Flambované Vary aneb Stroj času - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Flambované Vary aneb Stroj času

,
Flambované Vary aneb Stroj času
Zdroj: Profimedia.cz

Návštěva restaurace Promenáda funguje jako stroj času. Rázem se ocitnete na začátku devadesátých let.

Během návštěvy našeho nejznámějšího lázeňského města sotva vydržíte o teplých oplatkách, horkých pramenech a studené becherovce. Pokud se budete chtít najíst alespoň trochu na úrovni, budete mít papírově na výběr celkem ze dvou restaurací. Jednou je Le Marché, která nabízí relativně moderní kuchyni v poněkud historizujícím interiéru, a druhou je Promenáda, která v moderním prostředí podává velmi historizující kuchyni, ovšem za opravdu aktuální ceny.

Promenáda se pyšní řadou skvělých umístění v gastronomických žebříčcích i hvězdnými hosty, kteří ji navštívili. Věřím, že byli stejně u vytržení jako já.

Restaurace je součástí hotelu, najdete ji hned u nádherné Tržní kolonády, kde je téměř povinností se vyfotit a ochutnat pramen Karla IV. Příjemně překvapí nový interiér, který zkraje roku 2017 podnik oživil po téměř dvaceti pěti letech provozu. Nevím, jestli konvenuje vkusu zahraničních, zejména ruských hostů, ale já jsem se v něm cítila skvěle. Žádné další zásadní změny ovšem nečekejte. Dokonce i mezi personálem najdete známé tváře, které tu pracují téměř po celou dobu fungování restaurace, což je netypické a velmi příjemné.

Retro týden, rok, desetiletí

Potíž je v tom, že mnoho se za tu dobu nezměnilo ani v jídle. Jako by se tu zastavil čas někdy uprostřed devadesátých let, kdy hosté obdivovali klasické francouzské názvy v jídelních lístcích, které sice neuměli vyslovit, ale připadaly jim nóbl. Kdy restaurace soutěžily v tom, jak kreativně složí ubrousek následně zdobící plně založený stůl a crepes Suzette připravované před hosty přímo u stolu nemohly chybět v menu žádného seriózního podniku, který pomýšlel na bohatou podnikatelskou klientelu.

Tohle všechno tu najdete dodnes. Včetně košíku s tím nejobyčejnějším pečivem a bylinkovým máslem s výraznou chutí margarínu, za něž podnik neváhá účtovat couvert. Jediné, co se vedle interiéru změnilo, jsou ceny, které by si neodvážila žádat většina pražských restaurací. Ceny hlavních jídel se pohybují kolem 500 korun a chtít za předkrm v podobě dvou rozvařených dřevnatých pazochů bílého chřestu a dvou jakžtakž uvařených prýtů chřestu zeleného s jedním vařeným bramborem a nepovedenou řídkou holandskou omáčkou 290 korun mi přišlo jako vtip. Ostatně pod názvem chřestová variace jsem si opravdu představovala něco mnohem sofi stikovanějšího.

Promenáda family hotel & restaurant
Tržiště 31, Karlovy Vary
t: +420 353 225 648
e: hotel@hotel-promenada.cz
www.hotel-promenada.cz
otevřeno: Po–Ne 12.00–23.00

Nostalgicky mě ale potěšila nabídka předkrmů prezentovaná na podnosu u stolu, kterou z dětství pamatuji ze slavné pražské restaurace U Lípy pana Růžičky. Bohužel přišla až poté, co jsme si s kamarádkou objednaly předkrmy z jídelního lístku. Vedle nepovedeného chřestu jsme ochutnaly dobré uzené filátko ze pstruha s křenovou remuládou (159 korun). Ve stejné kvalitě i prezentaci byste ho ovšem hravě zvládli připravit doma.

K hlavním chodům jsme si nechaly doporučit každá po skleničce vína. Nápojový lístek jsme nedostaly, a tak jsme se s důvěrou obrátily na milou, místy až trochu žoviální obsluhu. Ke kůzlečímu mi pan číšník doporučoval víno bílé, ale na mou prosbu o červené bleskurychle odvětil, že to tedy bude chtít něco lehčího, nejlépe Cabernet Sauvignon. Stejným způsobem, podle odrůdy, doporučil víno kamarádce, která si vybrala jehněčí, a za chvíli nám na stole přistály skleněné džbánky omotané papírovým ubrouskem o obsahu 0,25 litru (140 korun). Milé retro, leč poněkud legrační, s ohledem na cenovou hladinu podniku. Když jsem se pídila po původu vína, dozvěděla jsem se, že je z vinařství rodiny pana majitele Pazderky v moravských Bořeticích. Dalších informací zřejmě netřeba.

Host především

S hlavními chody přišla první show. Zatímco Baronstück „Metternich“ – variace mléčného kůzlete s jarní zeleninou (488 korun) byla podávána řekněme klasickým způsobem, zkrátka přímo na talíři, jehněčí kotletky na rozmarýnu, s kytičkou bylinek, garniturou bouquetiere, flambé (489 korun), byly flambovány na vozíčku přímo před námi, jak se dalo vytušit z popisu v jídelním lístku. Personál sympaticky vysvětlil celý proces, do pánve ke kotletkám přidal zástřik koňaku Napoleon a velikonoční oběd prosvítil jasným plamenem. Po flambování vrátil tři kotletky na talíř ke kupičce opečených brambor, hromádce teplé, na kostičky nakrájené zeleniny (zřejmě ona garnitura bouquetiere), k pár lístkům čerstvého špenátu a kapustě. Zelenina nevypadala příliš lákavě, plating celého jídla nás vrátil do devadesátých let, stejně jako u ostatních chodů, ale maso, přestože nikoli růžové, bylo měkké a chutné.

Netuším, jestli si kníže Metternich s oblibou pochutnával na kůzlečím, nicméně pod tajuplným názvem se na talíři skrývala roláda z kůzlečího, malý špíz z masa, rajčete a plátku cukety a malá mistička s kůzlečím ragú. To vše doplňovaly kousky velikonoční nádivky, opět čerstvý špenát a zelenina v jiném provedení.

Na talíři byla i nasládlá omáčka, kterou se mi nepodařilo blíže identifi kovat, pokrytá plátky opražených mandlí. Jakkoli talíř vzhledově rozhodně nelákal, chuťově byl vcelku bez výhrad. Tak nějak podobně si představuji domácí kuchyni, ale tohoto efektu tu asi dosáhnout nechtěli.

Předchozí představení s fl ambovacím vozíkem nás nalákalo vyzkoušet crepes Suzette (290 korun), prubířský kámen klasické francouzské kuchyně, který se před hosty připravuje už více než sto let. Palačinky připravované ve směsi karamelu, pomerančové a citronové šťávy a na závěr fl ambované pomerančovým likérem Grand Marnier, tu zvládají skvěle. Náš číšník byl jedním z těch, který v této restauraci pracuje už 25 let. Praxe se nezapře. Škoda že byla k palačinkám servírována chemicky chutnající nejspíš vanilková zmrzlina, která je srážela o několik tříd níž.

Zdánlivé detaily jako pečivo nebo právě zmrzlina vypovídají o restauraci často mnohem víc než samolepky méně či více věhlasných gastronomických žebříčků na dveřích.

Jakkoli o většině toho, co jsme jedly, se nedá říct, že to bylo špatné, s určitostí mohu prohlásit, že za ty peníze to nestálo a že v pražských restauracích ve stejné cenové hladině se zpravidla podává jídlo na mnohem vyšší úrovni. Pokud chcete zavzpomínat na mládí, může být Promenáda dobrou volbou. Kvalitní moderní gastronomii ale budete muset hledat jinde.

Přečtěte si další recenze:

Restaurace Šupina: okolo Třeboně

Crazy Daisy: bláznivá mixologie

Café Lounge: kavárna se špičkovým jídlem

Taro Restaurant: fine dining po vietnamsku

Mr. HotDoG: nejlepší fast food v Praze. Bez debaty

Levitate Restaurant: koncept zvítězil nad zdravým rozumem

Bistrot 104: vím, kde sever není

Bistro Grils: vůně ohně a výpeku

Sia restaurant: Úspěšná restaurace snadno a rychle

Restaurace Tiskárna: těžká záhada

Bistro Kaprova: večeře v knihkupectví

QQ Asian Kitchen: Neformální Asie

Cukrárna Myšák: Jen pro ten dnešní den

Málo známá Korea

Nostress: žádný stres, jen dobré jídlo

Mezi domky, mezi poli

Velká úroda v pražském Grand Cru

Cicala Trattoria: stará dobrá Itálie


Ohodnoťte tento článek
Diskuze