Lea Fastowová je obviněna, že...
… svému manželovi Andymu pomáhala připravit manažerský zločin století. Zároveň může být klíčem k usvědčení šéfů Enronu.
Uprostřed obrovské plochy poseté magnóliemi, azalkami a golfovými greeny vypadá houstonský River Oaks Country Club jako plantážnické sídlo. Přesto ho snadno přehlédnete, protože v prestižní čtvrti nejsou domy s podobně rozlehlými pozemky žádnou zvláštností. Jedna z takových památečných rezidencí, třípodlažní novogotická budova s malou fontánkou před vchodem, je místem, kde vyrůstala Lea Weingartenová.
Žila mezi společenskou smetánkou města – její sousedkou byla mecenáška umění Dominique DeMenilová, bývalý guvernér John Connolly a potomci prospektorů, rančerů a finančníků, kteří založili Rice University, firmu Humble Oil (předchůdce Exxonu) a většinu dalších významných houstonských institucí. Leina rodina do tohoto společenství skvěle zapadla. Hlavní pavilon Židovského společenského střediska města Houstonu nese jméno jejího dědečka, polského přistěhovalce Josefa Weingartena, který vybudoval velká obchodní a realitní impéria na americkém Jihozápadě.
Na houstonském společenském žebříčku už téměř nebylo kam šplhat. Přesto se dnes jednačtyřicetiletá Lea W. Fastowová v dospělosti vyšvihla ještě výš. Spolu se stejně starým ambiciózním manželem Andrewem S. Fastowem začali v roce 1990 pracovat u dynamicky rostoucího Enronu. Andrew se za necelých osm let vypracoval na místo finančního ředitele. Lea odešla z firmy v roce 1997, kdy se narodil první z jejich dvou synů, a stala se význačnou patronkou umění. Předsedala umělecké komisi Enronu a získávala populární umělce na zakázkové projekty pro ústředí společnosti. Jedním z nich byl i Jeff Koons, který navrhl zahradní sousoší z tulipánů.
PRVNÍ NA ŘADĚ
Žádný z jejích velkoryse pojatých projektů se však nikdy neuskutečnil. Škoda, protože hora astronomicky drahých tulipánů mohla být perfektním pomníkem Enronu. A při pohledu zpátky by toto sousoší, evokující první z vlny obřích účetních spekulací, bylo i příhodným symbolem pádu Ley Fastowové. Americká FBI totiž prvního května dědičku houstonského impéria zatkla a obvinila, že Andrewovi připravila půdu pro jeden z nej-proslulejších manažerských zločinů v historii Spojených států. Viní ji z podvodů s elektronickými účty, praní špinavých peněz a falšování daňových přiznání.
Americká vláda tuto lady považuje za jednu z klíčových osob kolem Andrew Fastowa, malé skupinky věrných, kteří se podíleli na spletitých plánech pro zveličení hospodářských výsledků Enronu a pracovali na vlastním obohacení. V zásadě je Lea Fastowová obviněna, že byla komplicem svého manžela – převáděla peníze elektronickou cestou, inkasovala šeky a v zákulisí Enronu vyřizovala ty finanční záležitosti, do nichž se finanční ředitel nechtěl oficiálně namočit. BusinessWeek přináší její unikátní příběh, poskládaný z vládních šetření, interních dokumentů Enronu a více než dvou desítek rozhovorů s přáteli a spolupracovníky. Žádná dáma z vyšší společnosti nebyla nikdy obviněna z tak složitých finančních machinací. Spolu s Andym, který jen v letech 1997 až 2000 vydělal přes šedesát milionů dolarů, jsou jediným manželským párem zapleteným do nynější vlny amerických firemních skandálů.
Lea je středem zájmu vyšetřovací komise a první osobou z bývalého vedení, která půjde v kauze Enron před soud. Datum soudního líčení bylo stanoveno na 11. února. List Houston Chronicle i další prameny uvádějí, že s ní americké ministerstvo spravedlnosti už několikrát jednalo o možnosti přiznání viny v některých bodech obžaloby. Lea Fastowová by totiž mohla pomoci frustrující případ rozlousknut. Od pádu Enronu uplynuly téměř dva roky a vyšetřovací komise zatím obžalovala jen jediného člověka z padesátého patra Enron Tower – Andrewa Fastowa. Z trestných činů dosud nebyl obviněn nejvyšší šéf koncernu Kenneth L. Lay, prezident Jeffrey K. Skilling, účetní ředitel Richard A. Causey, ředitel pro řízení rizik Rick Buy ani hlavní právní zástupce Jim Derrick.
V ovzduší zdánlivě nekonečného firemního skandálu vyvolává tak pomalý postup soudního stíhání mezi Američany pochybnosti, zda zákony platí i pro manažerské špičky Enronu. “Skilling a Lay představují symboly firmy,” vysvětluje Henry T. C. Hu, profesor práva na Texaské univerzitě. “To, zda půjdou, či nepůjdou za mříže, je velmi důležité nejen pro veřejnost, ale hlavně pro ostatní manažery.”
Lea by mohla být pro americkou vládu prvním záchytným bodem na legendárním padesátém podlaží. Většina expertů se shoduje, že se žaloba zaměřila nejprve na ni, aby Andrewa Fastowa přiměla k dohodě o přiznání viny výměnou za minimalizaci trestu pro matku jeho dětí. V rámci dohody by svědčil proti svým nadřízeným Kennethu L. Layovi a Jeffreymu K. Skillingovi. Andrew přitom představuje ideálního svědka, který může porotě osvětlit, co všechno věděli lidé z vrcholového vedení o jeho neoficiálních obchodních partnerstvích. Je to sázka, ale kdyby vyšla, mohla by vyšetřovací komise získat Andyho na svou stranu, aniž by ho musela postavit před soud.
Dohody o přiznání viny bývají tradičně zrádné. Pokud se americké justici nepodaří Andyho zmáčknout, vzniknou značné pochybnosti, zda je vyšetřovací komise vůbec schopná Skillinga a Laye (kteří svorně tvrdí, že nic špatného neudělali) usvědčit. Žaloba nebude moci porotě předložit jednoduchý příběh o tom, jak Skilling a Lay schvalovali Fastowovy pochybné kšefty, a bude muset vycházet jen z transakcí lehčího kalibru, protože ty se před soudem lépe obhajují. Žalobci by pak museli prezentovat své důkazy jako součást širšího rámce nezákonných operací firmy. Už 30. října získalo ministerstvo spravedlnosti přiznání Davea Delaineyho, bývalého výkonného ředitele dceřiné firmy Enron Energy Services. Podařilo se to právě na základě obvinění z celopodnikového spiknutí a přiznání se týká zneužití důvěrných informací, takzvaného insider trading. Mnozí pozorovatelé však pochybují, že podobná taktika uspěje i proti Skillingovi a Layovi. “Případ by musel mít velice široký záběr a žaloba by musela prokázat nezákonné obchodní praktiky několika skupin,” tvrdí houstonský obhájce ve věcech trestních Philip Hilder, který zastupuje několik veteránů z Enronu. “Bylo by pro ně mnohem jednodušší, kdyby se mohli opřít o něco konkrétního.”
IDEÁLNÍ PÁR
Manželé Fastowovi odmítli s časopisem BusinessWeek hovořit a svou vinu popírají. Jejich právníci v prohlášení pro veřejnost namítají, že ředitelé, vrcholoví manažeři, právníci i účetní špičky Enronu věděli o všem, co manželský pár prováděl, a schvalovali to. Leini právníci opakovaně podávali námitky proti nespravedlivému načasování soudního projednávání jejího případu před soudem jejího manžela, který tak nebude moci svědčit v její prospěch, aniž by tím ohrozil svůj vlastní proces. “Obžaloba paní Fastowové je jen formou nátlaku na Andyho Fastowa, s nímž žije již osmnáct let,” nechal se veřejně slyšet Lein právník v den, kdy byla formálně obviněna. “Takové metody jsou nečestné a nespravedlivé.”
Leini žalobci patří mezi nejtvrdší v celých Spojených státech. Členové vyšetřovací komise pro Enron, předseda Leslie Caldwell, jeho zástupce Andrew Weissman a několik dalších se znají z kanceláře státního návladního v newyorském Brooklynu. Společně už poslali do vězení šéfy heroinových kartelů, které patřily k nejbrutálnějším v dějinách New York City. Jeden z kritiků je obviňuje, že do světa bílých límečků zatahují metody potírání drogových dealerů.
Stíhání Ley Fastowové je rozhodně dosti nevybíravý manévr. Nicméně Lea není žádná zhýčkaná domácí puťka. V roce 1987 vystudovala Kelloggovu postgraduální školu managementu při Northwestern University a v letech 1990 až 1997 patřila ke špičce středního managementu ve finančním odboru Enronu. Jak zjistil BusinessWeek, byla ve své funkci odpovědná za kontroverzní daňový úkryt, neúspěšně zpochybňovaný americkým daňovým úřadem (IRS). “Všichni se shodovali, že je Lea přinejmenším stejně talentovaná jako její manžel,” připouští jeden člen bývalého vedení.
Mnozí odborníci si myslí, že pro Leiny advokáty nebude jednoduché ji z toho vysekat. První obchod – známý jako RADR, na kterém údajně pracovala, pomohl Enronu řádově k milionům dolarů nezasloužených státních subvencí pro kalifornské větrné elektrárny. Přitom náklady v konečném důsledku platili tamní spotřebitelé. Další transakce – Chewco - umožnila Enronu zvýšit čistý příjem o víc než čtyři sta milionů dolarů a vykázané závazky ve skutečnosti seškrtat zhruba o dvě a půl miliardy dolarů. V případech RADR a Chewco zatím přiznali vinu tři klíčoví hráči: Michael Kopper, Ben Glisan a Larry Lawyer. Soudce houstonského okresního soudu David Hittner navíc v nejdůležitějším předběžném líčení rozhodl v Lein neprospěch. A generální prokurátor John Ashcroft tlačí na obžalobu, aby byla na osoby obviněné z trestných činů podstatně tvrdší.
Spousta známých Ley Fastowové pořád nemůže pochopit, jak se taková na první pohled bohatá, inteligentní žena s pevným zázemím do něčeho takového vůbec namočila. Většinu z nich nenapadne nic jiného, než že ji zaslepila loajalita k partnerovi. Podle mnoha výpovědí si byli Lea s Andym velice blízcí. Vrcholové vedení Enronu bylo plné vyhlášených záletníků, ale Andy byl výjimečný právě tím, že se za ženskými neohlížel. “Lea Andyho zbožňovala,” vzpomíná jeden z lidí, kteří jí zprostředkovával kontakty se světem umění. “Jednou jsme měli schůzku v Enronu a jen jsme vešli do jeho kanceláře, oba se rozzářili, že jsou spolu. Říkala, že Andy je z celé firmy ten nejlepší.”
RODINNÉ PROBLÉMY
Stejně jako jiné na první pohled úspěšné páry však se však i Lea s Andym jeví jako protipóly. Jeden bývalý známý z práce ji označil za “jin“ a Andyho za „jang”. Kamarád z vysoké školy je zase přirovnává k dvojici Laurela a Hardyho. Andrew Fastow je ambiciózní a odměřený, s podmračeným výrazem v ostře řezané tváři, zatímco Lea je milá, zdrženlivá a často se usmívá. Je společenská a ráda rozdává dárky – nikdy nezapomene poslat blahopřání k svatbě, k narozeninám nebo k výročí.
Ne vše kolem Ley Fastowové je však tak průzračné, jak se na první pohled může zdát – a to platí i o její rodině. Ačkoli nosila slavné jméno Weingarten, bylo její rodinné zázemí bouřlivější, než si mnozí uvědomují. Otec Jack a matka Miriam, bývalá izraelská královna krásy, se rozvedli, když bylo Lee pouhých pět let. Po dlouhé a ošklivé soudní bitvě, ve které padala obvinění z hrubosti a nevěry, si rodiče opatrovnictví dítěte rozdělili. Na škole Tonyho Kinkaida byla Lea členkou divadelního kroužku a v posledním ročníku se objevila v muzikálovém představení Pippin. Nicméně do školní party zrovna nepatřila a jeden z jejích kamarádů tvrdí, že ani na kluky moc nebyla.
Potom šla studovat na bostonskou Tufts University. Ve druhém ročníku bydlela v Miller Hall, na stejné koleji jako pohledný mladík z New Jersey Andrew Fastow. Okamžitě spolu začali chodit. Jejich kamarád z Tufts vzpomíná, jak se “čestný a poctivý” Andy stranil alkoholu i drog a přesvědčoval Leu, aby dělala totéž. “Byli si velice blízcí,” usmívá se, “ale nepamatuji si, že by chodili na nějaké divoké večírky. Prostě byli pořád spolu.”
FINANČNÍ KOUZLA
Nestává se často, aby manželské páry postupovaly ruku v ruce i po profesním žebříčku. Lea a Andy byli výjimkou. Společně navštěvovali Kelloggovu Graduate School of Management, spolu absolvovali manažerský školicí program chicagské Continental Bank a v roce 1990 se oba odstěhovali do Houstonu, kde nastoupili do Enronu. Andy se věnoval tradingovým operacím, které tehdy ve firmě rozjížděl se Skillingem, a Lea nastoupila ve finančním odboru firmy. Získávala provozní kapitál mimoburzovním prodejem akcií, nabídkou prioritních akcií a prostřednictvím dalších finančních nástrojů.
Všichni se shodují, že v těch dobách býval Enron ještě poctivý. Náznaky pozdějších problémů se však už tehdy začaly objevovat. Rychle rostoucí energetický gigant proinvestoval obrovské sumy, těžce se zadlužil, nerad přiznával jakoukoli ztrátu a jeho vedení bylo posedlé udržováním vysoké ceny akcií a úvěrového ratingu. Právě tyto faktory způsobily problémy, před které byla náhle postavena Lea spolu s ostatními zaměstnanci finančního odboru. Tento historický výklad není samoúčelný a žaloba ho pravděpodobně použije, aby dokázala, že Lea rozuměla základním finančním problémům firmy. To znamená, že si uvědomovala nezákonnost prováděných transakcí, což je k prokázání úmyslu spáchat trestný čin klíčové.
Jednou z úvodních známějších operací, které Lea řídila, byla první nabídka prioritních akcií Enronu s měsíčním výnosem (Monthly Income Preferred Securities neboli MIPS). Šlo totiž o kontroverzní daňový úkryt, který začala v roce 1993 nabízet firma Goldman, Sachs & Co. MIPS byly pro Enron perfektním finančním nástrojem. Šlo vlastně o hybridní prioritní akcie, které se pro účely daňového úřadu IRS vykázaly jako závazky, aby se vyplácené úroky mohly odečítat z daňového základu. Pro analytiky a ratingové agentury, které nesnášejí velké spekulace s cizím kapitálem, byly MIPS naopak prezentovány jako vlastní jmění. Aby trik skutečně fungoval, musel emitent založit offshorovou dceřinou společnost na ostrovech Turks & Caicos a potom absolvovat řadu složitých transakcí.
V listopadu 1993 sebral Enron v čele s jednatřicetiletou Leou Fastowovou odvahu provést historicky druhou nabídku MIPS v celkové hodnotě dvou set milionů dolarů. V dubnu 1994 následovala další podobná operace v hodnotě pětasedmdesáti milionů dolarů, řízená firmou Merrill Lynch & Co. “Musela prozkoumat spoustu daňových a účetních otázek, aby se ujistila, že všechno půjde tak, jak má,” říká jeden z bývalých pracovníků finančního odboru, “navíc dělala všechny prezentace pro vrcholové vedení a jednala s právníky a investičními bankéři.”
Ministerstvu financí USA se MIPS od začátku nelíbily, a tak se v roce 1994 pokoušelo přesvědčit americký Kongres, aby je zakázal. Přestože takové nástroje obírají zemi každý rok na daních o miliardy, zákonodárci nehnuli prstem. Tak to ministerstvo zkusilo jinak. V roce 1998 americký daňový úřad neuznal Enronu odečitatelné položky za téměř 24 milionů dolarů, které si firma nárokovala za MIPS. Z transakce Ley Fastowové se stal modelový případ. Po masivním lobbování z Wall Streetu však IRS ustoupil – a právě to podle mnoha účetních expertů částečně přispělo k problémům kolem zkreslených firemních příjmů na konci devadesátých let.
ODVRÁCENÁ STRANA ZÁKONA
Zatímco Leina hvězda v Enronu stoupala, Andy přímo vystřelil vzhůru. V lednu 1997 ho Skilling jmenoval hlavním viceprezidentem. Lea o pár měsíců později odešla z firmy, aby se mohla starat o první dítě, Jeffreyho. Dnes už mají i druhého syna, Matthewa. Podle revidované historie Enronu, která vychází na světlo v posledních měsících, se zdá, že chvíle, kdy Skilling, Fastow a další převzali v roce 1997 otěže společnosti, byla okamžikem, kdy agresivita firmy překročila hranici legality.
Vyšetřovatelé tvrdí, že právě oba obchody, na nichž se Lea podílela a z nichž je obviněna, jsou jedny z prvních na špatné straně zákona. Operace RADR odstartovala v lednu 1997, kdy Enron koupil společnost Zond Windsystems, vlastníka několika větrných elektráren poblíž kalifornského Bakersfieldu. Ziskovost této investice závisela na subvencích poskytovaných podle Zákona o regulaci veřejně prospěšných společností z roku 1978. Energetické rozvodné firmy musely na jeho základě nakupovat elektřinu z alternativních zdrojů za vyšší sazby. To ovšem neplatilo, když větrná elektrárna patřila přímo distribučnímu podniku. A právě to se mělo stát v Enronu, který chtěl v červenci koupit oregonský rozvodný podnik Portland General Electric.
Aby nedošlo ke konfliktu, mohla firma prodat buď větrnou elektrárnu, nebo distribuční společnost. Enron se ale nechtěl vzdát ani jedné. A tak si našel způsob, jak udržet obojí. Americké ministerstvo spravedlnosti se domnívá, že použil metodu, která se brzy stala důležitou částí taktiky Enronu. Prodal svůj podíl ve firmě Zond dvěma účelovým subjektům (SPE – Special Purpose Entity) jménem RADR ZWS a RADR ZWS MM. Tyto “RADRy” byly zdánlivě nezávislé, podle obžaloby však byly ve skutečnosti pevně ovládány Enronem.
Účetní předpisy Enronu umožnily financovat 97 procent těchto účelových subjektů, pokud zbývající tři procenta dodali vnější investoři. Choulostivý problém nalezení externích majitelů, kteří budou na firmě po právní stránce nezávislí, ale ochotní řídit se jejími pokyny, připadl Andymu Fastowovi. Nahoru se dostal právě proto, že byl schopný řešit i ty nejožehavější problémy. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že chtěl tříprocentní podíl prodat Leinu otci a dalším Weingartenovým příbuzným v rámci podniku nazvaného Alpine Investors. Z důvodů, které zůstávají obestřeny tajemstvím, však z tohoto obchodu sešlo.
Místo nich tedy nastoupili jiní investoři. Jedním byla Patty Melcherová, bývalá finanční analytička a Leina kamarádka. Dalším byla houstonská realitní agentka Kathy Wetmorová. Pracovala s několika manažery Enronu včetně manželů Fastowových, kteří si přes ni v roce 2000 koupili v River Oaks sídlo o výměře přes osm set metrů čtverečních. Posledním investorem byl William Dodson, životní partner Fastowovy pravé ruky, Michaela Koppera. Spolu s hrstkou dalších vytvořilo toto trio skupinu Přátelé Enronu, ochotnou kdykoli koupit potřebné tříprocentní podíly. (Melcherová, Wetmorová i Dodson odmítli BusinessWeeku cokoli sdělit. Zatím nebyli z ničeho obviněni.)
Celá transakce mezi Enronem a jeho Přáteli byla přinejmenším podezřelá. Ačkoli generální ředitel Zondu odhadoval v dubnu 1997 hodnotu větrných elektráren na třicet milionů dolarů, firma je prodala za 12,5 milionu. Od Přátel zároveň dostala dvoumilionovou opci na zpětné odkoupení jejich podílu. Využila ji v roce 2000.
Proč by Přátelé uzavírali tak podivný obchod? Americké ministerstvo spravedlnosti se domnívá, že je Enron tajně subvencoval, což z celé transakce dělá pouhou šarádu. Lea Fastowová je údajně spoluviníkem. V květnu měla elektronicky převést 419 tisíc dolarů ze společných úspor manželů na účet Michaela Koppera. Prý sepsali dokumenty, podle kterých celá transakce vypadala jako půjčka. Kopper pak údajně předal peníze Wetmorové a Dodsonovi.
S klapkami na očích
Investorům začaly společnosti RADR distribuovat zisky z větrné elektrárny v červenci. Koncem srpna tyto účelově založené organizace vyplatily přinejmenším 498 068 dolarů Wetmorové a Dodsonovi, kteří vzápětí předali peníze Kopperovi. Ten splatil Fastowovým jejich celou úvodní investici včetně úroku ve výši 62 850 dolarů. Během dalších dvou a půl let ze společností RADR vytékaly peníze proudem a FBI tvrdí, že „Lea s Andym inkasovali dalších 125 tisíc dolarů v podobě úplatků. Aby Andrew zamaskoval povahu plateb, nařídil Kopperovi založit ‚dárkový program‘ pro příslušníky rodiny Fastowových”. Soudce je přesvědčený, že Lea několik takových šeků přijala a podepsala. A co je ještě horší, podala společné daňové přiznání, v němž platby od společností RADR neuvedla.
Transakce Chewco hrála v debaklu ještě větší roli. Právě tento obchod přiměl auditorskou firmu Arthur Andersen, aby poprvé přehodnotila příjmy společnosti Enron. Šlo o událost, která vedla k rychlému kolapsu energetického obra. Nicméně v příběhu Ley tak důležitou roli nehraje.
Vládní úředníci tvrdí, že Andy Fastow předal vedení Chewca Kopperovi a umožnil mu, aby inkasoval nezákonné příjmy ve výši přes pět milionů dolarů. Jako protislužbu Fastow údajně požadoval úplatky v celkové částce 67 224 dolarů, jež byly uhrazeny formou šeků pro Andyho, Leu a jejich děti. Bývalá manažerka Enronu Shirley Hudlerová pro soudem určeného likvidátora společnosti uvedla, že Lea prováděla zákulisní machinace ve společnosti Chewco také v letech 1998 a 1999. Ty většinou spočívaly ve výběru peněz z jedné banky na úhradu půjčky v jiné bance. Fastowovi “neprozradili příjem 67 224 dolarů účetním, kteří pro ně dělali jejich osobní daňová přiznání, a ani jinak ho nevykázali,” tvrdí státní orgány v obvinění Ley.
Lea a Andy zatím pokoušejí vést klidný život. Andy pomáhá trénovat týmy, v nichž sportují jejich děti. Lea se přihlásila na Zdravotní fakultu Houstonské univerzity. Oba dva jsou zapojeni ve škole St. Johns, kterou navštěvují jejich synové. Nicméně Enronu nelze uniknout. Někdo se jim pokusil zapálit velkolepý dům, který stavěli v River Oaks.
Jeden bývalý vysoce postavený manažer Enronu, který se s Leou a Andym společensky stýkal, si vzpomíná na šok vyvolaný jejím obviněním. Stejně jako mnoho dalších lidí v Houstonu i on ji vidí jako jednu z Andyho obětí. “Andy svým způsobem lidi sváděl,” uvádí. “Možné je, že Leu ukolébal do falešného pocitu bezpečí. Říkával třeba: No tak, všechno je fér, správní rada to schválila, jde o nový způsob řešení, Skillingovi se moc líbí, Wall Street je nadšen a já jsem byl finanční ředitel roku. Lea je moc chytrá, ale do jeho záležitostí prostě viděla čím dál méně.” Podobné psychologické spekulace jsou mezi těmi, kdo Leu Fastowovou dobře znají a dělají si o ni starost, na denním pořádku. Ale žalobce zjevně příliš nezajímají. Chtějí dostat všechny, kteří stojí za manažerským zločinem století.
Lea Fastow Od luxusu k ostudě Začínala na vrcholu houstonské smetánky a pak zamířila ještě výše.
- 1961 Narodila se Jacku Weingartenovi, dědici velkého majetku v oblasti houstonských realit a samoobsluh. Matka Miriam je bývalou izraelskou královnou krásy.
- 1970 Rodiče se po vleklých právních tahanicích rozvádějí.
- 1979 Opouští exkluzivní houstonskou Kinkaid School a začíná studia na bostonské Tufts University. Seznamuje se s budoucím manželem Andrewem Fastowem, který vystudoval ekonomii a čínštinu v New Jersey.
- 1987 Získává titul MBA na Northwestern University, Kelloggově postgraduální škole managementu.
- 1990 Nastupuje do Enronu s manželem Andym, který pracuje v oddělení pro obchodování. Lea získává pozici v kanceláři hlavního pokladníka.
- 1993 Zařizuje sporný daňový úkryt, takzvaný MIPS, jehož nelegálnost se příslušnému úřadu nepodaří prokázat
- 1997 Opouští Enron a začíná vychovávat prvního ze dvou synů. Pak údajně pomáhá manželovi založit účelovou organizaci RADR, o níž vláda USA tvrdí, že je klíčem k jejímu obvinění z trestných činů.
- 1998 Přijímá údajné “všimné” z RADR a další účelově založené organizace Chewco .
- 2000 Hraje hlavní úlohu ve výboru pro umění, vypracovává vizi firmy a najímá umělce na designérské projekty.
- 2003 Obviněna z daňových podvodů, praní špinavých peněz a nezákonných finančních transakcí. Prohlašuje, že je nevinná.
Pramen: BusinessWeek Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Vladimír Nový a Pavel Makovec, www.LangPal.com
