Nový místopředseda Občanské demokratické strany
Vyznává konzervatismus. Nikoliv však v ultrakonzervativní podobě, není ani skalním zastáncem trestu smrti, ani striktním odpůrcem potratů. Přeje si, aby ODS byla nejen symbolem liberální ekonomiky, ale i tradičních hodnot - rodiny a vzdělá ní. „Měla by se profilovat jako občanská liberální, všelidová strana, která osloví jednu třetinu voličů.
Petr Nečas vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti, na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně absolvoval obor fyzika. Následující čtyři roky pracoval jako výzkumný a vývojový pracovník v Tesle Rožnov. A v Rožnově pod Radhoštěm má hlavní a pevné zázemí dodnes - manželku Radku, syny Ondru (12,5 roku), Toma (9,5 roku) a dceru Terezku (4 roky). Jeho žena je pro něj důležitou zpětnou vazbou. „Vždy mě dokáže dostat do reality, byla by první, která by mě upozornila, kdybych s e začal měnit.
Bez konzultací s manželkou nedělá pětatřicetiletý poslanec žádná závažná rozhodnutí. V tomto postoji jsou i kořeny epizody, kterou média přetřásala několik dní v květnu 1997. Tehdy ODS navrhla Petra Nečase na místo ministra vnitra, k teré uvolnil Jan Ruml. Nečas návrh nejprve přijal, ale vzápětí jej z rodinných důvodů odmítl. Nepovažuje to za selhání. „Musel jsem se rozhodnout z hodiny na hodinu, nemohl jsem nabídku zvážit, probrat s rodinou. A já jsem především m anžel a otec. Vyčítám si, že jsem nejdříve řekl ano, ne to, že jsem pak odmítl.
Od té doby uplynulo dva a půl roku a situace je úplně jiná. Nečasova rodina je připravena, že místopředseda ODS a stínový ministr obrany bude muset dostát výzev, které se mu nabízejí.
Až dosud se v politické kariéře specializoval především na problematiku obrany a začlenění České republiky do NATO, patřil k hlavním propagátorům tohoto kroku. Jako jeden z mála českých politiků podporoval například i případné r ozmístění jaderných zbraní na území země. „Se vstupem jsme na sebe převzali nejen práva, ale i povinnosti se všemi důsledky. A o pevnosti postojů musí být naši spojenci přesvědčeni, konstatuje i dnes. I proto připravil koncepci profesionální armády a podílel se na návrzích několika branných zákonů i základních dokumentech národní bezpečnosti. Obranná strategie a zahraniční politika jsou středobodem jeho zájmu i nadále. „Jsou to otázky, v nichž musí panovat co nejširší shoda. Řešení, k nimž se přikloníme, nemohou podléhat výkyvům volebních preferencí, soudí Nečas. Je bytostně přesvědčen, že vstupem do Severo atlantické aliance a integrací do Evropské unie se Česká republika vrací do lůna západní civilizace, do nějž po staletí vždy patřila. A tvrdí, že v ODS skutečně nezná nikoho, kdo by nesmýšlel podobně. Výhrady některých kolegů i předse dy strany vůči EU ovšem sdílí. Tvrdí, že politika unie je směsí liberalismu, protekcionismu a lobbismu. Nicméně neexistuje alternativa - dlouhodobý pobyt země mimo toto uskupení by podle něj byl velmi hrubě proti zájmům České republiky. „Neznám v ODS nikoho takového, komu by nevadilo, že Praha by v unii nebyla a Budapešť nebo Vilnius by tam byly. Není ovšem jedno, jak kvalitní podmínky pro vstup do Evropské unie vyjednáme, zdůrazňuje Nečas.
Letos v říjnu publikoval Nečas v Mladé frontě Dnes článek, v němž varoval ODS před důsledky současného stavu opoziční smlouvy. Na prosincovém kongresu ODS však projevem nikterak nevybočil z řady. Omezil se jen na kritiku takzvané studentské výzvy. „Především, delegáti se usnesli, že diskusní příspěvky mohou trvat jen pět minut, a tak jsem svou řeč musel zkrátit. A rozhodl jsem se mluvit o tom, co jsem momentálně považoval za aktuálnější. Volný obc hod, liberální ekonomika a parlamentní demokracie jsou tři pilíře, které nelze ohrozit. Neříkám, že problém, o němž se mluví, není legitimní, ale nelze ho přenášet do podoby počítání hlav na náměstích, mimo demokratické mechanismy. Zbytečně se neříká , že dobrými úmysly je dlážděna nejedna cesta do pekel.
Petr Nečas není politickým novicem. Ve volebním období 1992 až 1996 byl členem zahraničního výboru, od července 1996 je předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, v současné době navíc místopředsedou poslaneckého klubu ODS a členem stálé delegace do Shromáždění Západoevropské unie. Zkušenosti má i z exekutivy. V roce 1995 byl jmenován prvním náměstkem ministra obrany. Poté, co následující ho roku uspěl ve volbách do Poslanecké sněmovny, z ministerstva odešel.
Bývalí spolupracovníci z Tesly Rožnov na něj vzpomínají jako na tichou osobu, která o přestávkách stále studovala. „Tichý, no… Ale se studiem je to pravda. Člověk se musí pořád učit, tenkrát to byla fyzika, zabýval jsem se polovodiči. Nyní j sou to politické vědy, filozofie. I když se snažím původní obor sledovat, je to spíš na úrovni hobby. Kdybych ale začal litovat, že jsem profesi opustil, a politika mě přestala bavit, nedělal bych ji ani o minutu déle.
