Čínské zátiší: ta pravá s’čchuanská

Do restaurace Čínské zátiší, vzdálené necelých dvacet kilometrů od kraje Prahy, jsem se vypravila na doporučení jednoho čínského manažera žijícího v našem hlavním městě. Moc jsem tomu nevěřila, dlouho googlila a týdny se odhodlávala; bála jsem se, aby nebylo náhodou zavřeno, protože pak by nás čekal piknik na parkovišti nejbližšího konzumu. Ono toho v Čelákovicích zas tolik není.

Čínskou restauraci jsem našla na určeném místě, měla otevřeno a bylo v ní plno. Překvapilo mě, že musíme čekat na stůl a že řada hostů měla na sobotní oběd rezervaci. Pak už jsem se jen radovala a těšila se na každý další chod. Obsluhoval nás chlapec, který mohl zrovna dokončit základní školu, a šlo mu to překvapivě dobře. Byl milý, velmi pozorný, jen v jídlech se úplně nevyznal. Pomáhala mu ale paní majitelka (pravděpodobně), takže jsme se dozvěděli vše potřebné.

Návštěva mě bavila od začátku do konce a když jsem si cestou domů všimla, že restaurace stojí kousíček od nádraží, kam se dá za půl hodiny dojet z Masaryčky vlakem, mým výletům za poznáním opravdové čínské kuchyně odpadla poslední překážka. Trochu se stydím, že jsem o ní doteď nevěděla, protože v Čelákovicích funguje už od roku 2004, ale lepší pozdě než vůbec.

Cesta po S’čchuanu

V nabídce restaurace najdete širokou paletu čínských chutí. Specializuje se ale na s’čchuanskou kuchyni, která je typická použitím specifického s’čchuanského pepře a většího než malého množství chilli oleje. Není to kuchyně pro začátečníky. Pokud si autentické jídlo objednáte, počítejte s tím, že bude pálit a ne všechny chutě musí nutně konvenovat tomu, na co jste zvyklí. Přesvědčí vás o tom třeba i jen obyčejný okurkový salát, samozřejmě po s’čchuansku, pokrytý kuličkami pepře a kousky papriček a nechybí ani česnek. Pálil jako ďas, i když by se zdálo, že čerstvá okurka může pálit jen stěží, ale marináda byla přesto lehce nasládlá a velmi dobrá.

---

Skvělé jídlo je všude. Užijte si cesty po světě prostřednictvím lokálních chutí a vůní

---

Zaradovala jsem se, když nám hned vzápětí přinesli černé vejce, specialitu, která se vidí málokde. Vejce bylo černé včetně průhledného bílku. Pokryté bylo tmavou, relativně sladkou omáčkou na bázi sezamu a doplňovala je kupička čerstvé světlé papriky. Ideální na zklidnění podrážděných chuťových buněk. Oběd trval určitě přes dvě hodiny a chody přistávaly na stole tak nějak na přeskáčku, ale vůbec to nevadilo.

Radím vynechat taštičky plněné masem a další jídla neurčitého původu. Menu vám napoví, co stojí za ochutnání, a dobrým vodítkem jsou i ceny. Jídla, na která je podnik hrdý, jsou maličko dražší než ta, která si běžně dáváte pod písmenem a číselným kódem o polední pauze. Také se vykašlete na pekingskou kachnu, která nemá se s’čchuanskou kuchyní nic společného. Stačí, že jsem se nechala nachytat já - ani tady ji neumějí dobře připravit. V sáhodlouhém jídelním lístku se propracujte k nápisu Tradiční s’čchuanská jídla a pak se nechte zlákat na cokoli.

Nepřepepřit!

Počítejte s tím, že porce předkrmů nejsou malé. Překvapilo mě to třeba u pikantního hovězího se sezamem, které by určitě posloužilo jako hlavní jídlo nejméně pro jednu osobu. Jednalo se o tenké plátky hovězího smažené v kořeněném sezamovém těstíčku ve sladkopálivé omáčce. Jedno z jídel, které neurazilo, ale při příští návštěvě ho asi vynechám. Určitě si ale dám kachní plátky v sójové omáčce. Měkoučké plátky kachny na čerstvém ledovém salátu byly nasáklé omáčkou a doplněné o jarní cibulku. Konzistence masa byla skvělá.

Zvláštní pozornost zaslouží jídla, jejichž název obsahuje slovní spojení „skutečné s’čchuanské“. Pokud je vyzkoušíte, nabídnou vám tamní chutě v „nepoevropštěné“ podobě. Přiznávám, že pravé s’čchuanské kung-pao mi nechutnalo, ale ne proto, že by nebylo dobře připravené. Chuť zvláštně trpkého a zároveň ostrého pepře, který vlastně ani pepřem není, ovládla jídlo natolik, že jsem dokázala jen párkrát ochutnat. Mým spolustolovníkům to ale nevadilo.

Závěr: Neváhejte kvůli dobrému jídlu popojet o něco dál než obvykle a ochutnat pokrmy, na které v pražských čínských bistrech nenarazíte.

Hodnocení: 3,5/5

---

Přečtěte si recenze na další restaurace:

Maso je Maso: krvavý steak po italsku

Paloma Restaurant: stoprocentní péče za hranicí Prahy

Benjamin: čerstvý vítr vane z Norské

Ristorante Santo: Itálie na soutoku

Vinný bar Thir: zázrak v Táboře

Flambované Vary aneb Stroj času

Restaurace Šupina: okolo Třeboně

Crazy Daisy: bláznivá mixologie

---