Okamžik, kdy se Coubertinova myšlenka přetavila ve skutečnost. V dubnu před 130 lety hostily Athény první novodobé olympijské hry

Na konci 19. století začaly v řadě evropských zemí vznikat sportovní spolky a o závody a různé sportovní soutěže byl čím dál tím větší zájem. Není proto příliš velkým překvapením, že právě v tuto dobu se objevila i snaha obnovit tradici olympijských her. A ne náhodou se jako hostitelská země vybralo Řecko, jež bylo jejich kolébkou už v dobách starověku.

Na patnáct století tradice zanikla

Starověké olympijské hry se konaly v řecké Olympii od roku 776 př. n. l. a po dlouhá staletí patřily k nejvýznamnějším událostem tehdejšího světa. Sportovní klání byla spojena s náboženskými slavnostmi a sjížděli se na ně závodníci z různých řeckých městských států. Tradice ovšem zanikla na konci čtvrtého století našeho letopočtu, kdy byly Hry z rozhodnutí římské moci ukončeny.

Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images

Po zániku olympijských her připomínaly tuto událost pouze písemné prameny, antické památky a později také archeologické objevy. Zájem o starověké Řecko a olympiádu se však znovu výrazněji probudil na přelomu 18. a 19. století, když se začal klást větší důraz na organizovanou tělesnou výchovu.

Muž, který se zasadil o obnovení olympiády

Nejvýraznější osobností spojenou s obnovou Her byl francouzský pedagog Pierre de Coubertin. Ten dlouhodobě zastával názor, že vzdělávání nemá být založeno pouze na knihách a teorii. Ba naopak tvrdil, že mladí lidé potřebují také pohyb, disciplínu a zkušenost se soutěžením. Sport podle něj rozvíjel vytrvalost i schopnost nést odpovědnost.

V roce 1894 proto svolal do Paříže mezinárodní kongres, na němž předložil návrh na obnovení olympijských her. Setkání se zúčastnili zástupci několika zemí a Coubertinova myšlenka získala plnou podporu. Delegáti rozhodli, že první novodobé Hry proběhnou za dva roky v Athénách. Současně vznikl také Mezinárodní olympijský výbor, který měl dohlížet na další rozvoj celé akce.

Cesta k uskutečnění projektu ale nebyla jednoduchá. Panovaly pochybnosti o dostatku financí, zda se stihne včas připravit sportoviště či jestli se podaří přilákat dostatečné množství účastníků. Coubertin se každopádně nenechal odradit a dále vyjednával a přesvědčoval politiky i veřejnost. K jeho radosti se nakonec ukázalo, že zájem o olympiádu byl větší, než se očekávalo.

Slavnostní zahájení a program Her

První novodobé olympijské hry byly zahájeny 6. dubna 1896 na stadionu Panathinaiko v Athénách. Ten prošel rozsáhlou obnovou, přičemž na tribunách se tehdy sešly desetitisíce diváků.

Zahajovací ceremonie se zúčastnil řecký král Jiří I., členové vlády i hosté ze zahraničí. Pro Řecko šlo o významnou chvíli, protože země mohla ukázat své historické dědictví i organizační schopnosti, a tak se o Hrách tehdy psalo v evropském tisku a k Athénám se na několik dní upínala veškerá pozornost.

Program prvních novodobých her byl ve srovnání s dneškem pochopitelně skromnější, nicméně některé disciplíny byly pro diváky obzvláště atraktivní. Soutěžilo se například v atletice, gymnastice, plavání, šermu, cyklistice, tenisu nebo vzpírání. Některé sporty měly už tehdy jasná pravidla, jiné se teprve postupně formovaly.

Medaile jen za první a druhé místo

Velkou pozornost přitahovala zejména atletika a maraton. Diváci sledovali běhy, skoky i vrhačské disciplíny. Sportovci často cestovali do Athén dlouhé dny a zdaleka neměli k dispozici takové podmínky, na které jsou zvyklí dnes. I tak ale byly jejich výkony obdivuhodné.

Největší radost domácím fanouškům přinesl právě maratonský běh, který vyhrál řecký běžec Spiridon Louis. Vítězství vyvolalo obrovské nadšení, Louis se po závodě stal národním hrdinou a jeho jméno znalo celé Řecko.

Zajímavé přitom je, že oproti současnosti byli oceňováni vždy pouze první dva nejlepší sportovci v dané disciplíně. Vítěz každého závodu obdržel diplom, korunku z olivové ratolesti a stříbrnou medaili s vyobrazením Dia, který drží globus s okřídlenou postavou Vittorie, zatímco druhý v pořadí získal medaili měděnou.

Zimní OH vznikly o 28 let později

Úspěch athénských Her přesvědčil svět, že olympijský projekt má budoucnost, a tak se olympiáda od té doby konala každé čtyři roky. V roce 1924 pak byly ve Francii uskutečněny také historicky první zimní olympijské hry. Za jejich vznik lobovala především Kanada a Švýcarsko, přičemž zajímavé je, že proti byly tehdyskandinávské země.

Soutěž ve francouzském Chamonix tak byla zprvu pojmenovaná jako Týden zimních sportů, nicméně zpětně byla tato událost uznána za zimní olympiádu. Od roku 1896 tak olympiáda probíhá pravidelně, avšak s výjimkou let 1916, 1940 a 1944, kdy lidstvo sužovaly světové války.

Zdroje: novinky.cz, lidovky.cz, mujrozhlas.cz