Firmy po celém Česku čeká v následujících měsících velmi podstatná změna, za níž stojí evropská směrnice o transparentnosti odměňování. Tu musí Česká republika přenést do 7. června 2026, přičemž podle současného návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) by měla platit od 1. ledna příštího roku. Hlavním cílem směrnice je posílit zásadu stejných odměn u mužů a žen za stejnou práci a také odstranit současný stav, kdy zůstávají mzdové nerovnosti skryté kvůli nedostatku informací na straně zaměstnanců i uchazečů.
Nerovnost příjmů je přitom v Česku rozsáhlý a dlouhodobý problém. Gender pay gap, tedy rozdíl mezd mezi ženami a muži, u nás v roce 2024 dosáhl 18,5 procenta v neprospěch něžného pohlaví, uvádí poradenská společnost Moore Advisory CZ. To je druhá nejvyšší hodnota v celé Evropské unii, kde průměr činil přibližně 11 procent. Situace navíc není o mnoho lepší ani tehdy, vezmou-li se v potaz pouze ty hodnoty, které se týkají žen a mužů vykonávajících stejné zaměstnání na stejném pracovišti. I v takovém případě se rozdíl stále pohybuje okolo deseti procent.
Měli by zaměstnavatelé povinně uvádět mzdu už v pracovním inzerátu?
„Rozdíly mezi pohlavími v odměňování nemusí vždy znamenat diskriminaci. Ženy jsou podle dat psychologů typicky více orientované na pomoc druhým a kvalitní navazování mezilidských vztahů, což jde přímo proti ‚agresivnějším‘ technikám mzdového vyjednávání, a i proto si ženy často řeknou o nižší nástupní mzdu a více se obávají tázat na navýšení mzdy v průběhu zaměstnání. Stereotypy a neférovosti nicméně jsou určitě v některých případech důvodem mzdových rozdílů, a v takových případech je vhodné zasáhnout,“ říká pro Euro.cz Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.
Firmy nechtějí naštvat stávající zaměstnance
Netransparentnost odměňování v mnoha českých firmách nesouvisí jen s rozdílem příjmů mezi muži a ženami, ale i s tím, že zaměstnavatelé v pracovních nabídkách vůbec nezveřejňují mzdu. To potvrzuje rovněž šéf a zakladatel kariérního portálu StartupJobs Filip Mikschik.
„Na StartupJobs aktuálně vidíme mzdu, nebo aspoň její rozpětí, u 43 procent nabídek. Ještě před pár lety byl jejich podíl na celkovém množství zhruba pětinový, takže trend je jednoznačný, pořád to však není ani polovina. Nejčastěji se potkáváme s tím, že by personalista mzdu rád uvedl, ale z různých důvodů nemůže. Třeba proto, že by to rozladilo stávající zaměstnance. Zvlášť pokud nováčci nastupují za částku, na niž se oni museli postupně vypracovat. To je reálný problém, který se netýká jen malých firem,“ podotýká pro naši redakci Mikschik.
Z dat uvedeného pracovních portálů přitom jednoznačně vyplývá, že uchazeči nabídky se zveřejněnou mzdou preferují. Podle údajů StartupJobs se více než čtvrtina kandidátů na inzeráty bez uvedené odměny vůbec nepřihlásí. Nabídky s deklarovanou finanční odměnou mají zároveň v průměru zhruba o 50 procent více reakcí než ty bez ní, což vede Mikschika k závěru, že neuvedení mzdy má jasný dopad na celkovou efektivitu náboru.
Zveřejněná mzda znamená kvalitnější reakce
Velmi podobně současnou situaci vykreslují i data JenPráce.cz, podle nichž inzeráty s uvedenou odměnou přitahují v průměru o 47,7 procenta více zájemců než nabídky, kde je mzda skrytá. V některých oborech, jako je třeba IT nebo cestovní ruch, je tento efekt ještě silnější – rozdíl se může vyšplhat až na 204 procent.
„Zveřejněná mzda neznamená jen více reakcí, znamená také kvalitnější reakce. Uchazeč si hned na začátku řekne, zda mu nabídka dává smysl, a firma neztrácí čas pohovory s lidmi, kteří by nakonec stejně odmítli kvůli penězům. Na trhu práce, kde se o dobré lidi bojuje, je skrytá mzda trochu jako obchod bez cenovek – část lidí prostě odejde jinam. Uchazeč přitom vždy nepotřebuje přesnou částku na korunu, ale potřebuje vědět, zda se bavíme o 40, 60 nebo 90 tisících korun,“ doplňuje Španěl.
Zda nakonec firmy budou mít povinnost uvádět mzdu už v inzerátu, ovšem zatím není jisté. „MPSV z návrhu tuto povinnost vyškrtlo, což kritizují odbory, ombudsman i část vládních ministerstev. Místo toho je v návrhu formulace, že zaměstnavatel sdělí mzdu před pohovorem nebo v jeho rané fázi. To je natolik volné, že si pod tím firma může představit cokoliv. Jestli česká verze v této podobě projde, splní literu směrnice, ale ne její smysl. Hodně bude záležet na tom, co přesně nakonec schválí Sněmovna,“ shrnuje Mikschik.
Konec doložek mlčenlivosti o mzdě
Další důležitou součástí směrnice je i nově zavedené právo zaměstnanců požádat o informace týkající se průměrné odměny pracovníků vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Zaměstnavatelé budou muset vycházet z objektivních a genderově neutrálních kritérií pro stanovení mzdy či bonusů. Právě tato novinka je přitom podle Mikschika skutečně významná.
„Zaměstnanci získají právo zjistit, kolik berou jejich kolegové na srovnatelné pozici. Nebavíme se o konkrétních číslech konkrétních lidí, ale o průměrech v kategoriích. To je změna, která jde mnohem hlouběji než povinná mzda v inzerátu, o níž se mluví nejvíc. Dnes jsou informace o odměňování uvnitř firem prakticky nepřístupné, protože v řadě smluv jsou standardem doložky mlčenlivosti. Zaměstnanci tedy vyjednávají naslepo a firma drží všechny karty. Nová směrnice to však mění,“ vysvětluje šéf StartupJobs.
Díky tomu, že lidé budou znát průměrnou mzdu na dané pozici, budou moci po svém zaměstnavateli chtít vysvětlení, když budou brát méně než některý z jejich kolegů. A pokud jim firma žádné dobré vysvětlení neposkytne, může se dostat do značných problémů.
Opatření se budou týkat jen větších firem
Evropská směrnice počítá i s tím, že pracovník, který utrpěl finanční újmu v důsledku diskriminace, může požadovat náhradu, a to včetně doplacení dlužné odměny, souvisejících bonusů nebo věcných plnění. Jeho postavení navíc směrnice posiluje tím, že v případech porušení pravidel má být na zaměstnavateli, aby prokázal, že zásadu rovného odměňování a pravidla transparentnosti neporušil.
„Pokud se v kategorii pracovníků vykonávajících stejnou práci objeví rozdíl v průměrné odměně žen a mužů ve výši alespoň pět procent a zároveň to nelze odůvodnit objektivními a genderově neutrálními kritérii, bude muset podnik přijmout opatření k jeho odstranění. Pokud rozdíl nebude napraven do stanoveného termínu, mohou být zaměstnavatelé vystaveni nezanedbatelným sankcím,“ konstatuje Veronika Pohlová, manažerka Moore Advisory CZ.
Přesná výše sankcí bude záviset na finální podobě české legislativy. Už podle současného zákona o inspekci práce může právnická nebo podnikající fyzická osoba dostat za porušení povinností rovného zacházení pokutu až do výše jednoho milionu korun. Za omezení pracovníka v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody, pak společnostem aktuálně hrozí pokuta až 400 tisíc korun.
Je ale nutné zdůraznit, že směrnice upravuje jen situaci ve větších firmách. „Od roku 2028 se mají nová pravidla týkat zaměstnavatelů aspoň se 150 zaměstnanci a od roku 2031 i firem se 100 až 149 zaměstnanci. Ti budou mít povinnost přijmout nápravná opatření při neodůvodněném rozdílu přesahujícím pět procent. U menších firem efekt spíše neuvidíme, což je nicméně poměrně racionální, protože veškeré rozdíly by u nich mohly být jen výsledkem statistické chyby,“ popisuje Španěl.
Transparentnost je správná cesta
Z výše uvedeného vyplývá, že vliv nové směrnice na situaci na tuzemském pracovním trhu rozhodně nebude zanedbatelný. Některé její dopady se v tuto chvíli jeví spíše jako negativní, další naopak budou jasně pozitivní.
„Mezi negativa určitě patří vyšší administrativa pro firmy a též potenciální problémy, pokud se zaměstnanci dozví, že lidé na srovnatelných pozicích měli historicky vyšší mzdy. Tím není na mysli jen diskriminace na základě pohlaví – mohou to být kolegové stejného pohlaví, ale se silnějšími vyjednávacími schopnostmi,“ uvažuje datový analytik Španěl.
Co se týče pozitivních efektů, v některých společnostech může podle něj směrnice vést k částečnému narovnání rozdílů mezi ženami a muži, protože je už nebude možné skrývat. Pokud by se přitom firmy pustily do systematického obhajování těchto rozdílů, dostanou se do těžké pozice. Právě kvůli možnému ohrožení vlastní reputace se tedy většina podniků spíše podvolí a rozdíly bude chtít narovnat.
„Směrnice sama o sobě může dopadnout dobře nebo špatně podle toho, jak se implementuje. Ale obecně vítám cokoliv, co trh tlačí k vyšší transparentnosti, protože data i chování kandidátů ukazují, že právě tudy vede cesta. Trend tady byl dávno před směrnicí, transparentnost dává firmám byznysový smysl a kandidátům lepší orientaci,“ uzavírá Mikschik ze StartupJobs.
ČLÁNKY DO MAILU