V barrandovské pivnici U Bobysudů je sanitární den. Standa odjel na čundr do Orlických hor, Šárka s Líbou mají dámskou jízdu kdesi v Nuslích, u stolu vedle pípy sedí Franta Janeček a baví prořídlou privátní společnost. „Mocný měli odjakživa slabost pro holky na úseku kultury. Franz Jožka měl v Burgtheatru herečku Schrattovou, Goebbels na Barrandově Lídu Baarovou. A i Paroubek, byť si myslí, že nikdy nebyl nevěrný své Zuzce, že?, má svou múzu v opeře,“ řekl a spiklenecky mrkl na vedle sedícího dědu Vika, kterému začala téct slina z pravého koutku. „Tak to je hustý,“ zachrchlal Míša Simkanič a típnul vajgla. „Nějakou Andrjušu, vypadá jak miss Saigon, Jura má holt slabost pro černý háro,“ líčí dál Janeček.
Honzu Vadlejcha od vedlejšího stolu svrbí jazyk a vstupuje do hovoru. „Jasně, tu já znám. Byl jsem loni u toho, když se s Paroubkem cicmali u Muzea. Málem mu prasklo sako,“ chechtá se. Janeček kýve uznale hlavou a pokračuje: „Jednou jsem si v Košicích zašel do Státního divadla a koukám, že přede mnou v řadě sedí Paroubek. Ten jeho zátylek poznáte i ve tmě. A na scénu najednou vběhla Andrjuša převlečená za cikánku, s kastanětami v ruce, spustila árii, no erotika jako víno. Jenže našemu znalci vína po třiceti taktech a při orchestrálním fortissimu klesla hlava a probudil se až při potlesku, když lidé v sále volali Bravo, majstri.“
Simkanič si nalil zelenou, dodal si kuráž a prohodil, že socani holt vždycky byli nevěrní křupani. „Špidla byl ženskejma pověstnej, Standovy večírky jsou jasné a ani ten váš Miloš nevydržel u becherovky a dal se na campari. Tak se nesmějte Paroubkovi. Slyšel jsem, že při Trubadúrovi prý vydrží vzhůru až do konce, a když vidí tu svou divu v Nabuccovi, nespí až do rána.“ Hospoda ztichla, trapno by se dalo krájet.
Teprve Vadlejch uvolnil napětí: „Chceš na férovku, nebo na bérovku?“ Janeček s Terezou se zasmáli a všem bylo jasné, že dneska bude dlouhá noc.
