Prezident Václav Klaus svým prvním vystoupením ve sněmovně potvrdil, že je obratný politik. Při projevu o problémech vnitřní a zahraniční politiky země se stylizoval do role objektivního pozorovatele. Státnickou image se Klaus pokoušel posílit i vyhlazením ostří svých písemně připravených tezí.
TRAFIKA
Sympatická byla i jistá pokora, s níž při oslovení svých nedávných kolegů-poslanců mluvil o parlamentu jako o „jádru naší politické demokracie“. Šídlo v pytli neutajíš. Snahu o skutečnou politickou shodu prezident projevil snad jen v pasáži, kdy jasně uznal výsledky referenda o vstupu do EU. Jeho slova „tento krok je již za námi a nikdo z nás by se neměl snažit znovu ho rozehrávat“ mířila na hlavy euroskeptiků v ODS i KSČM. Jinak se ale dostával do rozporu s vlastní výzvou k ukončení ideologizace politiky jako předpokladu širší shody. Jeden z jeho klíčových požadavků na ČSSD - připustit konec éry „státu blahobytu“, je totiž ve své podstatě ideologický.
