Evropská unie zvažuje výraznou změnu průmyslové politiky. Nový plán „Buy EU“ má nasměrovat veřejné peníze ke zdejším výrobcům, posílit domácí výrobu čistých technologií a snížit závislost na Číně, která dnes dominuje například výrobě solárních panelů či baterií. Návrh nařízení „Industrial Accelerator Act“, jenž stanovuje požadavky na podíl výrobků vyrobených v EU a nízkouhlíkový obsah u subjektů využívajících veřejné prostředky, zveřejnila tento týden Evropská komise.
Zároveň unijní představitelé ponechali otevřenou možnost zahrnout do svého plánu i země s úzkými hospodářskými vazbami na EU, včetně Spojeného království. Ovšem jen tehdy, pokud bude zajištěn vzájemný přístup na trhy, píše deník The Guardian. Jde o výrazný posun v ekonomickém uvažování v Bruselu, který byl dlouho považován za baštu otevřených trhů.
Změna doktríny
Místopředseda EK pro průmysl Stéphane Séjourné označil návrh zákona za „změnu doktríny“, jež byla donedávna nemyslitelná. Plán je podle něj reakcí na rostoucí konkurenci z Pekingu, která Evropu připravila o kdysi prosperující výrobu solárních panelů.
Pakliže sedmadvacítka nic neudělá, mohlo by se stát, že se veškeré technologické zařízení bude vyrábět v Číně. Ostatně, faktem je, že již dnes se odtamtud dováží zhruba polovina baterií a 94 procent solárních fotovoltaických modulů a článků používaných v EU. Stejně tak je dle Séjourného v ohrožení i evropská výroba cementu a oceli, která by se během pár let mohla zcela přesunout do zahraničí.
Za domácí výrobce by podle unijních představitelů mohly být považovány i Velká Británie a Japonsko, protože jejich trhy jsou otevřené. Naopak uzavřenější země, tedy například Spojené státy a Indie, by nejspíš čelily omezením. Posouzení reciprocity u obchodních partnerů EU proběhne v příštích měsících.
Návrat průmyslu do Evropy
Ambiciózní plán EK na posílení sekundárního průmyslu, kteroužto potřebu ještě více zdůraznily současné otřesy na Blízkém východě, počítá s tím, že do roku 2035 bude domácí výroba tvořit pětinu HDP EU, zatímco ještě předloni to bylo pouhých 14,3 procenta. Pomoci tomu mají nová pravidla pro veřejné zakázky a dotace, která budou ve strategických odvětvích, jako jsou zelené technologie či autoprůmysl, zvýhodňovat produkty „Made in the EU“. Konkrétně například u elektromobilů by muselo alespoň 70 procent komponentů (bez baterie) pocházet ze zemí Unie, pokud by auta kupovaly vlády nebo na ně automobilky získaly veřejné dotace.
Úřady by také měly více nakupovat dražší nízkouhlíkovou ocel, hliník a cement, zatímco zahraniční firmy investující v EU v důležitých sektorech by musely zaručit vznik pracovních míst v Unii. To má do určité míry odrážet podobné požadavky, jaké uplatňuje Čína.
V praxi by taková situace vypadala například tak, že firma, která by do čistých technologií investovala více než 100 milionů eur (téměř 2,5 miliardy korun), by musela zajistit, aby nejméně polovina pracovních míst připadla pracovníkům z Unie. Zároveň by byla povinna splňovat další podmínky týkající se vlastnické struktury, inovací a výzkumu. Komise odhaduje, že plán by mohl vytvořit a udržet přibližně 150 tisíc pracovních míst v oblasti čistých technologií a nízkouhlíkové výroby.
Obavy obchodních partnerů
Mezi obchodními partnery vyvolaly nové plány EU, celkem pochopitelně, znepokojení. Včetně již zmíněného Spojeného království, Japonska i Turecka, které by podle návrhu – stejně jako například Norsko, Island, Kanada a několik dalších zemí – byly s největší pravděpodobností považovány za místní, neboť mají s Bruselem vlastní dohody o volném obchodu, celní unii, potažmo se díky členství ve WTO těží z jiných výhod.
Podle spolupředsedy frakce Zelených v Evropském parlamentu Base Eickhouta si musí Evropa každopádně stát za svým a přestat být naivní, protože žádný globální otevřený trh dnes neexistuje. „Podívejte se na USA, Čínu a další velké hráče – všichni provádějí průmyslovou politiku. Je načase, abychom s tím začali i my. V tomto smyslu je Industrial Accelerator Act prvním opatrným krokem tímto směrem,“ burcuje.
Třeba německá strojírenská federace VDMA, která zastupuje tisíce malých a středních podniků, na druhou stranu vyzývá při nastavování pravidel k velké opatrnosti a zdrženlivosti. „Zaměření na místní výrobu upozaďuje jiné, opravdové problémy, kterým Evropa čelí – ať už to jsou vysoké administrativní náklady, oslabený vnitřní trh a nedostatek technologického leadershipu,“ tvrdí šéf organizace Thilo Brodtmann.
