Nový Zákoník práce zkomplikoval najímání lidí s živnostenským listem, ale...
Švarcsystém je zejména pro menší firmy oblíbeným způsobem, jak někoho zaměstnat a zároveň ušetřit na odvodech eráru. A nejen pro firmy. V obdobném režimu například fungují i asistenti poslanců či senátorů. Přesto především levicoví zákonodárci schválili paragrafy, které zaměstnávání na živnostenský list ještě více komplikují. Zaštiťují se tím, že chrání nejen příjmy státní kasy, ale především občany - tedy pracovní sílu. Právní experti a pravicoví politici však považují takové hájení za nadbytečné. „Není jednoduché nastavit hranici, ale zasahovat nadmíru do smluvní volnosti je jev nezdravý,“ říká partner advokátní kanceláře Havel & Holásek Daniel Zejda.
Především ODS by ráda švarcsystém legalizovala. „Švarcsystém není zakázán nikde v Evropě a určitě ho plánujeme uvolnit i u nás,“ uvádí poslankyně za ODS Alena Páralová. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas týdeníku EURO potvrdil, že jeho resort připravuje novelu Zákoníku práce, která „povede k flexibilnímu a liberálnímu pracovnímu trhu“.
Rok a půl za katrem.
Proslulý pojem švarcsystém vnesl do ekonomické literatury podnikatel Miroslav Švarc počátkem devadesátých let, když se všemi svými zaměstnanci uzavřel smlouvy na živnostenský list. Ušetřil tak slušnou sumu na daních a sociálním a zdravotním pojištění. Nakonec si za tento revoluční čin vysloužil rok a půl natvrdo, tedy nepodmíněně. Stát od té doby víceméně pravidelně zpřísňuje podmínky pro „zaměstnávání“ lidí s živnostenským listem, lidově „ičařů“. Dlouhá léta švarcsystém upravoval zákon o zaměstnanosti. Z poslední úpravy v polovině roku 2005 vyplývalo, že podnikatel musí své běžné činnosti zajistit svými zaměstnanci, s nimiž uzavřel pracovní smlouvu či dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr. Ovšem ostatní činnosti mohly firmy outsourcovat. Nesmělo však jít o zastřený pracovněprávní poměr. Od letošního ledna již tyto paragrafy neplatí, protože ze zákona o zaměstnanosti byly vypuštěny. Naproti tomu nový Zákoník práce definuje závislou práci, která musí podléhat výlučně pracovněprávnímu režimu. „Závislou práci charakterizují tyto znaky: vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon zaměstnance, pracovní či jinak dohodnutá doba, práce jménem zaměstnavatele, na jeho pracovišti, podle jeho pokynů, na jeho náklady a odpovědnost, přičemž za ni náleží mzda, plat či odměna,“ vypočítává Zejda.
Co už není závislá práce.
Pozitivní na nové úpravě je, že se sblížila s daňovou normou, která od počátku pracovala s pojmem závislé činnosti. Na druhé straně nové paragrafy zcela opouští koncept návaznosti na běžné úkoly zaměstnavatele. A právě v tom je háček. „Každý, kdo chce využívat práci lidí na ičo, si musí pohlídat, aby takový vztah nevykazoval znaky závislé práce,“ uvádí jednatel auditorské společnosti VGD Jiří Talkner. To však není lehké, definice je totiž velmi široká. „Najali jsme si živnostníka na tvorbu webových stránek. Daňový poradce nás upozornil, že s tím můžeme mít problém, protože bude pracovat podle našich pokynů, v našem sídle a vysloveně pro nás,“ stěžuje si majitel menší firmy. Nechce být jmenován, aby na sebe zbytečně neupoutal pozornost finančních úřadů. „Z právní úpravy navíc nevyplývá, zda k tomu, aby již nešlo o závislou práci, postačuje, aby nebylo splněno jedno z výše uvedených kritérií nebo jich nesmí být kumulativně splněno několik,“ pojmenovává advokátka Veronika Odrobinová ze společnosti Weinhold Legal hlavní problém.
Nejednoznačné soudy.
Švarcsystém však není za všech okolností jen výhodný. Zaměstnavateli sice zhruba o čtvrtinu snižuje náklady na práci a i „ičaři“ zaplatí státu na odvodech méně, ale je třeba vzít v potaz i řadu rizik. „Hlavně lidé, kteří si zvolí práci na živnostenský list, by si měli uvědomit, že podnikají na vlastní neomezenou odpovědnost, že není jako u zaměstnanců omezena náhrada škody čtyřapůlnásobkem průměrné mzdy. Nevýhodná je také otázka dovolené či výpovědní lhůty,“ varuje Zejda.
Pokud finanční úřad přistihne firmy při zastřeném pracovním vztahu, doměří jim zpětně daň a přidá penále. Stejně se postupuje se zdravotním a sociálním pojištěním.
Podnikatel se samozřejmě může bránit u soudu. A soudci se ne vždy postavili na stranu finančních úřadů (viz Z rozsudků Nejvyššího správního soudu). „Z dostupné judikatury nelze zcela jednoznačně vyvodit závěr, na jehož základě by bylo možné o některých typech práce či způsobech spolupráce prohlásit, že jde o švarcsystém, či naopak. Hodnocení je skutečně velmi individuální,“ upozorňuje Zejda.
Fakturujte náklady.
Protože pracovní trh od ledna podléhá ještě tvrdšímu režimu, nikdo si netroufá podnikatelům jednoznačně poradit, jak se vyhnout zpětnému postihu při spolupráci s „ičaři“. „Rozhodně je nutné zvážit konkrétní případ a tomu nastavit smluvní úpravu. Používají se třeba smlouvy o dílo či mandátní nebo sdružení fyzických osob za účelem zisku. Je také dobré vztah předem konzultovat na finančním a pracovním úřadě či s právníky,“ vysvětluje Zejda.
Rozhodně by se neměla ve smlouvách objevit ustavení o dovolené nebo o nároku na služební auto či mobil. Věrohodněji působí, pokud „ičař“ tyto náklady přefakturovává. A pokud má smlouvu s více než jedním podnikatelem je z obliga. Také je dobré vybrat si finanční úřad, který přivírá oči.
Jsou-li to rady stoprocentní, ale v konečném důsledku posoudí až soudy. „Dokud nebude výklad jednotlivých kritérií podepřen judikaturou, můžeme se nad jejich interpretací jen dohadovat,“ uzavírá Odrobinová.
Box:
Z rozsudků Nejvyššího správního soudu.
Loni v červenci Nejvyšší správní soud (NSS) dal za pravdu žalobci, který si najímal na atypické práce v lese pracovníky na smlouvu o dílo. Finanční ředitelství v Hradci Králové naopak soudilo, že vztah mezi těmito pracovníky a žalobcem naplňoval znaky závislé práce. Pracovníci pracovali s vlastními pracovními prostředky, na své náklady si pořizovali benzin, olej, samostatně se dopravovali na místo a tyto náklady promítali do fakturace. NSS konstatoval, že i kdyby smluvní partneři poskytovali žalobci pouze svoji práci, o závislou činnost by nešlo, přestože práce byly prováděny roky při pravidelné měsíční fakturaci. „Racionálním chováním podnikatele je snaha o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku, a tedy i snaha o optimalizaci povinností vůči státu. Pokud se tak děje legálně, nelze za to podnikatele postihovat,“ uzavírá tento případ NSS.
Opačný rozsudek vynesl NSS letos v únoru a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu v Letovicíchv, který doměřil žalující firmě daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Pro tuto firmu pracovaly tři pracovnice a za úkol měly vést účetnictví, personální agendu a podobně. NSS konstatoval, že tyto ženy pracovaly v prostorách firmy, neměly možnost výkonu práce samostatně a na vlastní odpovědnost a využívaly majetek a zařízení firmy. Z charakteru jejich práce i z povinnosti řídit se pokyny vedení firmy pak vyplynula shoda jejich postavení s postavením zaměstnanců. Skutečným obsahem byl tedy podle NSS výkon závislé činnosti.
