Neplnění vládních slibů se může projevit ztrátou podnikatelské důvěry.
Čas adventní – čas bilanční, dalo by se říci. Bilancujeme-li dosavadní kroky koaliční vlády na podnikatelském poli, vychází nám plusy i minusy. Zásadním krokem, který ovlivní podnikání v následujících několika letech, je reforma veřejných financí. Vedle pozitivních opatření, jako je snížení korporátních daní či zavedení rovné daně pro daň z příjmů fyzických osob, přináší i negativní. Například zavedením superhrubé mzdy, což ve svých důsledcích bude znamenat nemožnost započítat si pojištění do nákladů. Zrušení registračních pokladen či minimální daně tak bylo, když ne finančně, tak alespoň psychologicky, vynegováno tímto nepopulárním opatřením.
Problematické jsou i některé legislativní návrhy, které připomínají utahování šroubů a snahu o kriminalizaci podnikání jako za dob socialistů. Stačí namátkou připomenout návrh na prolomení mlčenlivosti kvůli korupci, snahu ztrestnit zaměstnávání na černo či trestání právnických osob. Všechny tyto kroky budí podezření, zda to současná vláda myslela se svými sliby podnikatelům vážně, což se může projevit ve ztrátě důvěry.
Přitom to byli právě podnikatelé a živnostníci, kteří vynesli současnou politickou garnituru do Strakovy akademie. Na to by neměly vládní strany a především ODS zapomínat. To není výzva k politické korupci a kupování si voličů, jak předváděla osm let ČSSD. Ovšem každá politická strana si musí hýčkat svůj elektorát. Stejně tak jako mají socialisté coby levicová strana svou oporu ve státních zaměstnancích, pravice se tradičně opírá o ty, kteří se o sebe dokáží postarat sami. Volební podpora však není něco, co trvá až za hrob. Ztráta přízně podnikatelů by znamenala ztrátu skalní skupiny voličů, a tím bezpečný comeback Paroubkovy družiny, tentokrát i s komunisty. Ne, že by je zrovna podnikatelé volili. Úplně by stačilo, kdyby, tak jak mají ve zvyku, zhodnotili své náklady a výnosy za ztracený čas a místo k urnám se rozjeli na chalupy.
