Evropští komisaři se nejspíš zase jednou nudili, a tak vymysleli další ze svých nesčetných šíleností na téma „Jak co nejvíce likvidovat a buzerovat ty, z jejichž daní tak hlasitě mlaskáme“. Komise totiž schválila nápad komisařky pro informační společnost a média Viviane Redingové, který má omezit televizní reklamu na dvanáct minut za hodinu.
Filmy, dětské pořady a zpravodajství by přitom směly být přerušovány až po třiceti minutách.
Cynismus a orwellovský newspeak vynikne už z názvu celého souboru, jenž se věnuje regulaci televizního vysílání - Televize bez hranic. Ano, bez hranic, zato s ostnatými dráty, stálo by za to dodat.
Sakra, co je komu do toho, kromě diváků, jak dlouhé jsou televizní reklamy, a jak je televize servíruje? Jistě, mnohdy se přestávky na reklamu sekají jako Baťa cvičky, a člověk jenom skřípe zuby.
Pokud vás ale třeba trápí prostata nebo máte zrovna v troubě bůček, chvála bohu za ně. Hlavně ale držíte v ruce ovladač, pokud máte pocit, že nevhodnost reklamy převyšuje estetický zážitek ze sledovaného pořadu. Taky si film můžete přehrát na videu či jiném nosiči.
Vedení televizí není padlé na hlavu a dobře si dokáže samo spočítat, kdy by se snaha po zisku za reklamu mohla zvrtnout v nelibost diváků, a tím pádem i k odchodu samotných zadavatelů. Ti by ostatně na směrnici v případě jejího přijetí Evropským parlamentem doplatili rovněž.
Barrosova komise nastupovala do funkce s tím, že se bude snažit o co nejmenší regulaci podnikání a o odstranění již existujících či připravovaných norem, které jsou nadbytečným zásahem do podnikání. Kdeže ale loňské sněhy jsou. Sliby se slibují, blázni se radují.
Někomu sice může přijít omezení reklamy v soukromých televizích jako banalita, ale právě ono stokrát nic umořilo i osla. Na rozdíl od regulace obsahu reklamy (byť sporné) neexistuje žádný logicky definovaný záměr, proč regulovat délku vysílání.
Jaký veřejný zájem má být tímto opatřením chráněn? Snad jediný - ukázat svou moc. To už jsme ale zažili. Žádné politbyro ani RVHP nepotřebujeme, ať sídlí kdekoli.
