Rypoš lysý je poměrně malý hlodavec, který na první pohled rozhodně nevypadá příliš hezky. Svým vzhledem připomíná spíše jakousi nahou krysu, již by si jako domácího mazlíčka pořídil jen málokdo. Přesto je ale toto zvíře z vědeckého hlediska mimořádně zajímavé, a mnohé jeho schopnosti by mohly být velmi užitečné i pro nás lidi.
Zmíněný závěr podle BBC potvrdila nová studie čínských vědců z Tonji University v Šanghaji, která se zabývala dlouhověkostí rypošů lysých. Už v minulosti totiž výzkumníci zjistili, že tyto malá zvířata jsou odolná vůči rakovině, neurodegenerativním onemocněním i artritidě, takže se dožívají až 40 let, což z nich dělá nejdéle žijící hlodavce na světě.
Za vše může jinak fungující protein
Čínští vědci se ve své studii zaměřili především na proces opravy DNA, který přirozeně probíhá v těle zvířat i lidí. Běžně tento mechanismus funguje tak, že při nalezení poškozených vláken DNA se jako šablona k opravě problému použije další nepoškozené vlákno.
Důležitou roli v celém procesu snímání poškození a jeho opravy hraje protein zvaný c-GAS, který u lidí i mnoha dalších zvířat narušuje a brzdí mechanismus, jímž se DNA opět spojuje. Výzkumníci se přitom domnívají, že právě působení tohoto proteinu může podporovat rozvoj rakoviny a dalších onemocnění, a zkracovat tak délku našeho života.
Při studiu rypošů lysých ovšem čínští vědci zjistili, že c-GAS u nich funguje zcela opačným způsobem, jelikož v jejich těle vlákna DNA opravuje a udržuje genetický kód v každé buňce neporušený. Právě to je skutečně zásadní rozdíl, který podle výzkumníků způsobuje, že rypoši netrpí rakovinou ani dalšími onemocněními, a dožívají se poměrně vysokého věku.
Vědce nyní zajímá, proč došlo ke změně
Jak je tedy možné, že stejný protein funguje u lidí a rypošů zcela opačně? Alespoň částečné vysvětlení přináší profesor Gabriel Balmus, jenž studuje procesy opravy DNA a stárnutí na Univerzitě v Cambridgi. „cGAS si můžete představit jako biologický dílek Lega, který má stejný tvar u lidí i rypošů. Spojení jednotlivých kostiček je ale u rypošů úplně jiné, díky čemuž má výsledná struktura zcela jinou funkci,“ řekl Balmus.
Britský profesor se tedy domnívá, že za posledních několik milionů let si rypoši z nějakého důvodu dokázali protein c-GAS „přeprogramovat“ tak, aby sloužil v jejich prospěch. „Toto zjištění vyvolává zásadní otázky: jak evoluce způsobila, že stejný protein funguje u odlišných zvířat zcela opačným způsobem? A je to ojedinělý případ, nebo součást širšího evolučního vzorce?“ doplnil Balmus.
Odpovědi na výše uvedené otázky samozřejmě zajímají mnoho vědců, takže výzkum proteinu c-GAS u rypošů bude pokračovat i nadále. Jestli se přitom výzkumníkům podaří zjistit, jak přesně tato anomálie funguje, mohlo by to vést ke zlepšení lidského zdraví, a zároveň k prodloužení kvality našeho života a věku dožití.
„Myslím, že kdybychom mohli zpětně popsat biologický proces, díky němuž u rypošů lysých došlo ke změně fungování proteinu c-GAS, mohlo by to přinést některé skutečně potřebné metody léčby pro současnou stárnoucí společnost,“ uzavřel Balmus.