Česká metropole se v posledních letech mění doslova před očima. Mnohá pražská území procházejí radikální přestavbou, o čemž se lze přesvědčit téměř na každém rohu – od Karlína přes Žižkov až po Smíchov. A k o trochu méně nápadné proměně dochází během posledních dekád rovněž v pražských Holešovicích.
Tato čtvrť ležící severně od centra města na levém břehu Vltavy bývala kdysi samostatnou obcí, jejíž obyvatelé se živili hlavně rybolovem, zemědělstvím a vorařstvím. Zásadní zlom přišel v 19. století s nástupem průmyslové revoluce. Díky poloze u řeky a železnice zde vznikaly továrny, přístav a dělnické čtvrti, které se rychle rozrůstaly a posléze byly připojeny k Praze. Tovární haly s komíny a šedé činžovní domy dominovaly ulicím a po většinu minulého století nebylo mnoho důvodů, proč sem jezdit jinak než za prací.
Dnes však jde o jednu z nejživějších a nejdynamičtějších částí Prahy 7, jež přitahuje místní i zahraniční návštěvníky a která nabízí pestrou škálu obchodů, kaváren, galerií, klubů a barů včetně známého trhu s čerstvými produkty. Přesto si lokalita zachovává své industriální charisma, což ocenil i britský deník The Guardian, který v roce 2020 zařadil Holešovice mezi deset nejvíc cool čtvrtí světa.
Důvodem byl také fakt, že i když lokalita nepředstavuje žádnou nablýskanou luxusní turistickou destinaci, nabízí jedinečnou autentickou atmosféru, která dává místu speciální charakter. Bylo proto těžké vybrat, kde začít naši další fotoreportáž. Nicméně díky tomu, že se místo mění doslova před očima a nám se podařilo získat poměrně unikátní historické fotografie, začínáme ve zdejší Tržnici.
Srdce charismatické industriální čtvrti
Existuje jen málo bývalých průmyslových areálů v Česku i celé Evropě, které jsou tak rozsáhlé, dobře zachované a historicky bohaté jako holešovická stará jatka. Mají rozlohu zhruba 11 hektarů a byla vybudována před více než 130 lety podle návrhu architekta Josefa Srdínka. Coby městská jatka sloužil areál až do roku 1983. Jeho vjezd zdobí monumentální sochy Mužů s býky, někdy nazývané alegorie Trhu a Jatek, stojící na mohutných podstavcích s pražskými znaky.
Po zrušení jatek bylo místo přeměněno na tržnici a na přelomu osmdesátých a devadesátých let mu chvíli dokonce hrozil zánik. Po prohlášení areálu za kulturní památku se jej však podařilo zachránit. Divoké devadesátky následně přinesly příval stánků vietnamských podnikatelů, které odsud zmizely teprve nedávno. Nic z toho nicméně nebránilo tomu, aby se zde postupně rozvíjela kulturní a gastronomická nabídka.
Dnešní Holešovická tržnice tak funguje jako živý městský organismus, kde se každodenní provoz mísí s celou řadou nejrůznějších aktivit. Současně přibývají další obchody, galerie, divadla a gastronomické koncepty. Vedle tradičního prodeje a velkoobchodů zde ale zůstává silná vazba i na původní funkci areálu, a to především díky zeleninovému trhu v hale 22, která patří k největším svého druhu v Praze a je v provozu po celý rok (aktuálně ovšem prochází rekonstrukcí, takže ji zájemci najdou v hale 13).
Industriální architekturu jako přirozenou kulisu své činnosti využívají také Jatka78 spolu s Cirkem La Putyka, renomovaná Trafo Gallery či The Chemistry Gallery, které proměnily část objektu v kulturní destinaci s mezinárodním přesahem. Zároveň celý areál prochází od roku 2019, kdy město převzalo místo pod svoji správu, postupnou rekonstrukcí a revitalizací, jež zachovává industriální genius loci. Budoucí podobu s množstvím zeleně i vodními prvky, kterou navrhlo Studio Perspektiv, naznačuje naše úvodní fotogalerie.
Od jateční burzy k luxusní gastronomii
Jednou z nejzdobnějších staveb Tržnice je budova historické jateční burzy, která byla kdysi centrem zásobování Prahy masem. Po ukončení provozu jatek Burza postupně chátrala, přičemž její devastaci dokonaly povodně v roce 2002. V posledních letech si nicméně prošla rekonstrukcí, která obnovila historickou fasádu, technické prvky a interiéry.
Během této etapy se podařilo odkrýt i unikát v podobě podlahového topení, což je vzhledem k výstavbě v roce 1895 celkem překvapivé. Mezi nejvýznamnější historické prvky, jež se podařilo zachovat, patří mimo jiné socha Merkura.
V novotou zářícím objektu pak koncem letošního roku otevře vyhlášená Zátiší Group novou restauraci pro tři stovky lidí s názvem Bursa. Historický prostor se tak propojí s moderní gastronomií a veřejným využitím a promění budovu opět v pulzující srdce celé Tržnice.
Živé místo setkávání
Holešovická tržnice je dnes živým organismem, kde se prolíná kultura, gastronomie a kreativní podnikání. Její areál hostí kromě již zmíněných míst zasvěcených kultuře také řadu obchodů – svoji základnu zde má třeba Alza. K dispozici je široké spektrum stravovacích služeb, například asijská restaurace Tràng An, restaurace a hudební klub SaSaZu, food truck u haly 22 a další bistra i kavárny. Celoročně se zde konají i různé pop-upy a další akce pro širokou veřejnost.
Ani tím ovšem výčet novinek nekončí. Na přelomu roku tady otevřela skupina Ambiente v halách 27 a 28 pobočky „starých známých“ z centra města – cukrárnu Myšák a řeznictví Naše maso. Přibyla také slovenská restaurace Skô. Za designem „nového“ Myšáka stojí Tereza Froňková, autorem společného dvorku všech tří provozů je AP Atelier renomovaného architekta Josefa Pleskota, jehož tým navrhl také interiéry Našeho masa a zmíněné Skô.
Živý dvorek má sloužit jako místo setkávání a propojení gastronomie s komunitní atmosférou. „Hosta přivedeme do centra, nalákáme ho na poetiku dvorečku a on následně vstoupí do jednoho z podniků. A tahle představa funguje i naopak – po návštěvě podniku se lidé potkají uprostřed dvorku a budou mít možnost vzájemně si říct ,tady je to dobré, běžte taky‘,“ popisuje vznik místa Josef Pleskot.
Holešovická tržnice názorně ilustruje širší proměnu celé jedné pražské části. Z průmyslové čtvrti plné továren a skladů se stává významný městský prostor spojující historii s moderním životem, navíc nově propojený lávkou přes Vltavu s Karlínem a ulicí Nicolase Wintona s Bubny a Letnou.
To, co dělá toto místo „cool“, ale není jen pestrá nabídka podniků. Je to pocit, že se zde neustále něco mění a něco nového vzniká – bez příchuti jakéhokoli sentimentu. Zkrátka jak se na místo plné života sluší a patří.
