Když je řeč o robotech, řada lidí si nejspíš představí velké kovové stroje nebo humanoidy podobající se člověku. Jenže nejnovější mikroroboti jsou menší než zrnko soli a dokážou věci, na které jejich obří kolegové nestačí. Potíž je, že navzdory této velikosti, či snad možná právě proto, je jejich výroba mimořádně obtížná.
„Postavit roboty, kteří fungují samostatně při velikosti menší než jeden milimetr, je neuvěřitelně náročné. S tímto problémem se obor potýká v podstatě už 40 let,“ vysvětluje Marc Miskin z University of Pennsylvania. Jak se ale zdá, to by se nyní mohlo změnit.
Právě Miskin totiž ve spolupráci s vědci z University of Michigan vytvořil nejmenší programovatelné autonomní roboty na světě, kteří disponují, i přes své rozměry, celou řadou schopností, uvádí list The Wall Street Journal (WSJ) s odkazem na článek v odborném časopise Science Robotics. Ačkoliv jsou sotva viditelní pouhým okem, dokáží vnímat své okolí a reagovat na něj. Kromě toho se umí pohybovat po složitých trajektoriích a k pohonu jim stačí minimální množství energie, kterou získávají ze světla.
Na „cestách“ po lidském těle
Mikroroboti fungují v kapalném prostředí a pohybují se díky generování drobného elektrického pole, jež působí na okolní molekuly vody. Byli navrženi bez končetin, které se těžko vyrábějí a snadno lámou, takže jsou poměrně odolní, a pokud mají dostatečný zdroj energie, mohou „plavat“ celé měsíce.
Co se jejich využití týče, největší potenciál se dle vědců nabízí v medicíně. Roboti mohou například hlásit lokální teplotu uvnitř těla nebo odebrat tkáň z kořene zubu k testování. Napájení by problém být neměl, neboť některé vlnové délky světla dokážou proniknout právě i lidskou tkání, připomíná Miskin.
Miniroboti jsou menší než zrnko soli
Kromě toho mají jeho miniroboti jakýsi miniaturní palubní počítač, který vědcům umožňuje programovat je světelnými pulzy takovým způsobem, aby autonomně reagovali na okolní prostředí. Tedy řečeno jinak, mají „vlastní mozek“, díky němuž mohou dostávat různé příkazy. Výzkumníci do nich navíc naprogramovali speciální instrukční kód, prostřednictvím kterého lze z jejich pohybů při plnění úkolu pomocí mikroskopu a kamery dekódovat, co „říkají“.
Další oblastí případného využití by mohla být výroba drobných zařízení, jako jsou třeba počítačové čipy s komplikovanou elektronikou – to proto, že roboti jsou schopní elektrolytického pokovování a leptání ve velmi malém měřítku. Ostatně, tým vědců v jiném článku zmiňuje, že by na jejich tělech mohl „růst“ kov a mohli by se spojovat, což by bylo využitelné při opravách různých materiálů.
Za pár haléřů
Velkou výhodou řešení amerického výzkumného týmu je, že roboti jsou snadno programovatelní a v budoucnu by se mohli prodávat takřka zadarmo. První série vyšla asi jen na deset dolarů (necelých 210 korun) za kus, přičemž pokud by se jejich výroby ujal komerční výrobce a optimalizoval produkci, mohli by se vyrábět třeba i za pouhý jeden cent (něco přes 20 haléřů).
Co malí roboti zatím neumí, je komunikovat mezi sebou – podobně jako to dělají mravenci nebo buňky. Dle Miskina ale už i na tom on a jeho kolegové nyní pracují.
