Kubánské pláže na fotografiích připomínají ráj na zemi. Azurové moře, bílý jemný písek, palmy a výborné koktejly s rumem jistě v mnoha lidech vyvolávají představu o perfektní dovolené. O pár kilometrů dál už ovšem může být realita o poznání horší. Třeba v Santiagu, druhém největším městě ostrova, se starší lidé téměř každý den přehrabují v odpadcích okolo přeplněných popelnic, aby našli alespoň něco k jídlu.
Jednou z příčin, leč nikoliv prvotních, současné situace na Kubě je výrazný pokles cestovního ruchu, který kdysi patřil k hlavním pilířům ekonomiky „ostrova svobody“. Podle představitelů odvětví se průměrná obsazenost hotelů aktuálně pohybuje pod 30 procenty. A protože většina turistů navíc přijíždí v rámci all-inclusive balíčků, k běžným Kubáncům se jejich peníze prakticky nedostanou.
„Třeba nový 42patrový luxusní hotel v hodnotě 200 milionů dolarů v hlavním městě Kuby Havaně je aktuálně téměř prázdný. Odhaduji, že příjmy z cestovního ruchu v zemi v posledních letech klesly o zhruba 75 procent,“ řekl pro The Wall Street Journal (WSJ) William LeoGrande, odborník na Kubu z Americké univerzity ve Washingtonu, D.C.
Voda neteče i několik dní v kuse
Výpadek příjmů z cestovního ruchu zásadně ovlivňuje každodenní život běžných Kubánců. Podle důchodce z Havany Reynalda Florese v zemi nefunguje téměř nic – neteče pitná voda, dochází k častým výpadkům proudu, selhává systém zdravotní péče a podél ulic se hromadí odpadky, které nikdo nevyváží.
„Běžně se stává, že vodu nemáme šest až deset dní. A pak, když se voda vrátí, zase není elektřina, která by ji mohla pumpovat,“ shrnul 66letý Flores, podle něhož nedávno dokonce nastal den, kdy současně neměl elektřinu, tekoucí vodu, ani plyn na vaření.
Běžní obyvatelé se samozřejmě současné situaci snaží přizpůsobit. Nezřídka kdy si na střechách svých domů budují nádrže na dešťovou vodu, kterou následně používají na pití, vaření, mytí i koupání. Často se ale stává, že tato voda dojde, přičemž v takovém případě jsou nuceni přeskakovat na střechy okolních domů a brát si vodu z cisteren svých sousedů.
Obzvláště pro starší osoby je pak obrovským problémem zmíněný kolabující systém zdravotní péče. Kromě běžných nemocí pojících se s vyšším věkem se v zemi šíří i horečka dengue přenášená komáry, další často onemocní při hledání jídla v odpadcích. „Jeden z mých přátel pracuje pro vládu a měl za úkol vyzvednout starší lidi, kteří žijí sami a už několik dní jsou mrtví ve svých domovech,“ doplnil Flores.
Z ostrova odešla čtvrtina obyvatel
Velkou roli v problémech Kuby hraje i stále se zhoršující demografická krize. Od roku 2020 z ostrova uprchlo více než 2,7 milionu převážně mladých lidí. Toto číslo představuje zhruba čtvrtinu všech obyvatel země. „Podle mých odhadů už nyní na Kubě žije jen osm milionů obyvatel. Jde tedy o jakési demografické vyprazdňování celého státu,“ uvedl kubánský demograf Juan Carlos Albizu-Campos.
Nepříznivá ekonomická situace v kombinaci s emigrací navíc vede k tomu, že se na Kubě rekordně snižuje porodnost. Počet nově narozených dětí dokonce klesl pod úroveň z roku 1899, kdy se země vzpamatovávala z krvavé války za nezávislost, v níž zemřela velká část populace ostrova.
Na druhou stranu, emigrace mnoha obyvatelům pomáhá přežít, jelikož obzvláště starší lidé jsou často závislí na penězích od svých potomků pracujících v zahraničí. Ostatně, spoléhá na ni i kubánská vláda, která získává miliardy dolarů díky tisícům kubánských lékařů zaměstnaných ve Venezuele, Mexiku a dalších okolních zemích.
Dojde k pádu režimu?
Ačkoliv je aktuální situace na Kubě podle WSJ již tak tristní, existuje možnost, že se ještě zhorší. Země je totiž do velké míry závislá na venezuelské ropě, která do ní dosud proudila díky dobrým vztahům tamní vlády s Madurovým režimem za velmi nízkou cenu. Protože je ale venezuelský prezident aktuálně v americké vazbě, levné dodávky mohou ze dne na den skončit.
„Kuba rozhodně nemá peníze na nákup ropy na mezinárodních trzích. Pokud by tedy Venezuela pod tlakem USA zastavila dodávky, nezbývalo by kubánskému režimu než doufat, že spřátelené země jako Angola, Alžírsko, Brazílie nebo Kolumbie velký schodek doplní,“ zhodnotil Jorge R. Piñon, odborník na trhy s ropou z Texaské univerzity.
Co by ale nastalo, pokud by Havana výpadek venezuelského černého zlata nebyla schopna nahradit? V takovém případě nevěští experti „ostrovu svobody“ nic dobrého, neboť by došlo k ještě výraznějším problémům s výpadky elektrického proudu, což by zároveň zhoršilo i dodávky pitné vody. „Bez venezuelské ropy by se energetická infrastruktura Kuby zhroutila do 30 dnů,“ zdůraznil Piñon.
Kolaps infrastruktury by samozřejmě s velkou pravděpodobností vedl k ještě vyšší nespokojenosti obyvatel se současnou vládou prezidenta Miguela Díaze-Canela, který zemi převzal po Raúlu Castrovi. Mnozí Kubánci přitom dokonce spekulují, zda by takový stav nemohl vést až k pádu současného režimu, který navzdory všemu výše uvedenému stále do značné míry kontroluje všechny úrovně společnosti. „Současná vláda je nervózní. Očekáváme tedy minimálně zintenzivnění represí, to je jejich typická reakce,“ uzavřel politický aktivista Manuel Cuesta Morúa.
