ZÁMEK ŠKVOŘETICE - Jihočeská obec Škvořetice leží šest kilometrů jihovýchodně od Blatné. Její dominantou je mohutný pseudorenesanční zámek, který v minulosti sloužil jako učiliště. Dnes je prázdný a čeká na nové využití.
Škvořetický zámek stojí v nevelkém parku na severozápadním okraji obce. Je to čtyřkřídlá dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu s nádvořím uprostřed. Vstup je umístěn v jižní části. Ze severozápadního nároží vystupuje třípatrová věž s pavlačí ve výši druhého patra.
Objekt je zatím v dobrém stavu, až do roku 1997 totiž sloužil jako železniční učiliště Českých drah. V přízemí jsou zachovány některé prvky z původní tvrze, například bývalá černá kuchyně, několik kleneb a portálů. Z pozdějších přestaveb jsou tu pak zdobené stropy a nádvorní arkády.
Současnými majiteli zámku jsou Michaela Jeřábková a Jiří Novák z Prahy. Budovu získali po dlouhých jednáních v restituci a nyní se ji snaží prodat. Cena je vzhledem k velikosti okolních pozemků a dobrému stavu budovy téměř 25 milionů korun.
Od tvrze k zámku
POPIS OBJEKTU
název: zámek Škvořetice
- * místo: Škvořetice kraj: Jihočeský adresa: č. p. 1 typ: zámek stav: dobrý využití: žádné kult. památka: od roku 1958 nabízí: Dočekal Reality cena: 24,85 milionu Kč Ves Škvořetice se poprvé připomíná roku 1299, kdy se z ní odváděl desátek kostelu v Miroticích. První zmínka o škvořetické tvrzi je ale až z roku 1543, kdy ji vlastnili bratři Jan a Zikmund Kalenicové z Kalenic. V majetku jejich rodu vydrželo panství až do roku 1673, kdy ho koupil Ferdinand Antonín Malovec z Chýnova a Vimperka. To už byla tvrz renesančně přestavěna a v každém ze čtyř rohů měla věž s cibulovou bání. Roku 1701 získal Škvořetice František Vilém Salm z Reifferscheidu. Obec se stala součástí blatenského panství a po smrti hraběte Amanda Serényiho připadla Hildprandtům. Ti nechali v letech 1921 až 1922 zdejší sídlo upravit v pseudorenesančním slohu a zámek tak dostal dnešní podobu. Poslední klakson**
V majetku Hildprandtů zůstaly Škvořetice až do roku 1945. Poté získal zámek Ústav podnikového vzdělávání Českých drah, který ho začal využívat jako železniční učiliště.
Zhruba před třiceti lety byly velké pokoje rozděleny na menší, na každém patře vznikly toalety a v přízemí umývárny. Modernizací prošla i kuchyně s jídelnou a u zámku bylo vybudováno nové hřiště.
Po revoluci v roce 1989 ale začaly restituční spory, které se táhly až do roku 1997. České dráhy nakonec objekt opustily a památka připadla potomkům původních majitelů. K zámku patří rozsáhlé pozemky a tři hospodářské stavby. Hlavní budova by v budoucnu mohla sloužit jako rekreační středisko, sanatorium či školicí centrum.
