Moderní společnost a firma
Kniha francouzského sociologa Jeana-Pierra Le Goffa: Barbarie douce (Jemné barbarství) patří k těm, které si kritici liberalismu a vlivu nových technologií na společnost jistě zařadí mezi knížky na nočním stolku. Tituly stejného autora Mýty o firmě. Kritika manažerské ideologie (1992), Iluze managementu. Návrat zdravého rozumu (1996) i Květen 68, nemožné dědictví (1998) napovídají, čím se jako sociolog zabývá. Každá z jeho knih vzbudila ve Francii velkou pozornost, což platí i o zatím poslední autorově práci s podtitulem Slepá modernizace podniků a školství. Kniha je rozdělená do dvou částí. V první nazvané Modernizace za každou cenu se Le Goff snaží analyzovat nástroje managementu, které vedou k manipulaci se zaměstnanci a odlidštění práce, stejně tak jako vliv učitelů na studenty - budoucí zaměstnance. Ve druhé části knihy s názvem Jak jsme k tomu dospěli se Le Goff pokouší popsat genealogii takzvaného jemného barbarství. Jeho kořeny vidí ve studentském hnutí z roku 1968. Proklamovaná emancipace člověka jednajícího ve jménu modernizace se následovně stala krédem části levice i politické pravice a dnes tvoří součást ekonomického liberalismu. Výraz jemné či sladké barbarství, který Le Goff vymyslel, by se dal přeložit jako novodobé otroctví pod vlajkou modernity, pokroku, nových technologií, jako rozklad opěrných prvků společnosti. Barbarství všeobecně pojato není tolik zřejmé v západních demokraciích jako v totalitárních režimech, neznamená to však, že tam neexistuje. Je ovšem zahaleno v pláštíku modernizace, pokroku. Už dvacet let v duchu modernizace prostupuje celou společností, podnikovou sférou, školstvím (člověku od dětství vštěpovaný kult výkonu) i životem jednotlivce. Je „jemné , protože nevězní a nezabíjí. Až na jediný prvek nemá toto barbarství nic společného s diktátorskými režimy. Společné mají jen jedno, a to tlak. Konstantní tlak na všechny členy společnosti ve jménu modernizace a přizpůsobení změnám. Tlak, který každého nutí k mobilizaci a účasti. Ti, kdo tlak vyvíjejí, to činí navíc s odzbrojujícím úsměvem a v dobré víře. Jejich argumentace zní jako nejlepší úmysly: „Svět se mění, technický a vědecký pokrok je k nezadržení, ekonomika se globalizuje, vše se točí kolem zaměstnanosti, zdi a společnost se změnily, potýkáme se s mnoha nefunkčnostmi, byrokracií, korporativismem… (str. 8). Tyto nezvratné argumenty jsou pak používány při propagaci modernizace a transformace společnosti. Le Goff tvrdí, že jím vystižené jemné či sladké barbarství je slepým bodem modernizace světa, firem, školství. Rozvíjí chaotickou vizi světa a jeho nepochopitelného a devastujícího vývoje. Je to „mašinérie bezvýznamnosti , která vyvádí z rovnováhy jednotlivé lidi a kolektivy, ničí opěrné body diskuse, odlidšťuje společnost a lidskou bytost (str. 112). Je to banalizace zla, jíž je celý svět komplicem. Ve jménu modernizace jde o permanentní kulturní revoluci, manipulaci s myslí člověka, ztrátu významu dialogu. Když slova ztrácejí význam, když může být řečeno vše, vzniká úrodná půda k manipulaci všeho druhu. Co si lze například představit pod nicneříkajícím a vševystihujícím heslem „rekonstrukce podniku je podřízena zákazníku-pánovi (str. 6)? Kromě hesel se nejvíce manipuluje s výrazy jako audit, řízení, projekt, strategie. Heslo modernity rozčiluje Le Goffa natolik, že ho viní ze všeho relativismu a z krize školy a autority. Narozdíl od prvoplánových levicových kritiků liberalismu, kteří ani nedají prostor opozici, je jeho pozice vypracovanější. A co je překvapující, nejenže kritizuje inteligentně a čtivě, jde dále, aniž by musel. Le Goff nabízí jednoduché řešení. Tvrdí, že zničit toto barbarství je možné osobní vzpourou. Jak v profesním, tak v soukromém životě musí člověk odmítnout další účast v nesmyslné mašinérii a debatách, které ředí realitu a užívají falešného vědeckého žargonu, aby zamaskovaly nekonzistentnost tématu. Je nutné se přihlásit o slovo a (pokud možno s humorem) přiznat se, že nechápu. Jednoduše se zeptat, o čem se právě mluví, nepodlehnout davové psychóze, správně používat jazykové prostředky. Námět může být pro českého čtenáře až příliš sofistikovaný. Žíznivý na poušti totiž nemůže rozlišit, jestli pije vodu bez nebo s bublinkami.
Le Goff, Jean-Pierre: La barbarie douce. La modernisation aveugle des entreprises et de l école. La Découverte, Paris 1999. 126 stran. Cena 42 FRF.
