Podivný azovský incident. Konflikt v Černém moři hraje do karet Putinovi i Porošenkovi - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Podivný azovský incident. Konflikt v Černém moři hraje do karet Putinovi i Porošenkovi

,
Podivný azovský incident. Konflikt v Černém moři hraje do karet Putinovi i Porošenkovi
Zdroj: Profimedia.cz

Rusové napadli v Černém moři tři lodě ukrajinského vojenského námořnictva. Prezidentům obou zemí to přichází vhod.

Vždycky jednou za čas přichází v lidském konfliktu situace, kdy jde slovo proti slovu a není jasné, co přesně se stalo. „Sím, Vláďa mi sebral lodičky!“ „To není pravda, Péťa mi je sem dal sám!“ V takovou chvíli máte možnost vést důkazní řízení, na což obvykle nemáte čas ani náladu, nebo se rozhodnete podle zkušeností. Když víte, že na jedné straně sporu stojí vyhlášený sígr mezinárodního kalibru, máte obvykle sklon věřit spíš jeho oponentovi. A to může být problém, jak vidíme na rusko-ukrajinském námořním incidentu v Černém moři z neděle 25. listopadu.

Tři lodě ukrajinského válečného námořnictva, ozbrojené čluny Berďjansk a Nikopol a vlečná loď Jany Kapu, toho dne zrána mířily do Kerčské úžiny, která spojuje Černé moře s mořem Azovským. To samo o sobě je zapeklitá věc: břeh Azovského moře je rozdělen na ruskou a ukrajinskou část, přičemž moře je tak malé, že v něm není místo na mezinárodní vody, jimiž by se dalo plout. O úžině, která je v nejužším místě sotva čtyři kilometry široká, to platí dvojnásob.

Rusko a Ukrajina se tedy v roce 2003 dohodly, že uvnitř Azovského moře si může každý jezdit, jak uzná za vhodné, a že Rusko bude mít právo u vjezdu do této chráněné zóny přijíždějící plavidla kontrolovat. (Na kontrolu existuje zvláštní protokol, podle něhož se příchozí loď ohlásí, ruská hlídka tak či onak zareaguje – buď mávne rukou, nebo si vyžádá inspekci.)

Ošidná smlouva

Smlouva byla ovšem uzavřena v době, kdy Rusové uznávali Krym jako ukrajinské území. Dnes ovládají obě strany úžiny, jednu legitimně, druhou de facto. Znamená to, že sice ukrajinské lodě teoreticky úžinou proplouvat mohou, ale v praxi musejí projet vodami, jež Rusové považují za svoje. To samozřejmě nedělá dobrotu.

Letos v září projely úžinou dvě ukrajinské vojenské lodě – poprvé od anexe Krymu v roce 2014. Kolem nich létaly ruské stíhačky a do Azovského moře je následovalo nejméně třináct ruských vojenských plavidel. Podle Ukrajinců proběhla mise tak, že plavidla se ohlásila hlídce, nedostala odpověď a pokračovala v cestě – sice s nepříjemným ozbrojeným doprovodem, ale bez incidentu.

 Azovský incident - mapa

Poslední listopadovou neděli tomu bylo jinak. Vstříc ukrajinským lodím, ještě v regulérních mezinárodních vodách, vypluly lodě ruské hlídky pod velením tajné služby FSB. Když se Ukrajinci obrátili na ústup, rychlejší ruská plavidla je dohnala, do jedné z nich narazila, zahájila palbu, jež jednu z lodí poškodila, a zranila šest z 24 mužů na palubě, z toho jednoho vážně. Poté lodě obsadilo desetičlenné komando zvláštních jednotek Specnaz, posádku zatkli a odvezli na Krym. Místní soud následně nařídil jejich zadržení na 60 dnů.

Mezitím k místu přiletěly ruské stíhačky a ruská kontejnerová loď se postavila napříč úžinou pod mostem. Námořní právo něco takového považuje za válečný akt. (Úžina je sice v tom místě ještě relativně široká, ale z větší části nesplavná; loď ještě do nedělního večera odplula.)

Někdo lže

To jsou známá fakta. Méně zjevné, ačkoli klíčové (alespoň z hlediska práva) je, jaká mezitím proběhla komunikace mezi oběma stranami. Rusové tvrdí, že se jim Ukrajinci před připlutím neohlásili, a že podle smlouvy z roku 2003 tedy ruská strana musela plavidla „zajistit“; a že navíc k incidentu došlo už v ruských vodách, navíc v části, která by Rusku patřila i bez invaze na Krym. Ukrajinci naopak tvrdí, že se ohlásili podle protokolu, ale nedostali odpověď. Pokračovali tedy v cestě, podobně jako to udělali v září, a když je Rusové napadli, byli v mezinárodních vodách.

Tady se verze zjevně rozcházejí. Faktem však zůstává, že všechny lodě, které úžinou proplouvají, se musejí Rusům ohlásit a žádná nesmí úžinou proplout bez ruského doprovodu. Toto opatření má smysluplný základ: úžina je plná skrytých skalisek a mělčin, jež mají Rusové zmapovány lépe než kdo jiný.

Druhá věc je, že toho Rusové – tvrdí Ukrajinci – zneužívají k šikaně. Co by mohlo trvat půl dne, trvá jim řadu dnů a stává se, že na obou koncích úžiny čeká řada lodí přes týden na povolení. To samozřejmě není zadarmo. Rinat Achmetov, ukrajinský ocelářský oligarcha, jenž vozí svůj artikl úžinou z Mariupolu v Azovském moři, odhaduje, že ho jeden den prodlení stojí patnáct tisíc dolarů.


Putinova obliba poklesla

Poté, co ruský prezident ohlásil penzijní reformu (jež obnáší postupné zvýšení důchodového věku na 65 ze 60 let u mužů a na 63 namísto 55 let u žen; další pohlaví v Rusku nemají), jeho popularita mezi voliči razantně poklesla. s jeho výkonem ve funkci je však stále spokojeno (po de facto 18 letech vlády) 67 procent Rusů. Na Západě se tak vysoké číslo objevuje jen zřídka, obvykle těsně po zvolení dotyčného do funkce.

 Obliba ruského prezidenta Vladimira Putina


Tak či onak, (nejméně) jedna ze stran incidentu lže. Ukrajinská vláda již následující den po incidentu zveřejnila audionahrávku, na níž se Rusové domlouvají těsně před zásahem. „Medveděv šílí,“ říká zřejmě velitel lodi, která narazila do Jany Kapu, „musíme je zničit.“ (Některá média to interpretují tak, že byla řeč o ruském premiérovi Dmitriji Medveděvovi; pravděpodobnější však je, že jde o admirála Gennadije Medveděva, jenž má Kerčskou úžinu na starost.)

Nakolik nahrávky skutečně podporují ukrajinskou verzi událostí, není zřejmé. Pokud by akce byla „promyšlenou ruskou agresí“, jak píše letitý specialista na Rusko i Ukrajinu Anders Åslund pro web Politico.eu, nebylo by například důvodu, aby kterýkoli z Medveděvů „šílel“.

Ukrajinci také nezveřejnili nahrávku, která mohla jejich verzi potvrdit daleko účinněji, totiž záznam jejich snahy o komunikaci s ruskými hlídkami. Naneštěstí tento potenciálně klíčový záznam zveřejněn nebyl, což ponechává místo pro pochyby, zda vůbec existuje.

Prezidentský gambit?

Tím se dostáváme k věčné otázce „cui bono?“ A odpověď na ni je zamotanější, než obvykle za účasti ruských vojáků bývá. Je pravda, že popularita prezidenta Putina v Rusku letos poklesla a že válečné dobrodružství mu vždycky pomůže dostat rating tam, kam potřebuje.

Tentokrát však má ještě větší zájem na krizi jeho ukrajinský protějšek Petro Porošenko. V březnu se bude ucházet o znovuzvolení a jeho šance nevypadají nejlépe. Co by mohlo být lepšího než oprášit gloriolu neohroženého patriota ve chvílích nejtěžších?


Prezidentské volby na Ukrajině

Nejvážnější kandidáti na úřad ukrajinského prezidenta (hlava státu bude volena 19. března příštího roku společně s parlamentem. I tam má převahu strana Otčina Julije Tymošenkové).

 Prezidentské volby na Ukrajině - preference


Na krizi reagoval Porošenko velmi rychle. Nasoukal svoji blahobytnou postavu do vojenské uniformy a vyzval Západ, aby poslal do Azovského moře loďstvo na obranu jeho země před moskevskou agresí. Řekl také, že se u ukrajinských hranic houfují ruští vojáci a že nejspíš jeho zemi hrozí Putinova pozemní invaze. (Později se zjistilo, že se u hranic nikdo nehoufuje, ale což.)

V následujících dnech nechal Porošenko vyhlásit výjimečný stav (v ukrajinštině „válečný stav“). Původně požadoval, aby trval v celé zemi dva měsíce. Parlament mu to částečně rozmluvil a schválil vyhlášení výjimečného stavu na měsíc a pouze pro deset oblastí na ruských hranicích a u moře.

… až v první řadě

To všechno by mohlo dát Ukrajincům zapomenout na nedobrou Porošenkovu bilanci v prezidentském úřadu. Kromě toho je Porošenko v kleštích, jejichž rukojeti svírá Mezinárodní měnový fond. Na 3,9 miliardy dolarů od této instituce čeká Kyjev jako na boží smilování. Podmínkou však je razantní zdražení plynu pro domácnosti. Před zimou a před volbami je to pro prezidenta nejhorší možné načasování.

Pro Ukrajinu je to tak či tak zlá zpráva. Výjimečný stav jistě nepřivábí mnoho přímých investic, jichž už tak je šeredně málo: loni pouhých 1,9 miliardy dolarů (a z toho skoro polovinu čítají investice z Kypru a Ruska).

Naopak Rusové dva dny po incidentu prodali za miliardu dolarů sedmileté dluhopisy s tříprocentním výnosem, přičemž 75 procent investorů bylo ze zahraničí. Trhy si z azovského incidentu zjevně mnoho nedělají. Možná je to tentokrát moudré.

Zvětralé šampaňské na Krymu. Podnikání na staronově ruském poloostrově je rok od roku obtížnější

 Putinův muž Sergej Aksjonov

Dále čtěte:

Pumpování oligarchů: Putin požaduje 120 miliard dolarů na nové investice

Putinova popularita v Rusku dál klesá, po pěti letech se propadla pod 60 procent

Na palubě zadržených lodí byli i ukrajinští rozvědčíci. Rusko bere zajatce do vazby

Chytrý malware z Moskvy: virus Triton měl likvidovat elektrárny

Čeští politici znovu navštívili anektovaný Krym. Kyjev důrazně protestuje

Cvičiště Ukrajina. Země slouží Rusům jako testovací polygon pro kyberválku

  kyberválka, kyberútok

Ohodnoťte tento článek
Diskuze