V počtu primárních emisí zaostává Česko za Polskem a Maďarskem
První primární úpis akcií v Česku je doslova na spadnutí. Manažer emise lékárenského koncernu Zentiva, Merrill Lynch, a společnost Wood & Co. chtějí uvést akcie podniku na trh ještě před letošními prázdninami (více o transakci EURO 21/2004). Prospekt emitenta by měl být zveřejněn do týdne, cenové rozpětí úpisu má být stanoveno v druhém červnovém týdnu. „Myslím, že emise bude zajímavá pro všechny tuzemské institucionální investory,“ uvedl pro týdeník EURO Martin Burda, šéf investičního procesu Investiční společnosti České spořitelny. Nejen jeho slova, ale podobné výroky prakticky všech účastníků trhu svědčí o tom, že úpis emise bude úspěšný a pražská burza se zařadí po bok svých kolegyň z Polska a Maďarska, kde se podniky pro peníze na burzu naučily chodit již před lety. V tuzemsku se doposud žádná transakce tohoto typu, pomineme-li malou dvacetimilionovou emisi akcií Software602 v polovině devadesátých let na RM-Systému, neuskutečnila. Ve srovnání s aktuálními příznivými výhledy burzy a při kvalitě současného emitenta lze říci naštěstí. Všechny minulé pokusy totiž daleko více hrozily zklamáním nadějí investorů.
O pár dní dříve by to vyšlo.
Prvním vážně míněným pokusem o úpis akcií na tuzemském kapitálovém trhu byla snaha holdingu Bonton. Ten chtěl v roce 1997 na svou další expanzi a snížení zadlužení vydat akcie za více než miliardu korun. Manažer emise - Morgan Stanley - sehnal investory, a ti akcie dokonce upsali. Podle původních záměrů mělo být úterý 28. října prvním dnem obchodování na londýnské burze, následně se titul měl začít kótovat i v Praze. V průběhu října ale plně propukla asijská krize a investoři museli snižovat podíly na mladých trzích. Úpis byl nejdříve o několik týdnů pozastaven a poté, co asijskou krizi vystřídala ruská, zcela zrušen. Minoritní balík později zakoupili zahraniční investoři neveřejně. „Zůstaly jen náklady na přípravu emise. Ty v průměru dosahují deseti procent z upisované částky, u Bontonu se je podařilo stlačit na čtyři procenta. Pokus o vstup na burzu nás přišel na čtyřicet milionů,“ vzpomíná prezident Bontonu Zdeněk Kozák. Nejen on, ale i šéf privátního bankovnictví HVB Bank Petr Koblic si myslí, že kdyby byla emise upsána o pár dní dříve, byla by úspěšná a k prvnímu IPO mohlo tenkrát v tuzemsku dojít.
Naštěstí bez úspěchu.
Zatímco Bonton byl zdravou společností, která si pro příchod na burzu vybrala špatnou chvíli, o obchodním řetězci Interkontakt Group, který emisi plánoval také v roce 1997 a připravovala ji pro něj Živnostenská banka společně s HSBC, nelze říci ani to. Kdyby se firmě, které patřily bývalé obchodní domy Prior a byla v druhé polovině devadesátých let největší obchodní skupinou v ČR, podařilo emisi upsat, investoři by přišli o vše. Společnost totiž na počátku roku 2001 skončila předlužená v konkursu. Neúspěšné bylo na jaře 2001 také snažení firmy Limart. Brněnský zpracovatel plechu pro automobilový průmysl je příliš závislý na jediném odběrateli – Škodě Auto, navíc chtěl emisí získat jen 175 až 340 milionů korun. Do úpisu se proto nikdo nehrnul také proto, že akcie by byly vzhledem k velikosti emise velmi málo likvidní. Úpis akcií byl nejdříve pro malý zájem přesunut na podzim a poté, co po 11. září zamířily kapitálové trhy ještě důrazněji k jihu, byl zcela zrušen.
Burze hrozil krach.
Špatná nálada, neustále klesající ceny akcií a odchody dalších a dalších firem z parketu způsobily, že počátkem století na budoucnost zdejšího trhu nikdo příliš nevsázel. Kvůli tomu, že byli nalezeni vlastníci pro Českou spořitelnu, Komerční banku a České radiokomunikace, stejně jako v té době finišujícím pokusům o prodej ČEZ, Českého Telecomu a Unipetrolu spolu se zprávami o zrušení obchodovatelnosti akcií Philip Morris, hrozilo, že na burze žádný významný titul nezůstane. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo. Société Générale se rozhodla volné akcie na trhu ponechat, Českou spořitelnu na parketu více než nahradila Erste Bank. České radiokomunikace žádnou zajímavou nabídku na povinný odkup neučinily a zbylé pokusy o privatizaci skončily fiaskem. Z titulů na trhu SPAD, který tvoří hodně přes devadesát procent obchodů, odešly zatím jen IPS (dnes Skanska) a po přeměně na otevřený fond také RIF. Do ekonomických problémů se však kvůli dlouhodobému poklesu dostávali i brokeři. Někteří, jako Citicorp Securities, Baader Securities nebo EPIC, skončili úplně, jiní, jako Wood & Co., prošli zásadní restrukturalizací. „Před dvěma roky bych se o místo generálního ředitele burzy rozhodně neucházel, tehdy jsem tipoval, že má jen asi padesátiprocentní šanci na přežití,“ řekl týdeníku EURO šéf privátního bankovnictví HVB Bank a budoucí šéf burzy Petr Koblic (jeho profil najdete na straně 58). Krach nemusel znamenat úplné ukončení činnosti burzy, ale její marginalizaci, stav, kdy si několik obchodníků, podobně jako tomu je na Slovensku, přehazuje přes trh jeden či dva tituly. U našeho východního souseda se rovněž žádné vstupy firem na burzu nikdy neuskutečnily a jediným cenným papírem, který se obchoduje ve slušných objemech, jsou akcie Slovnaftu.
Penzijní boom.
Ve srovnání s vymodleným prvním primárním úpisem na tuzemské burze za dobu její jedenáctileté existence vypadají seznamy podniků, které na burzu vstoupily v Polsku a Maďarsku, úctyhodně. Především v Polsku se vláda do kapitálového trhu přímo zamilovala a uvádí na trh jednu polostátní firmu za druhou. „Polská vláda plánuje prodat přes trh v blízké době menšinové podíly ve významných firmách, jako je největší banka PKO Bank Polski, distributor plynu PGNiG, výrobce elektřiny PKE a distributor elektřiny ENEA,“ komentuje tamní situaci vedoucí analytického týmu Patria Finance Jan Hájek. Vedle toho stát na trhu prodával své malé podíly v již obchodovaných firmách jako PKN Orlen nebo polských telekomunikacích. „Na burzu v Polsku vstoupilo několik malých soukromých firem, které jsou z hlediska kapitalizace a likvidity málo významné,“ doplňuje Hájek. Za akciový boom vděčí Polsko především své odvážné penzijní reformě. Penzijní fondy s individuálními pojištěneckými účty disponují miliardami zlotých, které jsou ze zákona povinné investovat na místním kapitálovém trhu. „Fondy jsou tam v možnostech investovat jinam hodně omezené, a mnohé akcie jsou proto hodně drahé,“ mírní akciový optimismus v Polsku Zdeněk Mráz ze společnosti CA IB Securities. V Maďarsku, kde chybí impuls v podobě penzijní reformy, v posledních letech uvedlo na trh akcie několik menších soukromých firem, například Forras nebo Graphisoft. V posledním květnovém týdnu oznámila svůj úmysl vstoupit na budapešťskou burzu společnost Freesoft. Největším počinem státu pro rozvoj kapitálového trhu byla ale loňská privatizace hypoteční banky FHB a prodej minoritních podílů v již obchodovaných společnostech. „V nejbližší době má dojít prostřednictvím burzy k prodeji státního podílu ve společnosti Gedeon Richter,“ doplňuje Jan Hájek.
Kdo bude další?
V tuzemsku vláda tak osvícená, aby prodala prostřednictvím burzy, zatím ještě nebyla. Podobným impulzem jako privatizace byl však pro Burzu cenných papírů Praha prodej 27procentního podílu konsorcia TelSource v Českém Telecomu. TelSource za svůj podíl v Telecomu obdržel v prosinci 2003 dvaadvacet miliard korun, tedy 255 korun za akcii. Dnes, o půl roku později, se akcie Telecomu obchodují o třicet procent dráže. „Investoři, kteří nakupovali, touto transakcí dostali signál, že tady lze vydělat a změnili tak na zdejším trhu atmosféru,“ říká Petr Koblic. Doufejme, že definitivně. Z polostátních firem by na burzu podle většiny analytiků mohly vstoupit například Česká správa letišť, České aerolinie nebo Český Telecom. Ze soukromých subjektů pak Tescoma, Walmark nebo Hamé Babice. „Úspěch emise Zentivy by byl signálem pro další podniky a jejich akcionáře, zařadili by si Českou republiku mezi trhy, kde je možné do investic vstupovat a vystupovat prostřednictvím burzy, a na další emisi bychom nemuseli čekat dlouho,“ míní šéf Asociace pro kapitálový trh Martin Fuchs.
Počet primárních emisí v Polsku
- 1995 21
- 1996 18
- 1997 62
- 1998 57
- 1999 28
- 2000 13
- 2001 9
- 2002 5
- 2003 6
- 2004* 6
Poznámka: * Do poloviny května
Pramen: Gazeta Wyborcza
