Menu Zavřít

Proč některá letadla nejsou vidět

25. 3. 2020
Autor: Mladá fronta

Boj s koronavirem je globální záležitostí. Dříve nebo později všichni přijdeme na to, že i do budoucna bude důležité, když na podobné plošné hrozby vyrazíme společně. Vlastně se to děje i dnes, jen do toho pořád vstupují zvláštní geopolitické ohledy a resentimenty, které zkreslují skutečnou situaci. I to, kdo je a kdo není přítel.

Ten obraz jsme všichni viděli: na letišti přistávají letadla s čínskou zdravotní pomocí, rolování stojů asistuje premiér Andrej Babiš, vicepremiér Jan Hamáček a několik dalších členů vlády. Ochranné prostředky a testy na koronavirus dostalo Česko po mnoha kritických dnech, kdy se ani lékařům nedostávalo ochranných pomůcek. Pomohla právě Čína, která jako mnoho jiných věcí zdravotní pomůcky vyrábí ve velkém a ochranné prostředky Česku prodala.

Děkuje se tedy Číně i prezidentovi Zemanovi, jehož lidé k provedení transakce údajně pomohli. Premiér neopomene v každém dalším vystoupení děkovat hlavě státu i Číně. Na českých sociálních sítích se rozjíždí debata o tom, proč se děkuje Číně a ne Evropské unii, která slíbila na pomoc 30 milionů eur, a také, proč máme děkovat zemi, odkud nebezpečný virus přišel a která si také zdravotní materiál nechala dobře zaplatit.

Téměř totožná scéna se odehrává na letišti v Římě. Italský
ministr zahraničí Luigi di Maio, tedy přece jen o stupeň nižší šarže než
premiér, vítá letadlo s čínskou zdravotní pomocí, nadšeně ho zdraví a děkuje
Číně za její nezištnou pomoc. Podobná scéna probíhá později, kdy na letiště
dosedá ruské letadlo, plné materiálu, který se hodí při likvidaci koronavirové
krize. Luigi di Maio už není na ploše, ale alespoň na sociálních sítích opakuje
svůj nadšený dík, tentokrát vůči Rusku.

Scény neutečou německému tisku. Ve Frankfurter Allgemeine
Zeitung se objevuje rozsáhlý článek, v němž se s jistou lítostí konstatuje, jak
běžní Italové podléhají mediálnímu klamu, který jim ukazuje Číňany a Rusy jako
jediné přátele, zatímco obdobnou německou pomoc poslanou v letadlech do Říma a
do Milána nikdo nezaznamená. Čtenář článku se tak dozví, že Německo poslalo do
Itálie letadly sedm tun materiálu, včetně akutně žádaných přístrojů plicní
ventilace, jen se to jaksi ztratilo v toku dění a nikdo to mediálně
nezvýznamnil. A že německý prezident Franz-Walter Steinmeier usilovně
koresponduje a komunikuje, aby německo-italské vazby udržel pevné i v této
těžké době.

Myslíte si, že Čína zneužívá současnou situaci k posílení geopolitického vlivu?

Tato zdánlivě drobná historka z šíleného dění kolem
koronaviru nejenom dokresluje, jak nevděk světem vládne, ale i to, že
koronavirus je využívanou příležitostí ke geopolitickým gestům a přesunům
energie. Když o to někdo stojí, dostane některá pomoc jistý geopolitický spin,
zatímco jiná zapadne jako běžná rutinní záležitost a samozřejmost. Je to
podobná „maličkost“, jako když si pravicoví politici, kteří prosazovali co
nejmenší pravomoci pro Evropskou unii ve zdravotních a sociálních otázkách,
nyní kritizují Unii za to, že během koronakrize totálně selhala, ačkoliv ze
společného postupu vycouvaly jako první členské státy, které veškerou pozornost
obrátily ke svým vlastním zemím a na nějakou společnou unijní politiku zcela
rezignovaly.


Komentář: Velký bratr je nahý

Petra Jaroměřská

Tak jako se prezident, premiér, ministr vnitra a někteří novináři dušují, že během takovéto krize není čas na kritiku, protože všichni musí táhnout za jeden provaz, vypadá i připomínka čínské či ruské výtečnosti jako malichernost ublíženého. Bohužel není. Drobné nenápadné posuny v mediálním lesku mění celkový obraz a mohou přispívat ke změně geopolitického nastavení. Pokud koronakrize zůstane ve vědomí Italů a dalších jako událost, kdy je Evropa, zejména bohatí Němci nechali na holičkách, může to vést k provoznímu rozvalu Evropské unie, jejíž náhradou by bylo, a část italské scény to jistě chce, větší napojení jednotlivých zemí na mocensky (vojensky, surovinově, ekonomicky) silné partnery jako je právě Čína nebo Rusko.

MMF24

V koronakrizi nejde jen o záchranu lidských životů a ochranu co největší části evropské společnosti, ale i o dlouhodobé propojení Evropské unie jako platformy společné ekonomické, sociální a planetární existence. Při pohledu na politiky radostně kynoucí vybraným letadlům s rouškami a respirátory se bohužel zdá, že jim o tento typ soudržnosti už dávno nejde a že je jim z neznámých důvodů (víme jen, že moc jsou peníz a peníze moc) je jim bližší kabát než košile. 

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).