Mautnerové patřili na přelomu 19. a 20. století k nejvýznamnějším textilním podnikatelům Rakouska-Uherska. Isaac Mautner začínal ve východočeském Náchodě, jeho syn Isidor pak firmu rozšířil i do okolních zemí.
První Židé se v Náchodě usadili zhruba před šesti sty lety. Zpočátku se jejich komunita příliš nerozrůstala, roku 1648 ale měla již 133 členů. Všichni žili poblíž jižních hradeb v jedné ulici, kde měli vlastní synagogu, školu i rituální lázeň.
Jejich vztahy s ostatními obyvateli města byly ovšem napjaté. Požár, který se roku 1663 rozšířil z Židovské ulice na okolní domy, vyvolal dokonce otevřený konflikt a měl za následek další protižidovská opatření.
Ta vyvrcholila v 18. století vybudováním ghetta, které od ostatní zástavby odděloval plot. Útrapy skončily teprve roku 1848, kdy byla veškerá omezení zrušena a místní Židé získali svobodu. Ta se týkala i podnikání, čehož okamžitě využila řada lidí, včetně pozdějšího průmyslníka Isaaca Mautnera.
Náchodské začátky
Narodil se roku 1824 v Hořicích v Podkrkonoší, jeho rodina se ale brzy přestěhovala do Náchoda. Roku 1848 zde Isaac začínal jako nákladník – od domácích tkalců skupoval lněné a bavlněné příze, které pak se ziskem prodával. Po devíti letech již vlastnil malou úpravnu, kterou roku 1863 rozšířil také o barevnu a bělidlo.
Za dalších devět let si do obchodního rejstříku nechal zapsat firmu „Isaac Mautner und Cie“, která se zabývala výrobou lněného a bavlněného zboží v Náchodě a pobočku měla i ve Vídni. Roku 1874 se pak název změnil na „Isaac Mautner und Sohn“.
V 80. letech 19. století vybudoval Mautner v Náchodě také mechanickou tkalcovnu a přikoupil i podniky v Šumburku, Mšeně nad Nisou či Jesenném. Roku 1897 měla firma v provozu již přes dva tisíce mechanických stavů a zaměstnávala osmnáct set dělníků, čímž se zařadila k největším v Čechách.
Rakouská centrála Roku 1867 se do podnikání zapojil i tehdy patnáctiletý Mautnerův syn Isidor. Zpočátku vedl vídeňskou pobočku, jejímž prostřednictvím pronikala firma do Rakouska a na Balkán. V Náchodě založil roku 1882 novou přádelnu bavlny a za dalších jedenáct let vybudoval podobný podnik také v Ružomberoku. Po otcově smrti roku 1901 převzal i vedení jeho závodů a stal se jedním z nejvýznamnějších podnikatelů v Rakousku-Uhersku. V letech 1905 až 1906 sloučil veškeré podniky do společnosti „Österreichische Textilwerke, Actiengesellschaft, vormals Isaac Mautner und Sohn“ se sídlem ve Vídni. Byl jejím prezidentem i největším akcionářem a z rakouské metropole řídil chod všech poboček, včetně původní náchodské přádelny. Hotové zboží směřovalo především do Jižní Ameriky a východní Asie. Pozdě na záchranu
Isidor Mautner zůstal v čele společnosti i po vzniku Československa, kdy se česká část firmy přejmenovala na „Mautnerovy textilní závody“. Celý podnik sdružoval již 42 továren a zaměstnával přes 23 tisíc lidí, což ho řadilo k největším v Evropě. Pobočky měl v Čechách, Rakousku, Maďarsku, Itálii, na Slovensku i ve Slovinsku.
Roku 1925 přikoupil Mautner ještě textilní závod v Marienthalu u Vídně, založený roku 1823. V 19. století ho vedla podnikatelská rodina Todesců, která z původně malé továrny vybudovala obří podnik s více než tisíci zaměstnanci.
Pro firmu byla ale koupě tohoto závodu posledním úspěchem. Evropu začala ochromovat celosvětová hospodářská krize a největší zaměstnavatelé byli první na řadě. Mautner se sice ještě pokusil situaci vyřešit tím, že se zbavil několika méně důležitých provozů, na záchranu už ale bylo pozdě.
Konec textilu
| ISIDOR MAUTNER (1852–1930) |
| Narodil se 7. října 1852 v Náchodě v rodině textilního průmyslníka Isaaca Mautnera. Do podnikání se zapojil už v patnácti letech. Zpočátku vedl vídeňskou pobočku, v 80. letech 19. století pak založil druhou náchodskou přádelnu a textilku v Ružomberoku. Po otcově smrti roku 1901 převzal zbývající provozy a stal se jedním z nejvýznamnějších podnikatelů v Rakousku-Uhersku. Všechny podniky sjednotil do společnosti Österreichische Textilwerke, kterou vedl až do 30. let 20. století. Zemřel 13. dubna 1930. |
Roku 1928 vystoupil Isidor Mautner ze správní rady „Mautnerových textilních závodů“, které ovládla Živnobanka. O dva roky později přišel také o zbytek podniků, jejichž správu převzala rakouská banka Credit-Anstalt. Zlomený a vyčerpaný pak ještě tentýž rok ve Vídni zemřel.
Náchodské textilní závody se po válce staly součástí národního podniku Tepna a ve výrobě bavlněných a směsových tkanin pokračovaly až do roku 2006, kdy se firma dostala do konkurzu. Část objektů byla stržena, zbytek se má přeměnit na kanceláře.
Textilka v rakouském Marienthalu byla roku 1945 těžce poničena ustupujícími vojsky, po válce se ji přesto podařilo aspoň částečně obnovit a její provoz byl definitivně ukončen až roku 1961. Většina továrních budov byla již odstraněna a ve zbytku dnes probíhá výroba skla.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Die Arbeitslosen von Marienthal, Wikipedia.com
