SOUD VE ŠTRASBURKU Statisícům takzvaných oprávněných osob, kterým do dneška dluží zemědělská družstva majetek v hodnotě zhruba 15 miliard korun, svítá naděje na vyrovnání.
SOUD VE ŠTRASBURKU Statisícům takzvaných oprávněných osob, kterým do dneška dluží zemědělská družstva majetek v hodnotě zhruba 15 miliard korun, svítá naděje na vyrovnání. Poslanec Miloslav Kučera, Svaz restituentů ČR a Asociace soukromého zemědělství ČR se ohledně majetku zemědělských družstev chtějí obrátit s podnětem k Evropskému soudnímu dvoru ve Štrasburku. A podle všeho uspějí. STÁT SLÍBIL NĚCO, CO NESPLNIL
Základní problém nastolilo znění zákona o transformaci zemědělských družstev z roku 1991. Jeho prostřednictvím totiž slíbil stát všem osobám, které se rozhodly ponechat svůj majetek v družstvech po dobu sedmi let, že jim budou po tomto období oprávněné náhrady za majetek vydány. To se přitom v řadě případů nestalo. Naopak: celá řada povinných osob (družstev) z působnosti zákona unikla transformací na subjekty (akciové a obchodní společnosti, společnosti s ručením omezeným atd.), které nepřevzaly povinnost majetkového vyrovnání se svými věřiteli. Ti, kterým měl být majetek vydán, se navíc dozvěděli, že jejich dlužníci žádný majetek nemají a státní slib tedy nenaplní. S majetkem v hodnotě miliard korun tak dodnes nakládají ti, kterým v zásadě vůbec nepatří.
DRUŽSTVA MOHOU ZKRACHOVAT
Objektivně je třeba uvést, že zhruba čtvrtina původních zemědělských družstev se snažila zákonným závazkům dostát a většinou část majetku (někdy i veškerý) oprávněným osobám vydala. Dalším faktem je skutečnost, že pokud se někdo z žadatelů s majetkem rozhodl aktivně zemědělsky hospodařit, měl právo získat jej z družstev do tří měsíců po podání žádosti. Často ovšem nebyl tento majetek k praktickému podnikání příliš použitelný. Třetí realitou je pak značná pasivita oprávněných osob, které se po dobu státem garantovaného odkladu vyrovnání o pohyb svého majetku příliš nestaraly. I proto bude mít podle Kučery hodně lidí starosti získat dokumenty pro podání žalob na družstva. Někteří lidé navíc podepsali družstvům takové smlouvy, jimiž se v podstatě dobrovolně o majetek připravili. Itak ale podle Kučery činí zbývající hodnota majetku, který by ještě měla družstva vydat, zhruba 15 miliard korun. Vzhledem k tomu, že takový majetek dlužníci nemají, poslalo by rozhodnutí štrasburského soudu některá družstva do bankrotu.
CO NA TO MINISTERSTVO
Nejednoznačnost transformačního zákona přiznává i ministerstvo zemědělství. „Zákon z roku 1991 je skutečně špatný, proto byla napříč politickým spektrem učiněna řada pokusů o jeho nápravu. Nejdále se dostala novela, předložená na počátku roku 1999 tehdejším předsedou zemědělského výboru Jaroslavem Palasem. Byla sice schválena, ale její platnost zrušil Ústavní soud. Další pokusy o nápravu situace ztroskotaly na neprůchodnosti těchto návrhů Poslaneckou sněmovnou,“ konstatuje Dana Večeřová z tiskového oddělení ministerstva. Za nevydání majetku tak fakticky může nedostatečná politická vůle v celém polistopadovém období. Situace se ale nelepší ani v současné době. Komunisté spolu s vládními poslanci zabránili tomu, aby záležitost věcně řešil Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny. Vláda a ministr spravedlnosti odmítli garanci či alespoň spoluúčast za vyřešení tohoto problému. U našich legislativních a mocenských orgánů zřejmě stále vítězí zájem na ekonomickém zvýhodňování některých jedinců a podniků nad zněním Ústavy. Protože nelze předpokládat, že by se v dohledné době tento přístup vlády a levicové většiny poslanců v parlamentu změnil, je podávání stížností k mezinárodnímu soudu vlastně vynuceno. Je smutné, že si tím vlastně budeme dělat ostudu na mezinárodní scéně,“ konstatuje Kučera.
ARBITRÁŽ PODPORUJÍ I SOUKROMÍ ZEMĚDĚLCI
Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) je podle svého tajemníka Jaroslava Šebka přesvědčena, že současný český právní rámec vydání majetku umožňuje a že jde jen o chybějící vůli družstev majetek oprávněným osobám skutečně vrátit. „Po letech marného čekání a nezřídka trapného handrkování o majetek je proto stížnost do Štrasburku na stát, který nedostatečně chrání soukromé vlastnictví a práva občanů, asi jedinou možnou alternativou,“ souhlasí ASZ s Kučerou. Štrasburský soud již přitom v několika obdobných restitučních případech rozhodl a vláda musela poškozeným vyplatit náhrady. V poslední době již vláda dokonce přistupuje i k mimosoudním dohodám o vyrovnání ještě před termínem projednání stížností. „Z toho plyne velká naděje, že náhrady budou relativně rychle a za přijatelnou cenu vymoženy. Počítáme s tím, že náklady spojené s podáním žaloby nepřevýší pět tisíc korun. Stížnost bude podávána proti postupu státu při jeho nedostatečné ochraně soukromého vlastnictví. Přisouzené náhrady by hradil stát oprávněné osobě přímo,“ míní Kučera.
POTŘEBNÉ DOKUMENTY
Asociace, restituenti i Kučera se shodují: čím víc stížností se do Štrasburku dostane, tím rychleji se tento soud v dané věci zorientuje a tím dřív rozhodne o proplacení náhrad. To může vyústit v ochotu české vlády proplácet náhrady i bez rozhodování mezinárodní arbitráže. K tomu, aby bylo možné se na štrasburský soud obrátit, jsou ale zapotřebí některé dokumenty. Jde o doklady prokazující výši transformačního podílu na majetku družstva, žádost o vydání náhrad, v případě částečného vyrovnání doklady prokazující výši částečného plnění a kopie všech soudních rozhodnutí v této věci, pokud družstvo bylo zrušeno konkurzem či likvidací, a doklad o tomto rozhodnutí.
