(reakce na příspěvek v Profitu č. 1/2006) Autor příspěvku píše o „vykořisťování podnikatele“ jeho zaměstnancem kvůli tomu, že za něj odvádí zdravotní a sociální pojištění. O vykořisťování by se dalo hovořit, kdyby si zaměstnanec přivlastňoval tu část vytvořené hodnoty, která je menší než hodnota jím odevzdané práce a byl tedy připravován o část své podnikatelské odměny.
(reakce na příspěvek v Profitu č. 1/2006) Autor příspěvku píše o „vykořisťování podnikatele“ jeho zaměstnancem kvůli tomu, že za něj odvádí zdravotní a sociální pojištění. O vykořisťování by se dalo hovořit, kdyby si zaměstnanec přivlastňoval tu část vytvořené hodnoty, která je menší než hodnota jím odevzdané práce a byl tedy připravován o část své podnikatelské odměny. To ale není v tomto případě pravda. Veřejná zdravotní péče je v garantované míře univerzální a užívá ji stejně tak podnikatel jako zaměstnanec. Stejné je tomu u správy důchodového pojištění. Pan Hladík píše též o „bezplatné lékařské péči“ a sociálním systému důchodů. Tady zřejmě jde o nepochopení podstaty veřejné zdravotní péče a státem garantovaného důchodového systému. Zdravotní péče není bezplatná v tom smyslu, že je takzvaně zadarmo, ale že je podle rovných podmínek poskytována ze zdrojů předem definovaného veřejného pojištění. Jak zdravotní péči, tak základní úspory na stáří pak garantuje jako svou významnou funkci sociální stát. To, v jakém poměru se na odvodech do systémů veřejného pojištění podílí přímo podnikatel a ze svého hrubého výdělku zaměstnanec, je o rozdělení rizika z hlediska zajištění pravidelných a řádných plateb a také o riziku negativní pružnosti v odměňování. Pokud má povinnost platby podnikatel, nemůže podlehnout pokušení o tuto částku snížit mzdu svému zaměstnanci, protože to na ni nemá vliv. Pro podnikatele je platba jeho části pojištění svého druhu fixní náklad, kdežto mzdy zaměstnanců náklad variabilní. **Ing. Jiří Dolejš, člen rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a místopředseda ÚV KSČM
