Před necelým měsícem došlo v pařížském muzeu Louvre k velmi troufalé krádeži. S pomocí výsuvné plošiny, jež byla umístěna v jednom ze slepých úhlů kamerového systému, se skupina zlodějů zmocnila řady velmi vzácných šperků, a to včetně smaragdového náhrdelníku, který císař Napoleon daroval své druhé manželce.
Vyloupení Louvru okamžitě přitáhlo pozornost celého světa, jenž se poměrně logicky ptal – jak je možné, že lze takto snadno vykrást jednu z nejslavnějších galerií vůbec? Stručnou odpověď na tuto otázku krátce po události přinesla francouzská ministryně kultury Rachida Datiová, která uvedla, že „posledních 40 let nebyl zájem investovat do zabezpečení významných muzeí.“
A nedávné události jí bohužel dávají za pravdu. Vykradení Louvru bylo totiž jen jednou z devíti různých loupeží v muzeích, k nimž v uplynulém roce ve Francii došlo. Co za tímto prudkým nárostem stojí? Podle odborníků například prudký růst ceny zlata a dalších vzácných kovů. Hlavní důvod je ale jiný: muzea totiž obvykle mívají slabší a zastaralejší zabezpečovací systémy než jiné „oblíbené“ cíle lupičů, jako jsou třeba banky.
„Někteří zločinci už pochopili, že muzea rozhodně nejsou nedobytné kulturní pevnosti. V současnosti je skutečně mnohem snazší vyloupit muzeum než klenotnictví,“ potvrdil listu The Wall Street Journal Pierre Noual, francouzský právník specializující se na oblast kulturního dědictví.
Loupežím nahrávají i mírné tresty
Série nedávných muzejních loupeží nezačala letos ve Francii, ale už v roce 2017 v Německu. Tehdy se skupina zlodějů vedená Wissamem Remmem, dvacetiletým členem libanonsko-německé zločinecké rodiny, rozhodla zaměřit na berlínské Bode-Museum. I jeho zabezpečení totiž mělo vážný nedostatek, jelikož kvůli poruše způsobující opakované falešné poplachy bylo jedno okno vedoucí do muzea od tohoto systému zcela odpojeno.
Aby celá loupež byla co nejjednodušší, známý rodiny Remmů se v muzeu nechal zaměstnat jako strážný, a 25. března nechal zmíněné okno otevřené. Pak už zlodějům nic nebránilo v tom, aby se dostali dovnitř a ukradli unikátní minci o hmotnosti sto kilogramů s profilem královny Alžběty II. Ta přitom představovala skutečnou vzácnost, neboť byla díky použití sofistikovaného chemického procesu vyrobena z 99,999procentního zlata.
Mince, jejíž hodnota byla zhruba 3,3 milionu eur (téměř 90 milionů korun) a která byla jedním z pouhých pěti takových exemplářů na celém světě, se nikdy nenašla. Zloději ji totiž rozřezali na menší kousky, aby mohli cenné zlato prodat. A protože s jídlem roste chuť, v roce 2019 se ti stejní zločinci vydali i do drážďanské královské rezidence, kde si z tamní klenotnice Grünes Gewölbe (česky Zelená klenba) odnesli 21 šperků v celkové hodnotě více než 116 milionů eur (asi 3,5 miliardy korun).
Ačkoliv se německé policii nakonec povedlo pachatele vypátrat a odsoudit je k deseti letům vězení, jejich krádeže inspirovaly další zloděje po celé Evropě. „Loupeže v německých muzeích odhalily laxní zabezpečení v muzeích a také nedostatek přísných trestů ze strany systému trestního soudnictví. To vedlo k nárůstu napodobitelů,“ uvedl Christopher Marinell, italský právník specializující se na navracení ukradených uměleckých děl.
Louvre už lepší zabezpečení připravuje roky
K významným muzejním krádežím v poslední době došlo například v Blenheimském paláci ve Velké Británii, odkud zloději vytrhli funkční toaletu vyrobenou z 18karátového masivního zlata od italského umělce Maurizia Cattelana. V následujících letech byla loupežemi zasažena rovněž muzea v bavorském městě Manching a v severoitalském Gardone Riviera. Ke skutečně masivnímu nárůstu tohoto „trendu“ ovšem došlo až v posledním roce právě ve Francii.
Třeba letošního 6. října vnikl zloděj bočním vchodem do budovy Musée du Désert, která nemá vlastní ostrahu. Stačilo mu tedy jen pouhých pět minut na to, aby kladivem rozbil vitríny a ukradl z nich asi sto zlatých hugenotských křížů. Ačkoliv bezpečnostní systémy fungovaly a alarm se spustil, soukromá ochranka dorazila na místo až 25 minut poté, co pachatel muzeum opustil.
K podobné situaci letos došlo i v Maison des Lumières Denis Diderot ve městě Langres. Tamní úřady přitom už v minulosti diskutovaly o možných bezpečnostních vylepšeních muzea, avšak tyto kroky byly z finančních důvodů odloženy – prodej vstupenek v menších regionálních muzeích totiž mnohdy nepokrývá ani běžné provozní náklady, což v podstatě znemožňuje jakékoli větší investice.
Další problém pak představuje fakt, že mnoho muzeí se nachází v historických palácích, takže jakékoliv větší zásahy do těchto staveb jsou velmi drahé a navíc vyžadují získání povolení od památkových úřadů. Třeba samotný Louvre již několik let připravuje projekt na zdvojnásobení počtu kamer a vybudování moderních sledovacích technologií. Aby ho ale bylo možné zrealizovat, bude nejprve nutné vyměnit kabely o délce zhruba 60 kilometrů.
Na ochranu muzeí nejsou peníze
Z výše uvedených informací i vyjádření odborníků jasně vyplývá, že zastavení současné epidemie loupeží bude velmi složité. Jen v samotné Francii se totiž aktuálně nachází více než 1 200 lokalit, které vláda klasifikovala jako muzea. Země se ovšem už delší dobu potýká s velkým rozpočtovým deficitem, takže je zcela jasné, že na ochranu všech vzácných předmětů rozhodně nebudou peníze.
Administrativa prezidenta Emmanuela Macrona se v současné době snaží provést sčítání nejcennějších uměleckých děl v zemi, aby určila, u kterých kulturních památek bude ochrana posílena nejdříve. Vláda zároveň nařídila prefektům po celé Francii, aby tyto klenoty identifikovali a posílili na daném místě bezpečnostní opatření. Kromě toho byla zřízena i speciální jednotka 30 policistů, kteří se mají věnovat právě vyšetřování muzejních krádeží.
Díky všem těmto krokům se dá očekávat, že zopakovat krádež v Louvru nebude příště minimálně už tak jednoduché. Stejně jasné je ale rovněž to, že obzvláště některá menší regionální muzea budou pro zloděje i nadále představovat až příliš lukrativní a bezproblémový cíl.
