Podíváme-li se na celou problematiku z historického hlediska, zjistíme, že současné Trumpovy snahy jsou jen jedním z mnoha pokusů Američanů získat Grónsko pod svůj patronát. Z pohledu Spojených států má zájem o toto autonomní území Dánského království a zároveň největší ostrov světa, silnou strategickou logiku. Je klíčový pro včasné varování před balistickými raketami, nachází se zde důležitá americká základna a jeho poloha je zásadní pro kontrolu arktických tras, jejichž význam s postupným táním ledu roste. Dalším faktorem jsou pak pochopitelně nerostné suroviny, které se díky oteplování postupně zpřístupňují.
Historicky se USA pokusily Grónsko koupit již dvakrát – v roce 1867 a 1946. A precedens existuje i v podobě odkupu dánských Panenských ostrovů v roce 1917.
Eskalaci si nepřeje žádná strana
Současné úvahy americké administrativy se pohybují mezi třemi scénáři: nepravděpodobným odkupem, krajně rizikovým vojenským převzetím a nejrealističtější variantou, která tkví v podpoře grónské nezávislosti s následnou dohodou o volném sdružení se Spojenými státy.
Samotná Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou si za svoji vlažnou reakci na Trumpova nová cla, jež by měla vstoupit v platnost počínaje 1. únorem (a která mohou být od června dále navýšena až na 25 procent) vysloužila kritiku. Mezi odborníky zároveň roste obava, že spor může přerůst v otevřenou obchodní válku.
Evropská unie připravuje odvetná opatření a zvažuje zavedení vlastních cel na americké zboží v hodnotě až 93 miliard eur, pokud Washington od začátku února skutečně ono desetiprocentní clo na evropské dovozy uvalí. V Bruselu se navíc chystá mimořádné jednání lídrů EU, kteří mají rozhodnout o možné aktivaci již schválených, ale dosud pozastavených protiopatření a o dalším postupu, přičemž důraz je kladen jak na jednotu členských států, tak na snahu nejprve hledat diplomatické řešení.
Sluší se podotknout, že geopolitická rizika spojená s Trumpem samotným nejsou žádnou novinkou. Jeho záměr volně zabrat Grónsko je ale bohužel věcí, kde EU moc ustoupit nemůže a nesmí, aby si zachovala vůbec nějakou geopolitickou tvář s prosazovanými hodnotami spojenými s mezinárodním řádem. Přesto bych řekl, že krize může být nakonec krátká a odeznět, úplnou eskalaci si myslím nepřeje žádná strana. Nejspíš se půjde nějakým chytrým vhodným kompromisem ohledně daného území.
Celní válka by znamenala pouze ztráty na obou stranách
V případě, že by se spor patřičně vyřešit nepodařilo, musíme se bohužel připravit na zhoršení ekonomického prostředí. Ostatně, výrobci automobilů již bijí na poplach. Automobilky, jako je BMW, v pondělí na burzách oslabily až o sedm procent, což znamená, že investoři se zjevně negativních dopadů celní války na obchod s USA reálně obávají. Reakci na druhé straně Atlantiku ještě neznáme, trhy se po pondělním státním svátku (Den Martina Luthera Kinga) otevřou až dnes. Samotná EU by pak v krajním negativním scénáři podle některých modelů mohla čelit poklesu HDP v rozmezí 0,2 až 0,8 procenta a přibližně 0,5procentnímu nárůstu inflace.
Nutno podotknout, že Evropské unii vzhledem k její pozici – jak z hlediska ekonomiky, tak snah o ukončení konfliktu na Ukrajině – mnoho vyjednávacích karet nezbývá. Evropští lídři by se proto měli až do poslední chvíle snažit o dialog, aby neohrozili hospodářství a neztratili americkou podporu v rámci NATO. Celní válka by s vysokou pravděpodobností přinesla pouze ztráty na obou stranách, které by nicméně byly pro EU nejspíš ničivější. Americká ekonomika totiž v loňském roce ukázala velmi silnou odolnost.
