Když chybí tah na branku - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Když chybí tah na branku

,
Když chybí tah na branku
Zdroj: Euro

Peníze a modernizace. To byly další oblasti, v nichž se ministerstvo obrany chtělo posunout dopředu. Logiku přímé úměry – čím víc peněz, tím větší a rychlejší nákupy – ale Martin Stropnický zdeformoval.

Do třetice a naposled se dnes v Olověné vestě podíváme na to, jak se odcházející ministr obrany zvládl poprat s největšími výzvami. Jde o finance a strategické zakázky. I když spolu obě témata velmi úzce souvisí, Martin Stropnický a jeho lidé z nich udělali dvě odlišné škatulky. Snad aby měli lepší alibi, proč nákupy nejdou tak rychle, jak by vojsko potřebovalo.

Co se týče peněz, těch v resortu skutečně přibývalo. Sice ne takovým tempem, jak bylo třeba – dosáhnout obranného rozpočtu ve výši dvou procent HDP vypadá stále jako pohádka, Stropnický navíc na konci každého roku bojoval, aby mu rozpočet nespadl pod jedno procento HDP – ale peníze přitékaly. Z 39 miliard korun v roce 2014 vyskočil objem armádní kasy na letošních 52,5 miliardy.

Proti rozvážnému utrácení nebyla ani politická opozice a odbornicí. Měnící se bezpečnostní situace žádá, aby české vojsko prošlo co nejrychlejší modernizací, což pochopili téměř všichni. Tedy až na ministerstvo obrany vedené Martinem Stropnickým.


Obraně se nechce do nákupů. Kvůli závislosti na Strnadovi

 Obrněný vůz Titus


Pravidelně tak docházelo k paradoxním situacím, kdy političtí oponenti kritizovali Stropnického nikoliv za unáhlené projekty, ale naopak za to, že nic nedělá, a měl by se konečně rozhoupat. On ale ne. Připomínal kvočnu sedící na zlatých vejcích čekající jen na to, až přijde někdo, kdo ho v kurníku vystřídá.

Výstižně to ostatně shrnul v několika rozhovorech. Byl přece nejdéle sloužícím ministrem obrany, který si nenechá svou pověst zkazit unáhlenými či kontroverzními rozhodnutími a následnými poprasky, na nichž by si smlsli novináři.

Když už se jeho úředníci k něčemu strategickému odhodlali, ve výsledku jen celý kontrakt ještě víc zamotali a znepřehlednili. A když začínalo být opravdu zle, označili zakázku razítkem „tajné“, aby se jich nikdo nemohl na nic ptát. Přešlapů je celá řada a vypočítávat každou zasmrádlou akvizici znovu nemá cenu. Výsledkem bylo pouze to, že se obraně na konci každého roku kupily nevyužité peníze.


Čtěte také:

Strážci jádra. Za ochranu Dukovan a Temelína ČEZ zaplatí 650 milionů

 Ochrana jaderné elektrárny raketovým systémem KUB


Ostatně v nedávném rozhovoru pro Právo to glosoval i Andrej Babiš: „Pan Stropnický post ministra zahraničí chtěl při sestavování minulé koaliční vlády, tehdy ale na místo tlačila ČSSD. Je kariérní diplomat, resort mu sedí mnohem lépe než obrana, kde je řada zakázek a výběrových řízení. Proto se tam z místního rozvoje přesouvá paní Šlechtová, která je mimo jiné i autorkou zákona o veřejných zakázkách. A musí dát také do pořádku nákupy v resortu, aby to mělo větší tah na branku.“

Olověná vesta sice ve svých komentářích není kdovíjak nakloněná rozhodnutím a politice Martina Stropnického, ale takhle přesně zacílená (a bolestivá) kritika překvapila i ji.

Nabízí se jen otázka, proč Babiš neodsunul kariérního diplomata z čela obrany dřív. Možná už by teď byly některé obchody podepsané. A přidělené peníze utracené.

Čtěte další komentáře autora:

Armáda jako personální agentura

Velká Bíteš v Dubaji

Rozpuštěný a vyvanutý

Popravy generálů jako tečka za Stropnickým

Tři a půl milionu a přitom taková blbost

Jak se dělá kampaň? Ve vojenském vrtulníku

Budeme tleskat, nebo brečet?


Ohodnoťte tento článek
Diskuze