JAROSLAV LIZNER: Jaroslav Lizner tvrdí, že se nedopustil ničeho nezákonného. Bráno dnešním pohledem se ale jeho „mimopracovní činnost“ může zdát podivná. „Tehdy ovšem něčemu podobnému žádný zákon nebránil, paragraf o střetu zájmů byl uzákoněn až později,“ říká.
JAROSLAV LIZNER: Jaroslav Lizner tvrdí, že se nedopustil ničeho nezákonného. Bráno dnešním pohledem se ale jeho „mimopracovní činnost“ může zdát podivná. „Tehdy ovšem něčemu podobnému žádný zákon nebránil, paragraf o střetu zájmů byl uzákoněn až později,“ říká. * Za jakých okolností jste se seznámil s podnikatelem Lubošem Sotonou? S panem Sotonou jsem se seznámil prostřednictvím podnikatele Pecha, který měl zájem o koupi akcií z podniků privatizovaných v rámci kuponové privatizace. Jednalo se o firmy, které byly ve vlastnictví CS Fondů, v jejichž vedení byli moji známí. V rámci těchto obchodů se začalo hovořit i o Mlékárnách Klatovy, přičemž mi pan Pech představil pana Sotonu jako skutečného zájemce. Podotýkám, že já osobně jsem pouze zprostředkovával kontakt, samotné jednání o podmínkách a textu smlouvy šlo mimo mne. * Takovéto zprostředkovávání spadalo do náplně vaší práce? Nespadalo to do mé kompetence, ale jednalo se o pomoc mým známým. * Myslíte si, že by se měl státní úředník věnovat podobné „mimopracovní činnosti“? Dnes, o deset let později, se to může zdát podivné. Tehdy ovšem něčemu podobnému žádný zákon nebránil, paragraf o střetu zájmů byl uzákoněn až později. Atmosféra byla tehdy jiná a důvodů, proč jsem se do toho zapojil, bylo víc. Jedním ze závažných byla i skutečnost, že při kontrolní činnosti jsme získali závažné informace o nekorektním chování obchodníků s cennými papíry. * Vy jste měl nějaký podíl na uskutečněných obchodech, které jste zprostředkovával?
Ne, nikdy jsem nedostal ani korunu, ostatně žádný vlastně realizován nebyl.
* Od pana Sotony jste ale převzal hotovost. I to spadalo do oné kontrolní činnosti?
Sotona chtěl mít okamžitou kontrolu nad podnikem ještě před ukončením transakce a před zápisem v obchodním rejstříku. To byl v zásadě nestandardní požadavek, rozhodně nikoli podle mých představ, a tak jsem na něj reagoval tím, že by musel složit výraznou zálohu, například ve výši jedné dvanáctiny z ceny. To bylo na druhé schůzce. Hned na třetí schůzku peníze v kufříku přinesl, aniž by ale o tom vůbec se zástupci CS Fondů jako prodávající strany mluvil. Protože už bylo pozdě a v Asii neměli volný salonek, kde bychom celou věc zúřadovali, navrhl jsem, že pojedeme ke mně domů. Vzhledem k tomu, že jsem seděl vedle Sotony, vzal jsem kufřík do ruky. A to byl signál pro policii.
* Takže o tom, že se na inkriminované schůzce, na níž jste byl zatčen, objeví peněžní hotovost, kromě Sotony a policie nikdo nevěděl?
Ne. Jsem přesvědčen, že nikdo. Sotonova výpověď, kterou nyní tak dramaticky změnil, byla tak jediným přímým důkazem, na jehož základě jsem byl odsouzen.
