jedné až dvou hodin ušetřených ztrát,“ vypočítává jednatel AIRSECu, jehož klientelu tvoří v naprosté většině případů partneři ze zahraničí. „Jsme v úzkém kontaktu s různými subjekty, jako jsou provozovatelé kritické infrastruktury, veřejných akcí, bezpečnostní složky nebo firmy z obranného průmyslu – zkrátka všude, kde je potřeba detekovat, kontrolovat a eliminovat neoprávněné přelety dronů,“ doplňuje.
Rozpoznat nebezpečný dron nemusí být snadné
Počty pilotů i provozovatelů dronů se každoročně zvyšují. Zatímco ještě v roce 2023 bylo v Česku podle dat Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) na 58,5 tisíce pilotů, respektive takřka 55 tisíc provozovatelů, letos v srpnu se jejich řady podle serveru HlídacíPes rozrostly na více než 84 tisíc pilotů a takřka 82 tisíc provozovatelů. Počtu samotný dronů známy nejsou, neboť ty se v ČR neregistrují, jak naší redakci sdělila tisková mluvčí ÚCL Jitka Ungerová. Dá se nicméně tušit, že i jich každoročně přibývá.
Rozpoznat, který dron může být nebezpečný, a který naopak nikoliv, přitom podle Šoltyse vůbec není snadné. „Velkou roli hraje pozorovací vzdálenost, kdy drony ve vzdálenosti stovek metrů ani nejsou vidět. Lidé si často představují, že takový dron ponese nějakou na první pohled viditelnou nálož nebo bude možné poznat, jaký má pilot záměr, ale ve většině případů tomu tak není,“ objasňuje na závěr s tím, že jakékoliv podezřelé aktivity by lidé měli hlásit na linku 158.
