Pamětlivi historie, musejí se Španělé (a s nimi i jejich věřitelé) modlit, aby se tentokrát nepotvrdila platnost „de Juanovy konstanty“. Zejména v situaci, kdy do španělských bank zatížených prasklou realitní bublinou a recesí nastupují auditoři kompletní „velké čtyřky“, aby opět prověřili (pokolikáté už) kvalitu jejich portfolií. Objem úvěrů s opožděným splácením ve Španělsku činil ke konci března podle centrální banky 148 miliard eur, tedy nějakých 8,4 procenta jejich celkového úvěrového portfolia.
A co ta konstanta? Aristóbulo de Juan měl v 80. letech minulého století na starost úklid španělského bankovního sektoru, v jehož rámci pozavíral nebo zrestrukturalizoval skoro polovinu tehdejších bank. Podle de Juanových zkušeností auditor při hloubkovém šetření zjistí, že jeho odhad díry v bilanci je dvojnásobkem toho, co předtím přiznával bankovní management. Než se však banka doopravdy vyčistí (nebo zavře), stihne se závěrečný účet opět zdvojnásobit.
Zečtyřnásobení účtu na sanaci bank z veřejných zdrojů by nepochybně vedlo k insolvenci vlády. Ta si uvědomuje, že i kdyby ta hrozivá konstanta neplatila, nemá na rekapitalizaci bank peníze. Proto by bylo lepší, kdyby se banky rekapitalizovaly přímo z nového eurovalu (ESM), což by nezvýšilo vládní dluh. Jenže ESM přímou rekapitalizaci bank nemá v mandátu a Španělé nechtějí přijmout případné podmínky „trojky“ (Komise, ECB a MMF), jež by s vládní žádostí o pomoc byly zřejmě spojeny. Navíc ta negativní symbolika, a ta tíživá historie! Čím vzdálenější, tím tíživější: byť si na to dnes nikdo nevzpomene, přes všechno zlato a stříbro nahrabané v koloniích stihlo Španělsko od 16. do konce 19. století zbankrotovat jenom třináctkrát.
De Juanova konstanta
6. 6. 2012
Náklady na sanaci španělských bank se mohou vyšplhat mnohem výš, než se dnes odhaduje
