Kdysi, někdy v šedesátých letech, se ve vyspělých zemích mělo za to, že železnice je odsouzena k zániku. Ukázalo se ale, že s trochou filipa a špetkou investic lze nádražím i kolejím vrátit normální život. České dráhy se po roce 1989 rozhodly postupovat vlastní cestou.
JAK TO VIDÍ PROFIT
Zejména z městských nádraží se díky jejich péči stala sídla bezdomovců, homosexuální prostituce, kapesních zlodějů, loupežníků, špíny, smradu a beznaděje. Nyní se naše železnice nacházejí na prahu nové cesty – peníze sice nemáme, ale tolik filipa, abychom to svěřili jiným, nám zaplaťpánbu zbylo.
