Budou nemocnice v podobě akciové společnosti fungovat na neziskovém principu?
Snaha o řešení nechtěného dědictví krajů v podobě převzatých dluhů nemocnic je vedena různými směry. Je nutno přiznat, že se kraje do této situace dostaly v souvislosti s převzetím odpovědnosti za hospodaření již zadlužených nemocnic a s regulativy ze strany ministerstva zdravotnictví, které uvedené dluhy neřeší, případně dále prohlubují (zejména v oblasti osobních nákladů). Lze již jen polemizovat, proč ministerstvo zdravotnictví neuskutečnilo optimalizaci sítě nemocnic, případně akutních lůžek, se stabilizací hospodaření před převodem na kraje. Také se lze podivit, proč krajští hejtmani protestují až nyní v Poslanecké sněmovně, a ne v době, kdy nemocnice přebírali.
Módní trend.
Současný prioritní směr některých krajů při řešení problematiky zajištění fungování zdravotnických zařízení je určován změnou právní formy nemocnice, případně všech nemocnic. S trochou nadsázky lze říci, že tato změna je v současné době módním trendem a forma obchodní společnosti ve formě akciové společnosti, případně společnosti s ručením omezeným, horkou novinkou. Poněkud uniká podstata problému, která by se dala shrnout do odpovědí na pár otázek. Je možné slučovat problematiku správy společnosti v rovině podnikatelské praxe s výkonem správy společnosti v rukou vlastníka, kterým je stát či kraj? Bude vlastník v podobě státu či kraje lepším hospodářem v pojetí právní formy obchodní společnosti na podnikatelském principu?
Z pohledu krajských úřadů změna právní formy z příspěvkové organizace na akciovou společnost počítá s tím, že zastupitelstvo bude mít v souladu s platnými předpisy maximální rozhodovací i kontrolní pravomoci včetně personálních návrhů. Tím se ovšem kvalitativní požadavky na organizační strukturu zvýší a určení kompetencí stanoví vlastník – krajské zastupitelstvo, které tím odpovídá za efektivní správu společnosti. V případě obchodní společnosti je hlavním atributem vlastníka - podnikatele jeho vysoký stupeň odpovědnosti bezprostředně spojený s podstatou vlastnictví. Problém odpovědnosti nelze vyřešit určitým podílem na zisku pro manažery vzhledem k tomu, že spočívá především v podílu na ztrátě plynoucí z vedení podniku. Nebyla právě toto příčina vzniku specifického pojmu „tunelování“ při velké privatizaci v Česku?
Management neznamená správu.
Problematika právní formy v podnikatelském prostředí je obsažena v teorii správy a řízení společnosti, která je aktuální nejen v současné polemice ohledně právní formy nemocnice, ale i v samotném podnikatelském prostředí. Je nutno odlišovat pojmy management (v české terminologii často používaný pojem řízení – řídící orgán) a správa společnosti. Správa společnosti (správa organizace) zahrnuje procesy, struktury a vztahy, s jejichž pomocí správní orgán tvořený či jmenovaný vlastníky, dohlíží na činnost svých exekutivních pracovníků - managementu. Správa společnosti se zabývá právě těmi situacemi, kde dochází k oddělení vlastnických a rozhodovacích práv ve vztahu ke spravovanému majetku.
Z toho plyne otázka, zda může být krajské zastupitelstvo vlastníkem - podnikatelem? Jak budou konkrétní zastupitelé zainteresováni na případné ztrátě majetku u podnikatelské organizace, kde se stávají vlastníky, a tím jsou automaticky zapojeni do rozhodování a správy společnosti. Jak bude docházet k vzájemné interakci v podobě tlaku na výkon a rozvoj organizace ve vztahu k managementu? Management odpovídá za nakládání s majetkem a za jeho zhodnocování vlastníkovi. Standardní vlastník v podnikatelské organizaci vkládá svůj osobní majetek do společnosti a je nucen vytvářet tlak na zhodnocování majetku společnosti a tvorbu zisku sloužící jako odměna za nakládání s vloženým majetkem. Z toho vyplývá i osobní odpovědnost vlastníka společnosti při správě společnosti. Jaká bude osobní odpovědnost krajského zastupitele v podnikatelské jednotce, do které ze svého osobního majetku nic nevložil? Samotná osobní odpovědnost za správu podnikatelské společnosti ve vlastnictví kraje není nijak definována, a tím zaniká vysoký stupeň odpovědnosti bezprostředně spojený s podstatou vlastnictví.
Obchodní společnost.
Problematika obchodní společnosti nevystupuje pouze ve správně-manažerském pohledu, ale i v pohledu ekonomickém. Rozpor, který zde může nastat, je v účelu dané formy. Akciová společnost je forma obchodní společnosti definovaná v Obchodním zákoníku. Souvisí s podnikáním, které lze vymezit jako činnost, prostřednictvím které uspokojujeme cizí potřeby, a tím i vlastní potřeby pomocí dosaženého zisku. Je to tedy ziskově orientovaná právní forma, která předpokládá realizaci takové činnosti, která vlastníkovi-akcionářovi přináší efekt v podobě zisku. Na základě tohoto pojetí lze předpokládat, že nemocnice s právní formou akciové společnosti bude prioritně fungovat jako další zdroj rozpočtu kraje, což je ovšem v současných podmínkách iluzorní. Nezisková organizace je charakterizovaná tím, že poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby, kdy případný zisk musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla nezisková organizace založena. Nezisková organizace může také fungovat na principu vyrovnaného hospodaření nebo na kritikou zmiňovaném příspěvkovém principu v případě, že se daná služba, kterou poskytuje, nevyplácí podnikatelské organizaci. Nelze realizovat takovou míru zisku, aby došlo k uspokojení vlastní potřeby ziskové organizace.
Odpisy straší.
V případě politiky zdravotní péče vymezené faktory dostupnosti a kvality, coby primárních cílů, se může právní forma obchodní společnosti dostat do problémů. Při rozhodování o poskytování zdravotní péče, která je ztrátová, by měl vlastník automaticky požadovat její zrušení. U příspěvkové neziskové organizace je využito křížového financování, v němž oddělení vykazující kladný hospodářský výsledek pokrývají oddělení vykazující záporný hospodářský výsledek. Navíc současný způsob financování zdravotní péče neumožňuje pokrývat investice z vlastních zdrojů. Odpisy, představující významný náklad a zdroj prosté reprodukce majetku, se začínají stávat černou můrou nejen manažerů, ale i samotných vlastníků a pacientů. V praxi by to znamenalo, že ztrátové hospodaření způsobené výší odpisů představuje podnět k ukončení podnikatelské činnosti. Argumentace zlepšení situace v této oblasti prostřednictvím fondů Evropské unie je zavádějící. Unijní fondy jsou veřejné prostředky a nelze očekávat, že unie bude financovat problémy provozu nemocnice s podnikatelskou právní formou, což by popíralo účel takto založené společnosti. Otázkou zůstává, proč nyní nelze provést aktivity spojené se zprůhledněním hospodaření, zjednodušením organizační struktury a vymezením kompetencí. Nová právní forma nemocnice bude mít i nadále stejné náklady i regulované výnosy poskytované systémem veřejného zdravotního pojištění, stejné vlastníky, manažery i zaměstnance, jen poněkud s jiným funkčním pojmenováním. Pokud je účelem vzniku právní formy akciové společnosti předřazení ekonomických cílů před medicínské, pak je vše s novou právní formou nemocnice v pořádku. Pokud ne, pak je nutno říci proč a převzít za to odpovědnost. Velkou neznámou a stavem zavánějícím schizofrenií by ovšem byla situace, kdy podnikatelsky orientovaná právní forma obchodní společnosti nemocnice v podobě akciové společnosti funguje na neziskovém principu. Bude to nová „česká cesta“ řešení problémů zdravotnictví?
