V mírném závětří

Stabilizace nastane až příští rok

Kromě pražské burzy, jejíž tituly si minulý týden prožily své, se zdá, že světová finanční krize žádné velké drama do České republiky nepřinesla. To však neznamená, že naše země potíže nepocítí.

Rozpočtová procenta
Ministerstvo financí pro příští rok počítá s deficitem státního rozpočtu ve výši 38,1 miliardy korun. Výpočet hodnoty příjmů však kalkuluje se značně optimistickým růstem hrubého domácího produktu (HDP) 4,8 procenta. Už od počátku roku ale tempo růstu ekonomiky vlivem hypoteční krize zpomaluje na aktuálních 4,6 procenta a zdá se, že tento trend bude kvůli dění v USA pokračovat. „Odhady růstu HDP vznikaly letos na jaře, kdy jsem je považoval za velmi konzervativní. Vzhledem k aktuálnímu vývoji je ono číslo 4,8 nyní už velmi optimistické, v podstatě můžeme očekávat, že to bude méně. Chci navrhnout vládě, aby rozpočet posoudila tak, jak je, a na přelomu roku, kdy budeme mnohem chytřejší, jej upravím na výdajové stránce pomocí aktuálních čísel,“ říká ministr financí Miroslav Kalousek. Nerad by prý ale podle současných odhadů stanovil nějakou hodnotu růstu HDP a na konci roku ji ještě jednou opravoval. Nikdo totiž podle něj netuší, v jaké fázi krize se nacházíme. „Kdybych měl říci i svůj soukromý odhad, blížilo by se to spíše sázení než prognóze.“

Export na ráně Je zřejmé, že západní Evropa si současnou krizi prožije daleko výrazněji než Česká republika. Zdejší výhodou je zdrženlivé chování bank, které neinvestovaly na rozdíl od některých britských či německých finančních ústavů do rizikových aktiv spojených s americkými hypotékami. Trefně situaci komentovala mluvčí skupiny Erste Hana Cygoňková. Prohlásila, že skupina neinvestovala do amerických hypoték a podobných obchodů, i když v minulosti díky tomu pravděpodobně přišla o vysoké příjmy. Podobně jsou na tom i KBC a Société Générale, která se více než s americkými hypotékami musela poprat s důsledky činnosti jednoho vykutáleného zaměstnance. Každopádně ale banky u nás přitáhly uzdu úvěrům, a to nejen hypotečním. Dražší financování, zpomalení v západní Evropě a k tomu opětovné náznaky, že koruna by mohla vlivem spekulantů opět zamířit vzhůru, to vše jsou vážné signály, které ukazují, že českým exportérům přicházejí ještě horší časy než v době raketového růstu naší měny. O problémech s odbytem se hovořilo minulý týden na strojírenském veletrhu v Brně. „Za poslední dva až tři roky jsme zvyklí na samé dobré zprávy, ale v posledním období se objevují určité varovné signály. Například tempo růstu exportu, které bylo v minulosti výrazné, se v současnosti velmi zpomaluje. Začíná klesat investiční aktivita firem. Vidíme také pokles poptávky v západní Evropě,“ říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Martin Jahn. Ochlazení pravděpodobně zasáhne celou ekonomiku napříč všemi sektory, i když některé možná ne tak silně, například energetiku. „Je opravdu těžko možné předem identifikovat konkrétní sektory, které by mohly být postižené větší měrou. Celkový vliv na ekonomiku už je snadnější předpovědět. Nedávno, když se hovořilo o možné recesi ve Spojených státech, počítalo se, že v Česku bude zpomalení o jedno procento,“ říká analytik Patria Finance Jan Krejčí.

Kde to jsme? Samozřejmě vše závisí na dalším vývoji v Americe. „Pokud by začaly krachovat další banky v USA nebo dokonce v Evropě, byl by výhled pro českou ekonomiku dost špatný. Pokud je ale nejhorší za námi, můžeme během několika měsíců očekávat postupnou stabilizaci, přestože důvěra investorů se bude obnovovat pomalu,“ říká Krejčí. V jaké fázi finanční krize se vlastně svět nachází, netuší v podstatě nikdo. Příkladem může být třeba management posledních aktérů bankovního průšvihu Lehman Brothers a Merrill Lynch. Vedení obou ústavů muselo celou dobu od vypuknutí hypoteční krize vědět, že má v držení potenciálně výbušná aktiva, pouze jejich odhad budoucího vývoje se příliš nepovedl. „Obě banky se navenek tvářily, že situaci zvládají s přehledem, avšak vývoj na trzích hodnotu závadných aktiv likvidoval daleko rychleji, než očekávaly. Manažeři se snažili najít řešení, jednali s potenciálními investory, avšak dohoda nevznikla. Výsledkem byl krach,“ popisuje Krejčí vývoj situace. Otázkou za milion zůstává, kolik dalších bankéřů navenek vypíná hruď a za zavřenými dveřmi tiše pláče v očekávání nevyhnutelného.