V absolutních číslech je rozdíl mezi příjmem ze zaměstnání a penzí poměrně značný. Podle analýzy zmíněné investiční platformy činila v roce 2025 průměrná čistá mzda 38 680 korun, zatímco průměrný starobní důchod dosahoval 21 175 korun. Lidem s výplatou ve výši průměrné mzdy tak po odchodu do důchodu zůstalo zhruba 55 procent příjmu.
Jste spokojeni s výší vašeho starobního důchodu?
U osob, které si vydělávají více, může být tento rozdíl dokonce ještě větší. Přesto 72 procent dotázaných v průzkumu uvedlo, že by za dostačující důchod považovalo alespoň 25 tisíc korun měsíčně. Což jinými slovy znamená, že očekávání části veřejnosti se s realitou státní penze míjí už teď a se stárnutím populace se tento nesoulad může o to více prohlubovat.
Peníze od státu nemusí stačit
Nutno zdůraznit, že současný rozdíl mezi mzdou a penzí je ve skutečnosti jen částí problému. Do budoucí výše důchodů bude výrazněji promlouvat i demografický vývoj – přibývá seniorů a na jejich penze bude připadat čím dál méně lidí v produktivním věku. „Spousta Čechů na vytoužený důchod nedosáhne, pokud se na něj sami finančně nepřipraví. Údaje ČSÚ ukazují, že ke konci roku 2025 v Česku pracovalo necelých 5,3 milionu lidí. Počet příjemců starobních důchodů přesahoval 2,3 milionu osob, a tento poměr se bude v budoucnu jen zhoršovat. Je proto otázkou, jak dlouho bude mít stát dostatek prostředků na to, aby garantoval alespoň současnou výši důchodů,“ uvádí Lukáš Raška, analytik Portu.
Někteří lidé řeší nižší příjem po odchodu do penze přivýdělkem. Podle Eurostatu v tuzemsku během prvních šesti měsíců po přiznání starobního důchodu pokračovalo v práci 27,5 procenta lidí, tedy více než dvojnásobek unijního průměru. To může některým domácnostem pomoci překlenout největší rozdíl mezi příjmy a výdaji, na druhou stranu ale platí, že takové řešení není reálné úplně pro každého. Záleží na zdravotním stavu, profesi i na tom, zda člověk vůbec najde práci, kterou ve vyšším věku zvládne vykonávat.
Rozhoduje věk i investiční horizont
Jak vyplývá i ze zmiňované analýzy, nejdůležitější je časový horizont. Například člověk, který by si chtěl po dobu 15 let kompenzovat měsíční výpadek příjmu 17 tisíc korun, by potřeboval naspořit přibližně tři miliony. Rozdíl je ale v tom, kdy si začne peníze odkládat. Při čtyřicetiletém investičním horizontu a průměrné výkonnosti trhů osm procent ročně by mu stačilo dávat si stranou zhruba 860 korun měsíčně. Pokud by ale začal až 15 let před důchodem, potřebná měsíční částka by vzrostla na desetinásobek.
„Důvodem je princip složeného úročení, kdy se zhodnocuje nejen vklad, ale i minulé výnosy. Proto je ideální začít si odkládat alespoň malé částky hned po získání prvního zaměstnání,“ vysvětluje produktový ředitel Portu Martin Luňáček.
Zároveň je důležité, kam peníze směřují, kdy je bude člověk nejspíš potřebovat a jak velké riziko si může dovolit. Jedna univerzální částka ani jedno ideální aktivum pro všechny proto z pohledu Víta Hradila, hlavního ekonoma INVESTIKY, neexistují.
„Konkrétní vhodná aktiva a částky jsou vysoce individuální a musejí odpovídat profilu střadatele. Rozlišovat je nutné hlavně podle investičního horizontu, tedy na jak dlouho prostředky odkládáme, a také účelu. Pokud se například jedná o mladého člověka kolem 25 let, který se chce zajistit na stáří, investiční horizont je dlouhý, a je tedy možné přijmout i relativně velké riziko. Jako nejvhodnější se v takovém případě jeví akcie,“ říká pro Euro.cz.
S přibývajícím věkem nebo kratším horizontem by měl být přístup opatrnější. Vedle zmíněných akcií tak mohou do portfolia vstupovat dluhopisy, nemovitosti nebo smíšené strategie, zatímco u velmi krátkého horizontu už dávají větší smysl bezpečnější nástroje, například státní dluhopisy či fondy peněžního trhu. Podobně se mění i potřebná částka – mladším lidem mohou při dlouhém horizontu stačit stokoruny měsíčně, starší střadatelé už ale musejí počítat s vyššími sumami.
DIP jako součást řešení
Jedním z nástrojů pro přípravu na důchod je dlouhodobý investiční produkt neboli DIP, který označuje daňově zvýhodněný režim investování. Podle dat Asociace pro kapitálový trh si ho v Česku založilo už přes 244 tisíc lidí. Vysoký zájem podporuje mimo jiné skutečnost, že umožňuje daňový odpočet až 48 tisíc korun ročně či finanční zapojení zaměstnavatelů.
Zároveň platí, že ani DIP rozhodně není automatickou odpovědí na problémy spojené se zajištěním na stáří. Jeho výhodnost závisí na konkrétním nastavení, poplatcích, zvolených investicích i době, po kterou v něm člověk peníze nechá pracovat. Na rozdíl od časté představy přitom nejde o prostředky, k nimž by se před důchodem nedalo dostat. Vybrat je lze i dříve, při nedodržení zákonných podmínek tím ale investor přijde o daňové výhody a uplatněné odpočty si musí dodanit.
Plánování nekončí odchodem do penze
Složitější situace nastává ve chvíli, kdy se finanční rezerva začne řešit až po odchodu do penze. Robert Kubín z Amundi Czech Republic v tomto případě doporučuje nejprve projít běžné výdaje, dostupný majetek i možnosti, jak si příjem doplnit. U českých domácností se podobné úvahy často stáčejí k bydlení, protože vlastní nemovitost bývá jednou z největších položek rodinného majetku. Ne vždy to ale musí znamenat její prodej. Někdy může pomoci přestěhování do menšího, pronájem nevyužité části bytu či domu nebo prodej vybavení, které už není nezbytné pro každodenní život.
„Odchodem do penze finanční plánování nekončí. Člověk už netvoří rezervu z příjmu ze zaměstnání nebo podnikání, ale řeší, z čeho bude pravidelně žít, jak dlouho mu úspory vydrží a kolik peněz potřebuje mít k dispozici. Největší rozdíl proto nedělá jen naspořená částka, ale plán, jak z ní vytvořit použitelný příjem pro různé fáze stáří,“ upozorňuje Kubín.
Právě dlouhodobý plán v domácnostech ale často chybí. Z průzkumu OVB Allfinanz, který má redakce k dispozici, vyplývá, že 70 procent Čechů neočekává, že jim státní důchod pokryje životní náklady, přesto doma o finančním zajištění na stáří běžně mluví jen asi každý osmý. I ti, kteří si spoří, tedy mnohdy dané téma považují za tabu.
„Až 65 procent obyvatel si spoří na stáří nad rámec povinných odvodů a podniká v této oblasti konkrétní kroky. Své úvahy a aktivity si ale často nechávají pro sebe. Přitom jde o zásadní životní téma, které se dotýká budoucnosti celé rodiny,” uzavírá obchodní ředitel OVB Allfinanz Richard Beneš.
