Co je víc? Rambohafík, nebo vojsko? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Co je víc? Rambohafík, nebo vojsko?

,
Co je víc? Rambohafík, nebo vojsko?
Zdroj: Euro

Proč ministryně obrany v demisi nemá takové koule, aby 25. února 2018 uctila vojáky, kterým před 70 lety začali komunisté devastovat život i kariéry?

„Trochu klidu po politických debatách na procházce s mým malým Rambohafíkem,“ napsala Karla Šlechtová v neděli na svůj facebookový profil a přidala prosluněnou fotku se svým pejskem. Pár hodin předtím zase v České televizi vysvětlovala, jak nefungují armádní kontrakty. „Raději bych si šla tedy zabruslit,“ glosovala své vystoupení před kamerami.

Ale moment. Kromě toho, že v neděli 25. února 2018 dorazilo mrazivé počasí, nad Prahou svítilo sluníčko, v televizi přes poledne vysílali diskuzní pořady a poslední český stíhač RAF Emil Boček slavil narozeniny, republika si připomínala i jednu z nejzásadnějších událostí své moderní historie.

Kdo by ovšem čekal nebo zpětně hledal – ať už na profilech samotné ministryně nebo stránkách české armády či resortu – nějakou zmínku o 70. výročí únorové revoluce, kdy se k moci v Československu dostali komunisté a započali čtyřicetiletý rozklad společnosti včetně ozbrojených sil, nepochodí. Nikde nic.

Přitom jestli byl pro českou armádu nějaký rok přelomový, pak právě 1948. Řada ze špičkových vojáků, kteří prošli bojišti druhé světové války a po roce 1945 se dostali do velitelských pozic, se musela klidit. Jak je známo, ti šťastnější emigrovali nebo odešli z vojska, mnoho jiných ovšem skončilo v lágrech.

Na jejich místa se po čistkách dostali „proklepnutí“ a bojácní, pod jejichž rukama se rodila nová Československá lidová armáda. Tedy armáda, jejímž jediným úkolem bylo plnit příkazy Moskvy a v případě války zbrzdit postupující západní vojska a vykrvácet.

Dnem 25. února 1948 započal obří marasmus a rozklad armády, který by se neměl nikdy opakovat. Už jen proto by bylo záhodno, aby ministryně obrany uctila všechny ty, kdo republice během války pomáhali vybojovat svobodu, aby je pak zničili komunisté. Jestli chce Šlechtová „vítězný únor“ připomenout během ocenění dalších 34 účastníků třetího odboje, dlouhodobě naplánovaného na odpoledne 26. února, je to zatraceně málo.

Abychom ale z krátké paměti a přehlížení dějin nevinili jen Šlechtovou, kulaté výročí únorového puče „přehlídl“ i její guru Miloš Zeman a také stranický šéf Andrej Babiš. A loni si nevzpomněl ani její předchůdce Martin Stropnický.

Při narozeninových oslavách letce Emila Bočka Šlechtová prohlásila, že chce osudy válečných veteránů dostat do čítanek. Škoda. V neděli 25. února promarnila první příležitost.

Přečtěte si komentáře Ondřeje Stratilíka:

Zpátky do minulosti

Krycí jméno mluvka bez odvahy

Skalní Vodička z Krymu

Sázka na správného koně

Martin, král jednoprocentní

Umanutý jestřáb versus zdravá holubice

Bude únor přelomový?

Karlino novoroční poselství

Když chybí tah na branku

Armáda jako personální agentura


Ohodnoťte tento článek
Diskuze