Vloni došlo v České republice k vývoji, který by se dal s trochou nadsázky označit za insolvenční boom. Do úpadku totiž vstoupilo 1 189 společností, což představuje meziroční nárůst o 8,7 procenta. Jde zároveň o nejvyšší hodnotu od období pandemie covidu a také o výrazné zhoršení oproti roku 2024, kdy růst nebyl ani dvouprocentní. Vyplývá to z výroční analýzy insolvencí od společnosti Coface.
Nejvíce zasaženým sektorem zůstalo stavebnictví, jehož podíl na celkovém počtu insolvencí se vyšplhal na osmnáct procent. Podle odborníků z Coface sice toto odvětví loni zaznamenalo oživení a produkce rostla přibližně devítiprocentním tempem, struktura celého segmentu ovšem zůstává zranitelná. Může za to rovněž vysoký podíl malých firem se slabším řízením a omezenými finančními rezervami.
Výrazný nárůst platební neschopnosti loni zaznamenaly také investiční společnosti, jejichž podíl na insolvencích vzrostl na více než desetinu. Řada z těchto firem podle expertů z Coface funguje prostřednictvím nepřehledných vlastnických struktur a je financována vysoce úročenými podnikovými dluhopisy, což ukázala i kauza skupiny IC Group spojená s neúspěšným projektem zámku Protivín.
Maloobchod trápí čínská konkurence
Odvětví, jimž se loni příliš nedařilo, bylo bohužel mnohem více. Například v segmentu maloobchodu, který je dlouhodobě jedním z hlavních motorů české ekonomiky, se do úpadku dostalo 143 firem, což představuje asi 12procentní podíl na celkovém počtu insolvencí.
Podle odborníků za tím stojí třeba fakt, že sektor čelí rostoucímu tlaku zejména ze strany čínských e-commerce platforem, jež zásadně narušují některé obchodní modely tuzemských firem. Největší loňská insolvence se týkala společnosti OK 2025 s. r. o., což byl přejmenovaný řetězec OKAY, jehož obrat dosahoval téměř 2,4 miliardy korun.
Náročným obdobím loni prošel také energetický sektor – do insolvence se dostaly třeba dvě holdingové společnosti zaměřené na obnovitelné zdroje, a sice Solek a GEEN Holding. Nárůst platebních neschopností byl pak patrný rovněž v odvětví výroby nábytku a výroby kovů.
V Polsku je situace ještě horší
Co se týče loňského počtu insolvencí v okolních zemích střední a východní Evropy, napříč jednotlivými státy panovaly značné rozdíly. Nejvýraznější meziroční nárůst úpadků evidovali analytici Coface v Polsku (+17,8 procenta), Slovinsku (+12,9 procenta) a v Srbsku (+9,6 procenta). Největší pokles insolvencí naopak zaznamenaly Chorvatsko (-18,6 procenta), Slovensko (-14,5 procenta) a Litva (-13,0 procenta).
Celkový počet firemních úpadků ve střední a východní Evropě v roce 2025 vzrostl, ale jen nepatrně – z 46 043 na 46 161 případů. „Souhrnná čísla sice mohou naznačovat stabilizaci regionu, skutečný obraz je však podstatně komplikovanější. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi se prohlubují a vývoj insolvencí stále více ovlivňují národní specifika, jako jsou regulatorní prostředí, fiskální politika nebo míra závislosti na exportu,“ řekl Martin Procházka, ředitel Coface pro úpis rizika v rámci českého a slovenského trhu.
Významným faktorem, který vloni ovlivňoval počet insolvencí v celém regionu, byly kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Přestože jejich dopad byl nakonec mírnější, než se původně očekávalo, vysoká cla a nepředvídatelnost rozhodnutí republikánského politika zvýšily nejistotu napříč podnikatelským prostředím. To podle expertů Coface oslabilo model exportně orientovaného růstu, na němž region střední a východní Evropy dlouhodobě staví.
Letošní rok? Zkouška životaschopnosti
Ačkoliv byl loňský rok z pohledu insolvencí pro Česko sám o sobě velmi špatný, šance, že během letoška dojde k zásadnímu zlepšení situace, jsou poměrně nízké. Prudký růst cen ropy a plynu způsobený válkou v Íránu se již nyní promítá do vyšších vstupních nákladů firem, snižuje jejich marže a nutí je rozhodovat, zda rostoucí výdaje absorbovat, nebo je přenést na zákazníky.
Společnostem i domácnostem mohou se zmírněním dopadů války aspoň částečně pomoci cenové stropy na pohonné hmoty či daňové úlevy, pravděpodobně to ale nebude stačit. Situaci navíc komplikuje rostoucí počet insolvencí v Německu, které je nejdůležitějším obchodním partnerem Česka.
„Očekávám, že rok 2026 bude pro řadu společností zásadní zkouškou životaschopnosti. V České republice by insolvence mohly dosáhnout postpandemického vrcholu, po němž by při oživení zahraniční poptávky a posílení ekonomického růstu mohl následovat postupný pokles. Také v regionu střední a východní Evropy je pravděpodobný nárůst firemních insolvencí v důsledku obnoveného tlaku na náklady, vysoké vnější závislosti a přetrvávající nejistoty v hospodářské politice,“ uzavřel Procházka.
