K Organizaci zemí vyvážejících ropu patřil tento pouštní stát ještě před svým oficiálním vznikem v roce 1971 a dlouhodobě hrál důležitou roli v jejím fungování. Jde o třetího největšího těžaře, jehož produkce aktuálně činí zhruba 1,9 milionu barelů denně. Před eskalací konfliktu v regionu byla přitom ještě o 1,5 milionu barelů vyšší.
A vyšší je také celková produkční kapacita SAE, která dosahuje denní hranice kolem 4,3 milionu barelů, přičemž do roku 2027 by měla vzrůst dokonce na rovných pět milionů. Zároveň Emiráty plánují rozvoj infrastruktury včetně nových ropovodů z Abú Dhabí směrem k přístavu Fudžajra, jež by obešly strategicky citlivý Hormuzský průliv, jak uvádí BBC.
Napjaté vztahy
Co jedenáctimilionovou monarchii k rozhodnutí opustit OPEC vede? Dle analytiků především dlouhodobá frustrace z přílišného škrcení produkce kartelu pod taktovkou faktického lídra, kterým je Saúdské Arábie. „Jejich náklady na produkci ropy totiž patří k nejnižším na světě. A spíše než o vyšší ceny, o což jde v posledních letech Saúdům (a proto kartel omezuje produkci), chtějí SAE maximalizovat produkci a postupné navyšovat svůj tržní podíl,“ podotýká hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko.
Načasování kroku pochopitelně souvisí i s aktuální situací v regionu. Konflikt na Blízkém východě a nestabilita v Perském zálivu vyostřují už tak napjaté vztahy mezi oběma zeměmi. Kvůli sérii dronových a raketových úderů razí Emiráty vůči Íránu tvrdý postoj a jsou velmi kritické k pasivitě Rijádu.
„Vyšší plánovanou těžbou jdou Emiráty zároveň na ruku Donaldu Trumpovi, kterému leží kartel dlouhodobě v žaludku. Svoji roli přitom mohla sehrát i probíhající diskuze o dolarové swapové lince na trase Washington–Abú Dhabí,“ připomíná Rusinko. Podle ekonomů si lze snadno představit, že Trump za její zřízení bude časem žádat navýšení těžby ropy v podání SAE s cílem snížit ceny pohonných hmot v USA, zvlášť před listopadovými volbami do Kongresu.
Citelný zásah
Pro samotný OPEC jde o citelný zásah. Organizace čelí otázkám ohledně své soudržnosti a schopnosti udržet disciplínu mezi členy – a odchod jednoho z klíčových producentů tyto pochybnosti dále prohlubuje. Nutno navíc dodat, že se rozhodně nejedná o ojedinělou záležitost. V roce 2019 se s kartelem rozloučil Katar, o rok později Ekvádor a předloni Angola. Tentokrát jde ale jednoznačně o největší oslabení.
Podle portfolio manažera J&T Investiční společnosti Marka Janečka nyní vyvstává otázka, jak zareagují ostatní. „Pokud by krok SAE následovaly i jiné země, vedlo by to k dalšímu oslabení OPECu a jeho schopnosti kontrolovat trh,“ říká pro Euro.cz s tím, že krátkodobě by takový scénář ještě zvýšil už tak vysokou volatilitu cen ropy.
Rusinko souhlasí, avšak dodává, že hovořit o začátku konce kartelu by bylo předčasné. „Historicky platí, že vliv kartelu závisí na dvou proměnných: ochotě a schopnosti snižovat produkci, když je to nutné. Ta nyní s odchodem Emirátů evidentně klesá, což může výhledově znamenat levnější ropu, ale také slabší řízení nabídky, a tedy i vyšší volatilitu.“
Ztráta vlivu
Zatímco v 70. letech kontroloval OPEC asi 85 procent mezinárodního trhu s ropou, dnes je to přibližně polovina. Faktem navíc je, že surovina už není pro světovou ekonomiku aktuálně tak zásadní jako dříve. Například Číně se dopady drahé energie daří zmírňovat díky investicím do elektrifikace dopravy, přičemž podle odhadů tím snížila odběr ropy o asi milion barelů denně.
Pokud se tento trend rozšíří, může globální poptávka postupně stagnovat. Což změní motivaci producentů, kteří mohou usilovat o co nejrychlejší monetizaci svých zásob. A Emiráty jsou na takový vývoj relativně dobře připraveny díky silným financím a částečně diverzifikované ekonomice, třeba ve finančních službách nebo turismu.
Aktuálně se cena černého zlata pohybuje těsně pod hranicí 120 dolarů za barel (stav ke středečnímu večeru). Pokud se situace v Perském zálivu uklidní, nelze podle ekonomů vyloučit výrazný pokles. Krátkodobě ale na trzích převažuje negativní efekt omezeného provozu v Hormuzském průlivu, který vedle energií ovlivňuje ceny i dalších komodit.
„Ve střednědobém horizontu je každopádně klíčové, že Spojené arabské emiráty nebudou muset striktně dodržovat produkční kvóty. To může vést k vyšší nabídce na trhu a vytvářet tlak na pokles cen,“ uzavírá Janečka.
